Pravděpodobně jste již někdy viděli fotografii kopule velkého astronomického dalekohledu, které z rozevřené štěrbiny vychází k obloze oranžový laserový paprsek. Může to znít zvláštně, ale to si astronomové svítí na oblohu, aby lépe viděli. Ne že by si posvítili přímo na pozorovaný objekt. K naprosté většině objektů jejich zájmu by ono světlo letělo mnohem déle, než je střední věk dožití normálního astronoma. Oranžové sodíkové lasery ale dokážou na obloze vytvořit umělé hvězdy. Může za to mezosféra, vrstva zemské atmosféry bohatá mimo jiné právě na sodík. Ta se nachází ve výšce asi 90 km a lze tedy říci, že naprostá většina vzdušné hmoty, která může opticky ovlivňovat paprsky, přicházející z dalekých končin vesmíru, leží pod touto vrstvou. Světlo sodíkového laseru, vyslané z těsné blízkosti vstupní pupily dalekohledu, se na oné vrstvě bohaté na sodík výrazně rozptyluje a vytváří zářící bod vysoko v atmosféře – umělou hvězdu. Tu pak lze pozorovat detekčním systémem adaptivní optiky a vyhodnocovat, jak se pozměnila vlnoplocha při průchodu zpět k dalekohledu.
Když tedy není poblíž pozorované oblasti oblohy žádná jasná hvězda, což platí ve velké většině případů, protože jasných hvězd je na obloze málo, vytváří se hvězda umělá. Podobně jako platí úsloví „jedno měřené – žádné měření“, tak i v případě umělých hvězd lze říci, že více umělých hvězd poskytne lepší výsledky, než pouze jedna jediná hvězda. Například i proto, že s jednou umělou hvězdou lze korigovat vlivy atmosféry jen v jejím těsném okolí. Proto bylo již od začátku stavby komplexu dalekohledů VLT, jež je stále největší a technicky nejpokročilejší pozemní optickou observatoří světa, rozhodnuto, že její dalekohledy budou moci využívat více umělých hvězd naráz.
První ostrý test takového systému proběhl 26. dubna, když byl dalekohled UT4 (Yepun) osazen systémem 4LGSF (Four Laser Guide Star Facility – zařízení čtyř laserových pointačních hvězd), který je navržen tak, že dokáže spolupracovat se současnými systémy adaptivní optiky GALACSI/MUSE a GRAAL/HAWK-I. Systém čtyř umělých hvězd ještě zvýší obrazovou ostrost a hlavně umožní zobrazování v podstatně širším zorném poli, než jak tomu je u samostatného laseru.
Vývoj systému 4LGSF je dobrou ukázkou spolupráce mezi Evropskou jižní observatoří (ESO) a evropským průmyslem, který systém na popud ESO vyvinul. Kromě VLT, kde se systém testuje poprvé v rámci ESO, jej získaly již observatoře Keck a Subaru na Havajských ostrovech. Dále se počítá s jeho nasazením u dalekohledů Gemini North a Gemini South. Je to také technologický krok, který bude důležitým základem adaptivní optiky budovaného E-ELT, jež se se svými téměř 40 metry v průměru stane největším optickým dalekohledem světa.
