Letní astronomické praktikum, známější spíše jako Expedice, je astronomický tábor, pořádaný Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Jak taková akce probíhá si můžete přečíst v tomto deníku.
Den 1, pondělí 25. července 2022
Ke konci července se přiblížila dlouho očekávaná tradiční akce: Letní astronomické praktikum – Expedice 2022. Akce, na kterou se její účastníci těší a mají ji s dostatečným předstihem zaznamenanou ve svém kalendáři. Akci, která trvá skoro 14 dní je však zapotřebí důkladně připravit již řadu týdnů předem. Na tu letošní se přihlásilo 30 zájemců, valná většina na celý průběh.
Aby v pondělí 25. 7. proběhlo vše bez zbytečných problémů, bylo zapotřebí do Bažantnice přivést část věcí již v neděli 24. 7. A tak se na hvězdárně v Plzni již v 15 hod. sešla menší pětičlenná skupina a naložila regály, velký stan a další potřebné věci. Přestože bylo vše předem připraveno, objevil se problém, neboť vedoucí praktika ztratil klíče nejen od služebního vozu, ale i od svého. Ať hledal, jak chtěl, klíče se nenašly a bylo nutné použít náhradní. Nicméně nakonec se podařilo vše potřebné naložit, převést do Bažantnice, vyzvednout klíče od fotbalového areálu a věci postupně namontovat. Je pravda, že opět, jako v minulém roce, bylo velké horko. Cestu zpět do Plzně jsme zvládli již bez větších problémů a zbytek nedělního večera jsme strávili posledními přípravami.
V pondělí již v 8 hodin ráno měla nástup větší nakládací skupina. Ta nejprve na služební vozidlo nainstalovala zahrádku. Pak se podle předem připravených seznamů nakládala nejprve pozorovací technika, různé potřeby a pomůcky včetně pozorovacích map, protokolů a odborné literatury. Dále počítače, nářadí, kuchyňské potřeby a řada dalších věcí, včetně osobních. Každý naložený segment byl zaznamenán do nakládacího seznamu. Po jedenácté hodině již bylo služební auto plně naloženo, a proto vyrazilo s dalšími osobními auty směr Bažantnice. Po více jak půlhodinové jízdě jsme dorazili do cíle a veškerý obsah byl vyložen. Větší část nakládací skupiny zůstala na místě. Menší část vyrazila zpět do Plzně, kde naložila zbytek věcí a pak odjela nakoupit potraviny. Jen tak mimochodem, za podobný nákup jsme v minulosti utratili asi 3 500,- Kč, letos však asi 7 300,- Kč. Krátce po 17 hod. jsme se stihli vrátit zpět do Bažantnice, kde již přijížděli na ubytování další účastníci. V 18:15 hod. byla přítomna většina účastníků včetně nováčků, a proto mohl začít nástup, kde vedoucí praktika řešil nejen organizační věci, ale i bezpečnostní pravidla. Po nástupu se uskutečnila večeře ve hvozdecké restauraci. Přestože celý den byla obloha jasná a bylo neskutečné horko a dusno, navečer se počasí začalo měnit a obloha se začala zatahovat. A tak byl pozorovací program na první noc zrušen. Hrálo se na kytaru, zpívalo se, hrály se i deskové hry a účastnici si spolu povídali dlouho do noci. Tím skončil první expediční den.
Lumír Honzík, foto Václav Kalaš
Den 2, úterý 26. července 2022
První expediční ráno roku 2022 bylo pošmourné. Obloha byla celá potažena mraky a Slunce se přes ně nemohlo prodrat. Asi nikomu to však nevadilo, protože v předchozích dnech panovaly tak tropické teploty, že zchlazení už bylo zapotřebí. Služba připravila ke snídani čaj a rohlíky s křenovou či česnekovou pomazánkou. Protože se předchozí noc nepozorovalo, vzbudila ostatní expedičníky již v osm hodin.
