Ve dnech 10. až 23. srpna proběhl již 59. ročník Letního astronomického praktika – Expedice 2020. Místem konání se opět stal léty osvědčený areál fotbalového hřiště nedaleko osady Bažantnice v okrese Plzeň-sever. Celkově se na něm vystřídaly více než tři desítky amatérských astronomů a mohly zde během dvou týdnů zažít spoustu zajímavých zážitků, a to jak přes den, tak i v noci pod oblohou plnou hvězd.
Letní astronomické praktikum, kterému jen málokdo řekne jinak než Expedice, sice oficiálně začalo až v pondělí 10. srpna, ale první návštěva areálu proběhla již o den dříve. Několik jedinců sem přivezlo část potřebného materiálu, aby toho následujícího dne bylo méně a vše se lépe stihlo.
Hlavní přeprava jak věcí, tak hlavně samotných účastníků, ale proběhla až během pondělí. Zejména v odpoledních a podvečerních hodinách táborníci postupně vybudovali stanové městečko, kde měli v následujících dnech a týdnech přebývat. Důkladnou proměnou prošel i zbytek areálu. Z šaten, klubovny a dalších místností, běžně sloužících fotbalistům a jejich fanouškům, se stalo zázemí s výpočetní a pozorovací technikou, potřebnou pro různé druhy astronomických pozorování. Kromě toho se musely navozit a uskladnit také zásoby potravin, protože i astronomové jsou jen lidé a bez jídla by nebyli schopni fungovat, natož dosahovat požadovaných výkonů.
Zhruba ve čtvrt na sedm večer svolal vedoucí praktika nástup, kde všechny přivítal, oficiálně zahájil akci a seznámil účastníky s organizačními záležitostmi. Poté se uskutečnil první pěší přesun do nedaleké obce Hvozd, kde byla v místní hospodě připravena večeře. Po jídle se zase táborníci vrátili zpět do tábora a dokončili vše potřebné. Večer po setmění se sice ukázaly hvězdy, ale jen v dírách mezi mraky. Na nějaké dlouhodobější pozorování to nebylo, takže se expedičníci jen tak chvíli kochali a poté se šli po náročném dni uložit ke spánku.
Druhý expediční den a všechny další probíhaly podle ustáleného scénáře. Nejprve musela vstát dvoučlenná služba a nachystat snídani. Až když tento úkol splnila, mohutným hlasem vzbudila ostatní. Ti se postupně dostavili do klubovny, důvěrně nazývané Myšárna, a tam se pustili do připraveného jídla. Když jej úspěšně zkonzumovali, mohli se pustit do dopoledního programu. Ten mohl být vyplněn například přednáškou, různými debatami, hraním společenských her nebo zpracováním napozorovaných dat.
Čas mezi snídaní a obědem byl v roce 2020 kratší než v minulých letech. Na vině byla pandemie koronaviru, kvůli které byla omezena kapacita jídelny zemědělského družstva, kam se chodilo na obědy. Expedičníci proto byli rozděleni na dvě poloviny a museli se vystřídat tak, aby se i druhá skupina stihla najíst do dvanácti hodin, kdy se jídelna uzavírá. V praxi to znamenalo, že pro některé táborníky byla pauza mezi dvěma jídly jen kolem dvou hodin.
Cestou z oběda se většina expedičníků obvykle stavěla v místním obchodě, kde doplňovala zásoby jídla a pití. Poté se stejnou cestou pochodovalo zpět do Bažantnice. V táboře se dala podnikat řada aktivit. Kromě již zmíněných se mohli účastníci věnovat například praktickému nácviku práce s pozorovací technikou, který obsahoval montáž, ustavení a další přípravu dalekohledu na pozorování i jeho opětovnou demontáž a úklid. V případě vhodných podmínek se mohli expedičníci zaměřit na sledování sluneční aktivity různými typy dalekohledů.
Také se v odpoledních hodinách uskutečnilo několik přednášek. Během Expedice 2020 se mohli účastníci dozvědět řadu zajímavých informací o pozorování meteorů, fotografování astronomických objektů, sledování zákrytů nebo o mimořádně komplikované a málem tragické misi Apollo 13. Do programu bylo zařazena i tři cestopisná vyprávění. Jedno pojednávalo o putování po Číně v roce 2009, kdy zde bylo pozorovatelné úplné zatmění Slunce, druhé se věnovalo muzeím letectví a kosmonautiky v hlavním městě USA Washingtonu a třetí popisovalo dobrodružné cestování přednášejícího po Austrálii.
