Sonda Orbiting Carbon Observatory-2 (OCO-2) odstartovala v 9:56 světového času z Vandenberg Air Force Base v Kalifornii na raketě Delta II. Mise by měla trvat minimálně dva roky a jejím úkolem je lokalizovat zdroje a úložiště atmosférického oxidu uhličitého, do jehož koloběhu zasahuje i naše lidská civilizace. Výzkum by tak měl přinést bližší porozumění probíhajícím klimatickým změnám.
OCO-2 však není nástupcem sondy OCO, jak by se z označení mohlo zdát, nýbrž její náhradou. První start v roce 2009 totiž postihly potíže, kdy se neoddělil aerodynamický kryt kolem sondy. Následkem toho měl celý horní stupeň rakety vyšší hmotnost, motory jej nedokázaly vynést na oběžnou dráhu, a sonda spadla zpět do atmosféry. Oba starty dělí více než pět let. Během této doby se podařilo zajistit financování, čímž projekt dostal ne zcela obvyklou druhou šanci. Uvažovalo se i o nové koncepci, nicméně z hlediska snížení nákladů bylo nakonec rozhodnuto, že náhrada bude téměř identická s původní sondou OCO. Během těchto pěti let došlo i ke změně nosiče. Původně mělo OCO-2 využít stejnou raketu jako při prvním letu, Taurus XL, avšak poté, co potíže s oddělením krytu postihly i sondu Glory v roce 2011, byla jako nosič zvolena raketa Delta II.
Pomocí soustavy spektrometrů bude satelit provádět přesná měření atmosférického oxidu uhličitého a lokalizovat nejen místa, kde se oxid uhličitý tvoří, ale i kde mizí. Rozložení těchto míst nebude stanoveno pouze jednorázově, ale budou sledovány i změny v průběhu času. To vše by mělo sloužit jako základ pro politická rozhodnutí týkající se omezení klimatických změn. Přestože víme, že na pohlcování oxidu uhličitého se podílí rostliny a oceány, nevíme přesně, kde a v jaké míře k tomu dochází. Bez této znalosti nelze spolehlivě předvídat, jak se hladina CO2 bude v budoucnosti měnit a jak zasáhne zemské klima. Zároveň by sonda měla měřit úroveň doprovodného jevu fotosyntézy, fluorescence chlorofylu, který je znakem zdraví rostlin.
V prvních deseti dnech družice prošla kontrolou všech zařízení a následují tři týdny manévrů, které ji dostanou na konečnou téměř polární heliosynchronní dráhu se sklonem 98° ve výšce 705 kilometrů nad povrchem. Tím se zařadí mezi soustavu v současnosti šesti družic, které obíhají s poměrně malými rozestupy v řádech minut po shodné dráze. Z toho důvodu měla raketa nesoucí OCO-2 jen půlminutové startovací okno. Tato skupina družic nese název Afternoon constallation (zkráceně A-train), což by se dalo přeložit jako Odpolední uskupení podle toho, že tento „vlak“ družic přelétá nad rovníkem každé odpoledne kolem 13:30. Všechny tyto sondy jsou namířeny k Zemi a zabývají se sledováním zemského povrchu, oblačnosti, koloběhu vody či znečištění vzduchu. Jejich uspořádání do formace umožňuje téměř současné pozorování daného místa různými přístroji z několika satelitů. Samotná vědecká mise tak po těchto přípravách začne přibližně až 45 dní po startu a první výsledky by měly být známy po půl roce, tedy na začátku roku 2015.
Krátké a pravidelné aktuality ze života sondy OCO-2 můžete číst na „jejím“ twitteru.
