Vyrazit s velkým dalekohledem pod tmavou oblohu umožňuje ukazovat na noční obloze věci, které při běžných pozorováních z města nejsou pozorovatelné buď vůbec, či jen obtížně. Hvězdárna a planetárium Plzeň proto připravila v rámci projektu Hvězdy nad Plzní, jež je součástí EHMK 2015, první veřejné pozorování pod tmavou oblohou. Na večer ve čtvrtek 7. května 2015 byl připraven první termín s tím, že v případě nepříznivého počasí byl jako náhradní termín zvolen následující večer.
Na akci bylo nutné se předem přihlásit a dopravit se vlastním vozem na pozorovací stanoviště nedaleko Manětína. Právě Manětínská oblast tmavé oblohy (MOTO) je pro podobné akce velmi vhodná, protože je zde řada míst s krásnou a dosud temnou noční oblohou. Při tom jde o místa, která jsou dobře dostupná osobním automobilem a v relativní blízkosti Plzně.
Již na čtvrteční večer byla dobrá předpověď, a tak jsme mohli výjezd uskutečnit v jeho řádném termínu. Pozorování se zúčastnila poměrně početná skupina turistů z různých koutů republiky, kteří tou dobou přijeli do MOTO obdivovat tmavou oblohu a pozorování velkým dalekohledem pro ně bylo příjemným a vhodným zpestřením. Tyto doplnili přihlášení zájemci z Plzně a čtveřice místních milovníků tmavé oblohy. V součtu se tak pozorování zúčastnila více než třicítka zájemců.
Byla pro ně připravena trojice astronomických dalekohledů různých velikostí. Pozorovat se začalo krátce po 21 hodině, kdy byla obloha sice ještě velmi jasná, ale již se na ní začaly objevovat první jasné hvězdy a s nimi i trojice jasných planet – Venuše, Jupiter a Merkur. Právě poslední zmíněný se stal prvním objektem, na který jsme dalekohledy zamířili, neboť tato vnitřní planeta se nikdy nevzdaluje příliš od Slunce, a tak i při výhodných podmínkách, které zrovna v tomto období nastaly, nezůstává nad obzorem o mnoho déle než Slunce. Po Merkuru následovaly i zbylé dvě planety. Venuše byla v tu chvíli vůbec nejjasnějším objektem na obloze a ve velkém dalekohledu vyloženě oslňovala svým jasem, přes který byla patrná fáze, blížící se srpku v období čtvrti. Zajímavý byl i Jupiter, na jehož kotoučku bylo možné pozorovat nadprůměrně mnoho podrobností. Zajímavé bylo také pozorování jeho velkých měsíců, protože právě v době pozorování došlo k výstupu měsíce Io ze stínu Jupiteru.
S postupným soumrakem obloha temněla a hvězd přibývalo. Nastala vhodná příležitost k představení základních souhvězdí na obloze a popis jejich postupu po obloze během noci i během roku. Následně se již hledáčky dalekohledů začaly zaměřovat na další zajímavé nebeské objekty. Zprvu hlavně na hvězdokupy, které jsou výrazné i na ještě ne zcela setmělé obloze. V obřím triedru 25×100, který byl ve skutečnosti nejmenším použitým dalekohledem, bylo možné spatřit těsnou dvojici hvězdokup Chí a Há v Perseovi. Dále pak otevřenou hvězdokupu Jesličky v Rakovi a také výraznou kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi. Ta se stala hezkým měřítkem výkonu našich dalekohledů, protože kromě zmíněného nejmenšího dalekohledu se na ni zaměřil náš největší dalekohled se zrcadlovým objektivem o průměru 40 cm. Při srovnání obrazů v obou dalekohledech byl i laikovi jasný propastný rozdíl v množství světla, zachyceného velkým dalekohledem proti malému, stejně jako nárůst rozlišovací schopnosti s rostoucím průměrem objektivu. Třetí z našich dalekohledů, čočkový astronomický dalekohled o průměru 12 centimetrů, předváděl svoji výkonnost hlavně při pozorování planet. Později však byl využit také při pozorování hvězdokup.
Při pozorování galaxií a mlhovin, které patří k nepříliš výrazným objektům, se však již využíval hlavně velký zrcadlový dalekohled, jehož světelný zisk je dostatečný i v tomto případě. Z galaxií si mohli návštěvníci prohlédnout například skupinu spirálních galaxií M 65, M 66 a NGC 3628 v souhvězdí Lva. Ty vytváří v zorném poli dalekohledu působivý trojúhelník. Dále pak dvojici výrazných galaxií M 81 a M 82 v souhvězdí Velké Medvědice. Nakonec došlo i na mlhoviny. Jarní obloha není z pohledu mlhovin příliš bohatá, proto nebylo možné ukázat všechny typy, zaměřili jsme se hlavně na planetární mlhoviny, které vznikají na konci života hvězd, podobných našemu Slunci. Z nich jsme vybrali tři zástupce: prstencovou mlhovinu (M 57) v souhvězdí Lyry, Soví mlhovinu (M 97) v souhvězdí Velké Medvědice a mlhovinu Činka (M 27) v souhvězdí Lištičky. Poslední zmíněná však byla ještě poměrně nízko nad obzorem, a tak příliš nevynikla.
Během pozorování se čočkový dalekohled zaměřil i na několik zajímavých dvojhvězd, zmiňme například epsilon Lyrae, dvojitou hvězdu, která je při správném zvětšení skutečně působivým objektem.
Celé pozorování jsme zakončili opět ve Sluneční soustavě, nejdříve pohledem na planetu Saturn, která vycházela krátce před západem Merkuru a během pozorování hvězdokup, galaxií a mlhovin vystoupala dostatečně vysoko nad obzor. Dobře byl pozorovatelný nejen její prstenec, ale i pětice nejjasnějších měsíců. Nakonec se dalekohledy zamířily ještě na vycházející Měsíc, jehož východ všechna další pozorování ukončil, protože jeho svit přezářil mnoho slabších objektů na obloze.
Pozorování tak skončilo krátce před půlnocí. Celá akce se velmi vydařila a jak my, jako organizátoři, tak i účastníci, z ní dle ohlasů odjížděli s dobrým pocitem a pěkným zážitky z pozorování. Již chystáme další podobné pozorování na období s vhodnými pozorovacími podmínkami.
