Po dvou letech se opět v období kolem 12. srpna dočkáme ve střední Evropě výborných podmínek pro sledování nejznámějšího meteorického roje severní polokoule – Perseid. Byla by velká škoda, nechat si nadcházející nebeskou podívanou ujít.
Trocha poezie, jak říká pan Jiří Suchý v jedné ze svých písní, nikoho nezabije. Totéž určitě platí i o historii, takže se podívejme, na úvod dnešního povídání o Perseidách, na původ jejich označení coby slz Svatého Vavřince. První zmínky o úkazu pocházejí již z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince (~230-258). Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek Římské říše. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána, neodevzdal církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě, která se konala 10. srpna 258, začaly z nočního nebe padat třpytivé slzy, meteory roje Perseid.
Že jde o astronomický úkaz, prokázal až známý italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) ve druhé polovině 19. století. Jako první si všiml přímé spojitosti meteorů s kometami a dokonce určil, že původcem Perseid, dnes říkáme mateřským tělesem, je prach uvolňovaný z jádra periodické komety 109P Swift-Tuttle, při jejích opakovaných návratech ke Slunci. Vlasatici objevili dva američtí astronomové v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992 a znovu se k němu přiblíží až při svém následujícím návratu roku 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země pravidelně, v období mezi 17. červencem a 24. srpnem, prochází na své dráze kolem Slunce skrze prachový proud rozptýlený za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v naší atmosféře zazáří jako meteory (lidově „padající hvězdy“). Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se ve výšce kolem 100 km zcela vypaří. Jak už bylo zmíněno, pozorovat je můžete déle než měsíc. Nejvíce jich však pravidelně padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy kolem 12. srpna.
Označení úkazu jako slzy svatého Vavřince jsme již rozluštili, ale kde se vzalo označení Perseidy? Je nutné si uvědomit, že meteroidy vlétají do zemské atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jako by jejich dráhy vycházely z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Názvy meteorických rojů, kterých astronomové v průběhu roku znají desítky, se pak odvozují od souhvězdí, z kterého meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. U Perseid se tak logicky děje z oblasti, kde se nachází souhvězdí Persea. V době maxima roje leží radiant v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Jednotlivé částečky tvořící roj Perseid vstupují do ovzduší rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad zemí a pohasínají o desítky kilometrů níže. V případě hmotnějších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem. Vzhledem k tomu, že souhvězdí Persea u nás vůbec nezapadá pod obzor, létají meteory roje po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme až mezi půlnocí a rozbřeskem, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad horizontem a stoupá takřka k nadhlavníku.
V letošním roce se můžeme těšit v čase kolem maxima aktivity roje na ideální pozorovací podmínky. Nejvyšší aktivitu meteorického roje letos odborníci určili na čas kolem 3. hodiny UT (5. hodina SELČ) v noci ze soboty na neděli z 12. na 13. srpna. Měsíc, který je nezpochybnitelně největším nepřítelem meteorů, bude pouhé tři dny před novem, v podobě už velice tenkého „couvajícího“ srpku. Na oblohu se vyhoupne na severovýchodě kolem půl třetí SELČ. Podstatně více než jas Měsíce, nás ale v rámci sledování oblohy začne negativně ovlivňovat vliv Slunce. Astronomické svítání začíná kolem půl čtvrté SELČ, a především severovýchodní obzor začne znatelně světlat o další hodinu déle s nástupem nautického svítání (půl páté SELČ). Jednoznačný konec našich pokusů pak připadá na okamžik, kdy se Slunce dostane již 6° pod obzor (začátek občanského svítání) v 5:15 SELČ, tedy právě v okamžicích vrcholící aktivity roje. I tak ale dostaneme příležitost spatřit po většinu noci i nejslabší meteory. Pozorování lze doporučit zejména v druhé polovině noci, kdy souhvězdí Persea s radiantem roje vystoupá téměř k nadhlavníku a většina meteorů zazáří nad obzorem. Mezi půlnocí a třetí hodinou ranní bude situace optimální a hodinová zenitová frekvence roje by se měla blížit 80 meteorům, z nichž 10 až 20 může být opravdu jasných.
Vedle výše zmíněných omezení daných přítomností nebeských objektů na obloze, nás ale také budou ještě výrazněji limitovat vlivy pozemské. Řeč je samozřejmě o světelném znečištění. Pro pozorování roje Perseid si vyhledejte místo nejlépe desítky kilometrů daleko od velkých měst a s co nejlepším výhledem do všech světových stran. Nejvíce meteorů je totiž vidět na obloze nerušené září veřejného osvětlení měst a obcí. Při menším umělém jasu noční oblohy totiž vyniknou i ty méně jasné meteory. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled, meteory náhodně létají po celé obloze a jsou dostatečně výrazné na spatření pouhýma očima.
Při sledování meteorů, a Perseid zvláště, je ideální mít po ruce fotoaparát s možností dlouhé expozice, sériového snímání a širokoúhlým objektivem. Jinými slovy, klasická dovolenková zrcadlovka je ideální volbou. Fotoaparát je nejprve nezbytné uchytit na pevný stativ, který odolá vnějším vlivům. Nejčastějším problémem jsou otřesy při větším větru, ale problémem může být i cvaknutí závěrky. Následně je nutné nastavit vyšší citlivost (řádově v hodnotách tisíců ISO), zaostřit objektiv na nekonečno (∞), nastavit delší expozici (v řádu desítek sekund) a zamířit na prakticky libovolnou část oblohy.
U Perseid se doporučuje okolo půlnoci zvolit směr k jihozápadu, kde se právě nachází fotogenický pás Mléčné dráhy. Je vhodné před samotným spuštěním série snímků odzkoušet, jaký je výsledek jednotlivého obrázku a doladit výše uvedené parametry (především ISO a expoziční čas) tak, aby výsledný snímek nebyl ani příliš tmavý, ale ani nepřiměřeně světlý. Poté už stačí jen zmáčknout, nejlépe prostřednictvím dálkového ovládání (což opět zabrání otřesům přístroje), spoušť. Další už je pouze na přírodě a Vašem štěstí. Právě to rozhodne, kolik meteorů se vám podaří zachytit. Pokud jste následně dané problematice ochotni věnovat až neuvěřitelné množství času a znalostí, můžete se třeba alespoň přiblížit výsledkům, které dosahuje náš špičkový fotograf Petr Horálek, viz připojený snímek.
Od pozdního večera, kdy obloha dostatečně ztmavne, si čekání na Perseidy můžete zpestřit pozorováním plejády nádherných objektů, které nám nabízí typická letní obloha. Vysoko na jižní obloze čeká letní trojúhelník a v jeho blízkosti si lze prohlížet výrazné planetární mlhoviny M57 (Prstencová v souhvězdí Lyry) a M27 (Činka v Lištičce). Přehlédnout nejde ani jedna z nejkrásnějších kulových hvězdokup severní polokoule M13 (v souhvězdí Herkula). Obtížnějšími objekty, ale o to zajímavějšími, jsou pak otevřené a kulové hvězdokupy, ale i mlhoviny v souhvězdích Štíra, Štítu či Střelce. Před začátkem druhé poloviny noci pak nad východním obzorem budou majestátně stoupat, na již temnou oblohu, dvě největší planety Sluneční soustavy, Saturn a Jupiter.
