Z našeho území byl pohybující se objekt viditelný nízko nad západním až jihozápadním obzorem. Prolétl souhvězdím Býka, poté pod pásem Oriona a směřoval k Síriovi. Pohyboval se celkem pomalu, postupně zjasňoval a dal se sledovat déle než půl minuty, než opět pohasl. Důležité bylo, že úkaz zachytily některé kamery Evropské bolidové sítě, jejímž střediskem je Astronomický ústav Akademie věd ČR (AsÚ AV ČR) v Ondřejově. Ty jsou určeny právě pro sledování podobných jevů. Průlet zaznamenala bolidová kamera na Churáňově, stanice na Přimdě poskytla podrobný fotoelektrický záznam. Další cenné informace se daly vyčíst ze snímku, který poskytl pozorovatel Hermann Koberger z rakouského Fornachu. Díky těmto materiálům byly k dispozici potřebné údaje, ze kterých se dalo určit, k čemu přesně došlo.
Rozbor dat ukázal, že „pachatelem“ bylo těleso meziplanetární hmoty o velikosti asi půl metru a hmotnosti několik set kilogramů. To vstoupilo do zemské atmosféry 31. března 2014 ve 20:33:41 světového času (UT). Postupně se zahřívalo a ve výšce kolem 70 km nad zemským povrchem začalo intenzivně zářit. V tu chvíli se nacházelo mezi městy Saarbrücken a Karlsruhe a pohybovalo se rychlostí 13 km/s. Dráha tělesa téměř kopírovala francouzsko-německou hranici a byla skloněna jen necelých osm stupňů vůči povrchu Země. Jak meteoroid pronikal do hustějších vrstev atmosféry, rozpadal se na menší části a zároveň se snižovala jeho rychlost. Nejvýraznější byl ve výšce asi 50 km, kdy jeho jasnost dosáhla -11 mag, tj. jen o něco méně než Měsíc v úplňku. V tu dobu prolétal v blízkosti města Ulm. Poté již jeho jasnost klesala a zcela pohasl u města Dorfen, ve výšce 34 km nad zemí. Délka světelné dráhy dosáhla 355 km a těleso ji prolétalo téměř 35 sekund.
Taková doba letu je neobvykle dlouhá, většinou jsou meteory vidět jen zlomky sekund. Po výraznějších sice někdy zůstává stopa, viditelná jednotky, výjimečně i desítky sekund, ale aby samotný průlet trval přes půl minuty, je opravdu mimořádné. Poukazuje na to ve svém článku i vedoucí oddělení meziplanetární hmoty AsÚ AV ČR a koordinátor Evropské bolidové sítě RNDr. Pavel Spurný, CSc.: „Takto dlouhý bolid hlavně co do trvání, ale také i co do délky světelné dráhy jsme za více než pět desítek let systematické činnosti naší sítě ještě nepozorovali. V tomto ohledu se zcela určitě jedná o velmi unikátní bolid.“ Zásadní vliv na to měla dráha tělesa, která v bodě pohasnutí svírala se zemí úhel pouhých pět stupňů. Ta také spolu s dalšími parametry průletu způsobila, že pravděpodobně celé těleso zaniklo v atmosféře a nepředpokládá se, že by nějaké větší pozůstatky dopadly na zem.
Českým vědcům se podařilo určit i původní dráhu, po které obíhalo těleso kolem Slunce, než se srazilo se Zemí. Pocházelo z hlavního pásu planetek, ležícího mezi Marsem a Jupiterem. Nejblíže se ke Slunci přibližovalo na vzdálenost 0,87 astronomické jednotky, v odsluní se pohybovalo za drahou Marsu, v nejvnitřnější oblasti hlavního pásu. Tehdy byla jeho vzdálenost od Slunce 1,65 astronomické jednotky.
Podobné články: zajímavosti o meteorech
Zdroje:
