Pro pozorovatele ze západních Čech se objevil nízko nad jihozápadem a pohyboval se směrem na severovýchod. Byl pomalý, postupně zjasňoval a dal se pozorovat déle než 20 sekund. Jeho jasnost byla většinu času srovnatelná s Jupiterem, který se vyskytoval nedaleko, v souhvězdí Lva. Planeta v té době měla jasnost -2,2 mag. Meteor však dvakrát velmi krátce zvýšil svou jasnost a dosáhl v maximu -4 mag (přepočítáno na vzdálenost 100 km od pozorovatele).
Bolid zaznamenalo celkem pět stanic Evropské bolidové sítě, jejímž centrem je Astronomický ústav Akademie věd ČR v Ondřejově. Konkrétně se jednalo o kamery umístěné na Přimdě, Churáňově, Šindelové, Kocelovicích a v Ondřejově. Díky tomu se podařilo získat o bolidu, označeném EN300416, podrobné informace.
Ukázalo se, že jev způsobilo těleso meziplanetární hmoty o velikosti zhruba tenisového míčku a hmotnosti méně než půl kilogramu, které vstoupilo do zemské atmosféry ve 23:14:46 SELČ. Viditelné začalo být asi 15 km severně od rakouského města Innsbruck. V tu chvíli se nacházelo ve výšce 89 km nad zemí a jeho rychlost byla 17,3 km/s. Bolid měl velmi dlouhou světelnou stopu (330 km) i délku trvání (téměř 21 sekund). Během té doby se postupně brzdil až na rychlost 11 km/s a částečně rozpadl. Na konci své dráhy prolétl jen asi 15 km západně od Plzně. Mimořádnou délku trvání způsobila velmi neobvyklá dráha bolidu. Její sklon vůči zemskému povrchu byl zpočátku pouhé 3 stupně a během letu se ještě zmenšoval. V době, kdy přestal být viditelný, byl sklon dráhy již jen 1 stupeň. Nechybělo tedy mnoho a jednalo se o tečný bolid.
Pokud by se po stejné dráze pohyboval výrazně hmotnější a soudržnější objekt, mohl průlet atmosférou „přežít“, uniknout zemské přitažlivosti a znovu se dostat do meziplanetárního prostoru. Takové případy se již v minulosti staly a můžete si o nich přečíst v jiném článku. Meteoroid, který způsobil bolid EN300416, byl však příliš malý, a proto skončil jinak. Jeho zbytky zanikly přibližně 2 km jižně od obce Žihle v okresu Plzeň-sever. Zde, ve výšce 76,1 km nad zemí, přestal být viditelný a podle výpočtů žádná jeho část nedopadla až na zem.
Ze získaných dat se dala vypočítat i původní dráha ve Sluneční soustavě. Těleso pocházelo z hlavního pásu planetek a obíhalo po dráze, na které se jeho vzdálenost od Slunce pohybovala v rozmezí od 0,982 do 3,75 astronomické jednotky (au).
Bolid částečně zachytila i TV kamera, umístěná na budově Hvězdárny a planetária Plzeň. Zaznamenala jeho konec s maximální jasností -1,5 mag. Další vyhodnocení ukázalo, že těleso nepatřilo k žádnému známému meteorickému roji, který byl v té době aktivní, což jen potvrzuje data, získaná z Evropské bolidové sítě.
Zdroje:
- Mimořádně dlouhý bolid v sobotu 30. dubna 2016 nad střední Evropou
- Data z TV kamery Hvězdárny a planetária Plzeň; zpracoval Jiří Polák
