Již několik desetiletí mapují astronomové supermasivní díru v naší mateřské Galaxii, ale jejich pozorování se v poslední době stalo výrazně vzrušující. Již před více než deseti lety byl totiž v těsné blízkosti černé díry poprvé detekován oblak prachu a plynu. 
Pozorování v průběhu následujících let vedla astronomy k poznatku, že tento útvar by měl v roce 2013 nebo 2014 prolétnout pericentrem černé díry (v našem případě to je bod dráhy oblaku, ve kterém bude černé díře nejblíže). Výpočty předpovídaly, že dojde k zásadní deformaci tohoto útvaru a nebyla ani vyloučena možnost jeho destrukce či vtažení některé jeho části do černé díry. Připomeňme, že pericentrum bylo vzdáleno od černé díry pouhých 36 světelných hodin (vzdálenost asi 250× větší, než vzdálenost oběhu Země okolo Slunce), a to je vzdálenost v měřítcích naší galaxie velice nepatrná. Na konci roku 2011 byla rychlost oběhu oblaku vůči okolnímu prostředí více než 2 000 km/s a s přibližujícím se okamžikem průchodu útvaru pericentrem se stále zvyšovala.
Nyní už víme o osudu našeho oblaku mnohem více. Bylo zjištěno, že průchod pericentrem opravdu nastal, a to v květnu loňského roku. Pozorování dalekohledy VLT v infračerveném oboru, učiněné v nedávné době, ovšem zjistila, že oblak, nyní již s označením G2, průlet přežil a bylo také zjištěno, že s největší pravděpodobností se jedná o mladou hvězdu. Důvodem pro to je fakt, že nebyla zjištěná žádná deformace objektu, a proto je velmi pravděpodobné, že je tvořen kompaktním tělesem. Jelikož nebyla zaznamenána žádná zvýšená aktivita černé díry, lze také usuzovat, že ani žádná část tělesa nebyla vtažena do černé díry. Díky detailní spektrální analýze oblaku bylo zjištěno, že před nejtěsnějším přiblížením se pohyboval rychlostí přes 2 700 km/s od Země, po průchodu pericentrem byla naopak změřena rychlost přes 3 300 km/s, tentokrát ale ve směru k Zemi.
Pozorování jakéhokoli útvaru v takto blízké vzdálenosti od černé díry je doslova obrovskou relativistickou laboratoří, ve které je možné ověřit a pozorovat řadu relativistických efektů. Rychlosti a především gravitační pole jsou v tak malé vzdálenosti od černé díry tak obrovské, že fyzikální jevy se zde projevují zcela jinak, než jak je známe z našeho běžného života.
