Zajímavost, na kterou chtějí upozornit dnešní Astronomické informace, není žádným jednorázovým úkazem, který by nám mohlo zhatit špatné počasí, případně zaneprázdněnost naléhavějšími povinnostmi. Nebude se tedy jednat o záležitost jediného okamžiku, ale bude možné ji pozorovat noc za nocí po dobu až 60 dnů. Její ústřední postavou se stane aktuálně nejasnější z planet na naší obloze – Venuše. A co že nám předvede zajímavého?
Jak už nadpis napovídá, dnešní zajímavost bude nějak souviset s pozorovatelností nám nejbližší planety. Je obecně vžité, že planety, které jsou k naší hvězdě blíž než Země, můžeme pozorovat jen večer po západu Slunce (Večernice), nebo ráno před jeho východem (Jitřenka). S touto poučkou se setkají všichni milovníci oblohy hned, jakmile otevřou jakoukoli knihu zabývající se planetami naší Sluneční soustavy. Jak ale toto vžité pravidlo funguje v praxi?
U Merkura platí na 100 %, ale jak je to s Venuší? Konstatování, že ji můžeme na „večerní“ obloze pozorovat ještě po půlnoci, vypadá na první pohled nesmyslně. Pokud se však sejde několik okolností způsobených kombinací chodu vesmíru a vlivu vymyšleností doplněných člověkem, je možné prakticky cokoli.
První podmínkou k tomu, aby jedna z nejustálenějších pouček planetární mechaniky přest ala platit je, že se Venuše nachází poblíž své maximální elongace vůči Slunci. Na večerní obloze se samozřejmě musí jednat o elongaci východní, nejlépe navíc kolem jarní rovnodennosti, nebo o něco málo později, kdy ekliptika svírá s obzorem co největší úhel. Druhou nutností je, aby planeta byla na ekliptice vůči světovému rovníku „výš“ než Slunce. Ale ani takováto optimální kombinace nestačí k tomu, aby se Večernice udržela na obloze přes půlnoc. I po splnění výše uvedených podmínek zapadne Venuše maximálně 4,5 hodiny po Slunci a to nestačí.
A teď přichází člověk a jeho potřeba hrát si administrativně s nebeskou mechanikou. V praxi to představuje posun času o jednu hodinu dopředu, jak k tomu dochází již mnoho desetiletí pokaždé na konci března. Neoficiálně tomu říkáme přechod na letní čas. A v tu chvíli je možné, jak už bylo naznačeno, kdeco. Slunce zapadá kolem slunovratu ve čtvrt na deset večer, nejvýš na obloze je kolem jedné po poledni, … Vliv to má samozřejmě i na noční oblohu a Venuše zapadne až po půlnoci středoevropského letního času.
Nás příležitost vidět planetu Venuši v podobě Večernice po půlnoci čeká v dlouhém intervalu mezi 20. dubnem a 17. červnem letošního roku. Po celou tuto dobu budeme mít možnost dočkat se Venuše na popůlnoční obloze. Její poloha poblíž obzoru se příliš měnit nebude (mezi azimutem 310° a 301°). Různá bude ale její výška nad horizontem o půlnoci SELČ – viz připojený graf na předchozí stránce. Nejvýše (víc než 4 stupně) se bude o půlnoci nacházet kolem 19. května, kdy zapadne až v čase 00:38 SELČ.
Obecná viditelnost Venuše v letošním roce je patrná z připojeného obrázku. Vyplývá z něho, že na večerní obloze se budeme s jasnou Večernicí setkávat v první polovině roku a do podoby Jitřenky se přehoupne ve druhém pololetí.
V průběhu oběhu Venuše kolem Slunce (z pohledu ze Země) se současně také výrazně mění její vzhled. Abychom si však dokázali těchto proměn všimnout, je třeba našim očím pomoci dalekohledem. Pokud teleskop s dostatečným zvětšením zamíříme na planetu, její kotouček se bude postupně proměňovat. Průměr disku bude pomalu narůstat a společně s tím se bude také zmenšovat její fáze čili osvětlená část disku, až se nám v polovině července ukáže jen její úzký srpek těsně před průchodem dolní konjunkcí, viz obrázek.
Během výše uvedeného intervalu se mezi hvězdami postupně posune ze souhvězdí Býka přes Blížence až do Raka a čekání na „hodinu duchů“ si můžeme ukrátit prohlídkou objektů, kolem nichž se bude Venuše mezi hvězdami pohybovat. Z těch známějších to budou otevřené hvězdokupy M35 v Blížencích (9. května, necelé 2° vlevo dole) a M44 Jesličky v Raku (13. června, u severního okraje).
Z těch méně známých stojí za zmínku například objekt NGC 1746, který není tím, za co se vydává podle katalogu – otevřenou hvězdokupou, ale jedná se o asterismus složený ze 
dvou hvězdokup a hvězdného pozadí (nedaleko Venuše 25. dubna, více než 1° vlevo). Podívat se také můžete (blízko Venuše 16. května) na velmi starou (~630 mil. let) otevřenou hvězdokupu NGC 2266.
Až budete prostřednictvím svého fotoaparátu dokumentovat to, že jste opravdu viděli Venuši „večer“ po půlnoci nad obzorem, nezapomeňte v něm seřídit letní čas, a ještě lépe jej přímo do obrazu vkopírujte i s datumem. A fotku nám určitě pošlete. Ve hvězdárenské galerii (https://www.hvr.cz/galerie-2023/) se určitě neztratí!