Protože v roce 2020 bylo v době Expedice velmi teplé počasí a kvůli opravě hráze byl vypuštěný blízký Bažantnický rybník, muselo se jezdit za koupáním jinam. Uskutečnilo se minimálně šest výprav k Černému rybníku, zvanému též Porajt, který se nachází asi sedm kilometrů od Bažantnice, mezi Dolní Bělou a Spankovem. Ten vyniká čistou vodou, má malou pláž s dobrým přístupem do vody a v její blízkosti dokonce stánek s bohatými možnostmi občerstvení. Jediným problémem bylo, že cesta k němu vedla přes staveniště nově budovaného plynovodu, kde se pilně pracovalo. Kvůli tomu se situace měnila ze dne na den. Občas se stavbou dalo projet jen s mírnými obtížemi, jindy to bylo docela komplikované a někdy bylo zapotřebí přejít pěšky nebo zvolit jinou trasu.
Pokud počasí nebylo koupání nakloněno, stále zbývala celá škála činnosti, které se mohly dělat. Někdo si sedl k počítači nebo něco kutil na mobilu, ale poněkud nečekaně nad elektronickými způsoby zábavy tentokrát vítězilo čtení knih a společenské hry. Ke slovu přišly různé karetní hry, například Krycí jména, a samozřejmě nemohla chybět ani expediční stálice Expanze. Někdo se dokázal zabavit i stavbou všelijakých staveb z pivních tácků, kterých bylo v Myšárně velké množství. Majitelé modelů a dronů si zase nenechali ujít možnost vypustit své stroje a předvést, jak je umí dálkově ovládat. Působivé bylo zejména létání s drony za šera a tmy, kdy jejich pohyb ve vzduchu díky svítícím pozičním světlům vypadal velmi efektně.
Prostor hřiště lákal ke sportovním aktivitám. Kromě klasických míčových her se využívalo na házení frisbee disku, skandinávskou hru Kubb, která vzdáleně připomíná známější pétanque, nebo třeba originální hru Ninja, kde se nepřátelům „sekají“ končetiny. Občas někdo na stěnu v zadní části areálu pověsil terč a expedičníci do něj stříleli pistolí nebo vzduchovkou. Stromy v blízkém lese umožnily natažení pásky (slackline), po které se odvážnější jedinci pokoušeli přejít od jednoho kmene k druhému.
Odpoledne rozdělovala na dvě části vždy kolem čtvrté hodiny svačina. Tu připravila služba a opět svolala zbytek účastníků do Myšárny, aby se zde posilnili. Poté se mohlo pokračovat v odpoledních aktivitách.
Kromě několika individuálních výletů, kterých se zúčastnilo jen pár expedičníků, se uskutečnily dvě větší výjezdní akce, do kterých se zapojili téměř všichni. Jednou z nich byla návštěva akce „Dovolená s dalekohledem“, která se konala v nedalekém rekreačním středisku Melchiorova Huť. Na této akci se setkávají příznivci astronomie, kteří si s sebou přivezou svoji pozorovací techniku a vyměňují si zde zkušenosti, jaké s ní a díky ní získali.
Druhou hromadnou akcí byl pokus o sledování přeletu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) přes sluneční kotouč. Tento jev měl být pozorovatelný mimo jiné z oblasti mezi vesnicemi Česká Doubravice a Štichovice. V daný den se proto sem přestěhovala většina expedičníků spolu s potřebnou technikou a všichni netrpělivě čekali, zda se jim událost podaří zaznamenat. Bylo připraveno několik fotoaparátů i technika pro přímé pozorování. Bohužel, stejně jako při pokusu v roce 2018, vše zhatila oblačnost.
Až na malé výjimky se vždy kolem šesté hodiny podvečer uskutečnil nástup, kde se na betonovém plácku uprostřed areálu sešli všichni účastníci. Zde vedoucí praktika vyhodnotil uplynulý den, naplánoval úkoly na den následující a pokud byla naděje na jasnou oblohu, rozdělil astronomy do skupin podle pozorovacích programů. V roce 2020 bylo na výběr vizuální pozorování meteorů, amatérská astronomická prohlídka oblohy (AAPO), astrofotografie a sledování zákrytů. Pokud se nad obzor vynořil Měsíc, samozřejmě se stal terčem zájmu také jeho povrch.
Když skončil nástup, vyrazilo se opět do hospody ve Hvozdu, kde byla nachystaná večeře. Po jídle následoval návrat do tábora a další program se lišil podle toho, zda mělo být v noci jasno, nebo ne. Pokud se očekávala zatažená obloha, byl večerní program více méně volný. Expedičníci mohli pokračovat v aktivitách, jaké dělali odpoledne, nebo se například domluvit na nějakém filmu. Ten si pak pomocí počítače a projektoru mohli promítnout na velké plátno.
