To, co nás čeká 13. července 2021 večer po západu Slunce, není tak vzácné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Něco podobného bylo možné spatřit například 21. února 2015 či 24. srpna před necelými dvěma roky. Řeč je o relativně blízkém průchodu dvou planet naší Sluneční soustavy kolem sebe – konkrétně Venuše a Marsu. V roce 2015 se tělesa přiblížila na vzdálenost 29´. Roku 2019 je dělila vzdálenost pouhých 19´, ale úkaz se odehrál pouhé 3° od Slunce na denní obloze, takže jsme si jej neměli šanci vychutnat. Letos Večernici a rudou planetu bude dělit opět přibližně půl stupně. Ale nebojte, žádná srážka nehrozí. Do vzájemné blízkosti se pouze promítají. Ve skutečnosti je od sebe bude dělit nepředstavitelných 1,06 au (astronomické jednotky), což odpovídá přibližně 158,5 milionu kilometrů.
Krátce před polovinou července nás čeká velice pozdní soumrak. Čekání na to, až se na soumrakové západoseverozápadní obloze objeví první hvězda – tedy v našem případě planeta Venuše ve formě Večernice – si můžete krátit prohlížením tenkého srpku mladého Měsíce, starého necelé čtyři dny. Vzhledem k tomu, že západ Slunce nastává těsně po 21. hodině SELČ, bude náš nebeský soused k nalezení již od podvečerních hodin nad jihozápadem a v čase západu Slunce se bude promítat stále ještě dostatečně vysoko, nějakých 20°, nad západním obzorem.
Na Venuši a nejjasnější hvězdy si ještě několik desítek minut asi počkáme. Na konci občanského soumraku, až bude Slunce 6° pod ideálním horizontem, což nastane přibližně ve 21:40 SELČ, už Venuši určitě uvidíme i pouhýma očima ve výšce necelých 8° v azimutu 286°.
To je také čas, kdy se nám při pozorování vyplatí mít po ruce, byť i pouze triedr nebo menší dalekohled. Právě takový přístroj s dostatečně velkým zorným polem nám nejlépe pomůže najít téměř přesně půl stupně nad blyštivým kotoučkem Večernice další, tentokrát podstatně menší a méně zřetelný načervenalý disk planety Mars. Venuše bude pozorovatele oslňovat svou jasností -3,9 mag a průměr disku, ozářeného Sluncem v podobě mezi úplňkem a první čtvrtí (pokud fázi přirovnáme k fázím Měsíce), bude 11,7“. Na rozdíl od ní bude Mars prakticky osvětlený celý. Ani to mu ale při průměru pouhých 3,7“ nepomůže k vyšší jasnosti než +1,8 mag. Právě proto může zpočátku být určitý problém jej, na stále ještě světlém soumrakovém nebi, vyhledat. Se stále klesajícím Sluncem, nořícím se hloub a hloub pod obzor, bude obloha tmavnout. Tato výhoda, bohužel pro nás, bude velice rychle smazána ztrátou výšky obou planet nad horizontem. Kolem 22. hodiny SELČ tak bude dvojice už jen pouhých 5° nad obzorem a o pouhou půlhodinu později se dotkne ideálního obzoru Mars (22:28 SELČ)
a o tři minuty později jej bude následovat i Venuše (22:31 SELČ). A na dlouho si neužijeme ani v úvodu zmiňovaný Měsíc, který se skryje pod obzor ve 23:20 SELČ (časy jsou počítány pro Rokycany).
Pokud ještě nebudete chtít spát, můžete otočit váš dalekohled nad jihovýchodní obzor, kde na vás už budou, po dlouhé jarní přestávce, čekat dvě největší planety naší soustavy – Saturn a Jupiter.
A na závěr ještě jedna zajímavost, které se bohužel s jistotou nedočkáme, ale užijí si ji snad naši potomci. Pokud si totiž 4. června 2327 udělají výlet na jih Afriky, případně do Jižní Ameriky, dočkají se ještě působivějšího nebeského divadla, než bude letošní přiblížení našich dvou nejbližších sousedů. Uvidí totiž vzájemný zákryt Marsu Venuší, při němž se rudá planeta na několik desítek minut kompletně schová za srpek Venuše. Jak bude situace vypadat z Chile, je možné si prohlédnout, prostřednictvím programu Stellarium, na předchozí stránce.
Takovou podívanou vám tedy nabídnout nemohu, ale nenechte si ujít ani Mars a Venuši v jednom zorném poli vašeho dalekohledu. I to bude jistě stát za to.