Dva večery byly ve znamení plápolajícího ohně. Nejprve se expedičníci vydali do lesa, odkud přitáhli značné množství dřeva, které následně vybraní jedinci pomocí sekery, pily a dalších nástrojů přetransformovali do podoby, vhodné pro táborák. Další účastníci praktika mezitím kolem ohniště rozestavěli lavice a stoly. Služba nachystala špekáčky, chleba a různá dochucovadla. Když se oheň rozhořel, stačilo si k němu sednout, na klacek napíchnout nějakou dobrotu a pokusit si ji tepelně upravit dle chuti. Ke slovu přišlo jednak vyprávění příhod o všem možném, ale také zpívání a hraní na kytaru. První táborák trochu znepříjemnil drobný déšť, který později zesílil a sezení muselo být předčasně rozpuštěno. Při druhém ohni bylo počasí bezproblémové a dalo se u něj sedět dlouho do noci.
Veřejnosti byl věnován jeden z pátečních večerů. Díky plakátům, rozmístěným v blízkém okolí, a snad i místnímu rozhlasu byli o akci informováni lidé z okolí a do Bažantnice se jich dostavilo několik desítek. Vedoucí praktika pro ně přichystal zajímavou přednášku o sovětských vozítkách Lunochod, která začátkem 70. let jezdila po povrchu Měsíce. Po jejím skončení se zájemci mohli přesunout k dalekohledům a podívat se na vybrané astronomické objekty. Počasí sice nebylo úplně ideální, ale alespoň v dírách mezi mraky se daly zahlédnout některé planety nebo jasnější objekty vzdáleného vesmíru.
Již několik let je možné sledovat, že předpovědi počasí, zejména týkající se oblačnosti, jsou velmi nespolehlivé. V roce 2020 se to projevilo až téměř extrémně. Velmi často se totiž stalo, že v dopoledních hodinách, dokonce někdy ještě odpoledne, předpověď ukazovala, že večer bude zataženo a někdy slibovala i déšť. Přesto se několikrát nečekaně vyjasnilo a minimálně část noci (někdy i celou noc) se dalo bez problémů pozorovat. A fungovalo to i naopak, takže časem si expedičníci zvykli, že když se ráno podívají na předpověď, ukáže jim pravý opak toho, jak bude následující noc vypadat.
Navzdory těmto často nepříznivým předpovědím se podařilo dlouhodobější pozorování uskutečnit o sedmi nocích, což je až nečekaně příznivý výsledek. Po Expedicích 2018 a 2019, které měly osm pozorovacích nocí, se tak jedná o třetí velmi úspěšné praktikum v řadě. Zajímavé je také to, že zřejmě až na jednu jedinou výjimku se každou noc alespoň na chvíli ukázalo hvězdné nebe. Díky tomu se podařilo získat velké množství napozorovaných dat. Například meteorů bylo do protokolů zapsáno téměř dva a půl tisíce. Velkým úspěchem bylo také zaznamenání pozitivního zákrytu planetky (1306) Scythia.
Obloha v srpnu 2020 byla velmi bohatá na jasné objekty. Hned zvečera se nad obzorem ukázala dvojice největších planet Jupiter a Saturn, v pozdějších hodinách se k nim přidal ještě načervenalý Mars a k ránu se na východě objevila Venuše jako Jitřenka. K tomu se v prvních dnech Expedice v pozdních nočních hodinách ukazoval Měsíc, ale ten většina astronomů nevidí ráda, protože přesvětluje slabé objekty. Naštěstí jeho východy se stále opožďovaly, jak se blížil k novu a za pár dní již na obloze přestal rušit. Naopak se v roce 2020 objevil jiný rušivý element. Snad kvůli vypuštěnému rybníku, který se ve své nejhlubší části proměnil v menší bažinu, se nad hřištěm prohánělo velké množství komárů, kteří obtěžovali zejména zvečera. Nebylo však výjimečné, že svým protivným pištěním rušili usínání i po pozorování v časných ranních hodinách.
Přípravy na pozorování začínaly dlouho před tím, než se začalo stmívat. Astronomové museli nejprve zjistit, jaké objekty budou danou noc pozorovatelné a za jakých podmínek. Tomu pak přizpůsobili svůj program. V další fázi bylo zapotřebí nachystat svá pozorovací stanoviště. Vybavit je veškerou potřebnou technikou, ať už pozorovací, výpočetní, ale i takovou výbavou jako židlemi nebo stolky. Na většinu stanovišť se musela pomocí prodlužovaček zavést elektrická energie. Jakmile bylo vše připraveno, seřízeno, nastaveno a obloha dostatečně potemněla, bylo možné se vrhnout do víru pozorování.
Když bylo vhodné počasí, probíhalo sledování oblohy přibližně do půl druhé, kdy služba vyhlašovala půlnoční svačinku. K té byl připraven teplý čaj a nějaká sušenka či oplatka. Kdo mohl, přerušil pozorování a přesunul se do Myšárny, kde se jednak občerstvil a jednak zjistil nejnovější informace od ostatních pozorovatelů z jiných skupin.
Pokud byl někdo hodně unavený a další pozorování by již nezvládl, šel se po svačince uložit ke spánku. Vytrvalejší jedinci v pozorování pokračovali a pokud jim ho nezhatil příchod oblačnosti či jiné rušivé vlivy, končili až se svítáním. Pak teprve uklidili z hřiště vše, co je lepší mít pod střechou a zalehli do spacáků. Někteří táborníci přespávali ve svých stanech, část se pravidelně uvelebovala na zápraží před budovami a zbylí expedičníci, pokud zrovna nehrozil příchod deště, si ustlali přímo na hřišti.
V tomto duchu zde účastníci praktika prožili dva týdny. Každý den se setkávali s různými zajímavými událostmi. Například hned druhý den Expedice se přihnal prudký déšť provázený silným větrem, který napáchal i nějaké škody na stanech. Naštěstí to nebylo nic vážného, většina stanů byla jen více mokrá než obvykle. Pouze jeden stan byl trochu pochroumán a vytopen více, ale nic, co by se nedalo opravit a vysušit na sluníčku. Jeden z večerů se opět na celtách stanů usídlili rojící se mravenci, což je možné sledovat pravidelně už několikátým rokem. Nejoblíbenější barvu mají žlutou a oranžovou, na té se shlukují nejvíce. Po několik dní mohli expedičníci sledovat zemědělce při žních. Po nedalekém poli jezdilo několik kombajnů a traktorů s valníky, které odvážely zrní k dalšímu zpracování. Zajímavé bylo také sledovat drobné hašteření takzvaného „máslového klubu“. To byla skupina účastníků, která propagovala používání klasického másla při vyrábění snídaní a svačin. Standardně se totiž místo něj používá margarín, hlavně pro jeho snazší roztíratelnost.
Událostí, kterou si nechal ujít málokdo, byl přímý přenos startu rakety Falcon, která na oběžnou dráhu vynesla další várku družic Starlink. Ty mají za úkol poskytovat vysokorychlostní připojení k internetu. V okamžiku startu bylo kolem počítače shromážděno velké množství táborníků, kteří vše sledovali se zatajeným dechem.
O zajímavé zpestření se postaral jeden z táborníků. Na okraj cesty, po které se chodilo do a z Hvozdu, umístil kámen, který vypadal jako meteorit. Bohužel, nikdo si jej nevšiml, asi proto, že expedičníci byli vždy pohrouženi do různých debat a okolí si příliš nevšímali. Druhý pokus tedy musel být takový, aby jej nikdo nepřehlédnul. Tentokrát kámen ležel uprostřed cesty a byl pod ním vložený papír. Na něm bylo napsáno, že se jedná o meteorit, že jej má nálezce ponechat na místě a jeho „objev“ nahlásit až v hospodě autorovi nápadu. Tentokrát si jej ke spokojenosti tvůrce všimla většina procházejících.
Čas plynul jako zdivočelý a než by člověk stačil říct „letní astronomické praktikum“ nadešel konec Expedice. Předposlední den při nástupu vedoucí přidělil každému z účastníků nějaký speciální úkol na neděli, poslední den akce. Většina dostala na starost jednu z místností nebo jiných částí areálu, kterou musela uvést do původního stavu. To obvykle znamenalo vystěhovat věci, které tam byly před čtrnácti dny navezeny, úklid, vytření podlahy a případné nastěhování původního mobiliáře. Zbytek pak musel pomáhat se stěhováním a nakládáním věcí do aut.
Poslední večer se všichni sešli u táboráku a většina u něj vydržela až do pozdních nočních hodin. Asi nikomu se nechtělo jít spát, protože věděli, že následující den je čeká už jen balení a odjezd.
Nedělní ráno sice začalo klasicky budíčkem a snídaní, ale po ní už se naplno rozběhly likvidační práce. Kromě vyklízení místností a úklidu celého areálu se také musely zbourat a sbalit všechny stany. Do toho přijeli místní, aby s vedoucím vyrovnali finanční záležitosti ohledně pronájmu a spotřebované elektřiny. Později začali přijíždět rodiče mladších účastníků, kteří si je přijeli vyzvednout. Díky tomu se pomalu snižovaly počty expedičníků v areálu a jejich zpočátku zdánlivě chaotické pobíhání ustávalo. Po splnění svých povinností a naložení všeho do svých vozidel odjížděli i další táborníci, až nakonec areál fotbalového hřiště úplně osiřel. Poslední stopy po Expedici zanedlouho setřel čas a po zbytek roku už měl sloužit opět jen fotbalistům a jejich fanouškům. To nakonec zhatila další vlna covidové pandemie, ale to je už úplně jiný příběh…
Nezbývá než doufat, že v létě 2021 bude již situace lepší a astronomové se do Bažantnice vrátí už po dvaadvacáté.