Dopolední program byl velmi krátký. Důvodem byl neobvyklý požadavek vedení zemědělského družstva ve Hvozdě, aby se na obědy do jejich jídelny nechodilo najednou, ale na dvě části. Protože jídelna vydává obědy jen mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou, musela se první polovina táborníků vydat na cestu již v půl jedenácté. Ještě předtím se ale jedna malá skupinka pomocí auta přesunula do nedaleké obce Pláně, kde si udělala vycházku. Cestou si mohli prohlédnout například velkou ohradu s desítkami koní nebo pastvinu s velkým stádem krav.
K obědu byla čočková polévka a karbanátek s brambory. Po něm se většina táborníků zastavila pro něco dobrého v místním obchodě a pak se všichni vrátili do tábora. Po krátké pauze si mohli zejména mladší a méně zkušení účastníci vyzkoušet sestavení astronomického dalekohledu, vyhledávání různých objektů a pak zase složení techniky do přepravních beden. Protože občas vysvitlo mezi mraky Slunce, zamířil jeden z dalekohledů na tuto nejbližší hvězdu a pozorovala se její fotosféra. Zkušení pozorovatelé na ní zaznamenali čtyři skupiny slunečních skvrn.
Protože ještě nebyla žádná data ke zpracování, mohl být odpolední program trochu volnější. Kdo chtěl, šel si na hřiště zahrát buď nějakou míčovou hru, badminton, nebo si zaházet s plastovým diskem (frisbee). Hrála se též oblíbená společenská hra „Ninja“ a pozadu nezůstaly ani různé deskové hry.
Počasí bylo poměrně teplé, takže pár expedičníků vyrazilo na nedaleký rybník, který se oficiálně jmenuje Černý, ale téměř všichni mu říkají Porajt. Tam se svlažili v jeho vodách a zpět do tábora se vrátili až po svačině. Tu služba nachystala na čtvrtou hodinu odpolední a jednalo se o chleby namazané paštikou. Podvečerní program se příliš nelišil od předchozího, někdo si našel zábavu přímo v areálu, jiní podnikali krátké výlety do blízkého lesa nebo k Bažantnickému rybníku. V tom je bohužel jen velmi málo vody, a tudíž je ke koupání nevhodný.
Před půl sedmou se expedičníci sešli na nástupu, kde je vedoucí praktika seznámil s plánovanými aktivitami a jeden z účastníků vyhlásil soutěž, která spočívala v hledání chyb v astronomickém kalendáři. Pak se všichni, až na službu, vydali do hospody na večeři. Podával se guláš s chlebem.
Ani po návratu do tábora nebylo jasné, zda se bude pozorovat. Obloha byla částečně zatažená, ale vyskytovaly se na ní poměrně velké „díry“ s jasnou modrou oblohou a předpověď udávala, že takhle to bude asi vypadat celou noc. A tentokrát kupodivu vyšla velmi dobře. Po nebi neustále putovaly cáry oblačnosti, takže každou chvíli byly vidět jiné hvězdy. Delší dobu se váhalo, jak naložit s takto nejistou polojasnou oblohou, ale nakonec padlo rozhodnutí: pozorování bude! Podmínky však nebyly vhodné pro souvislé pozorování, takže na louce se začala provozovat jen amatérská astronomická prohlídka oblohy (AAPO).
Jak pouhým okem, tak v dalekohledech se expedičníci pokoušeli najít zajímavé objekty a ukázat je i ostatním. Někdy to byl boj s časem, protože se občas stalo, že během okamžiku se objekt schoval za oblačnost. Pozoroval se také přelet Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a byl vidět i pěkně jasný záblesk družice Iridium. Situace se časem nelepšila, oblačnosti spíše přibývalo, takže pozorování bylo lehce po půlnoci ukončeno. Pro nejvytrvalejší pozorovatele byla nachystána půlnoční svačinka. Po ní se již v pozorování nepokračovalo a celý tábor se uložil ke spánku.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
Den 3, středa 27. července 2022
Kvůli včerejšímu částečnému pozorování se částečně posunul i budíček a snídaně. Řevem „budíček!“ ohlásila služba čas vstávání i snídaně, která se uskutečnila v půl deváté. Ke snídani byl opět výběr, ale na rozdíl od včerejška to bylo hned ze tří možností. Chléb s máslem byl základ, ale člověk si mohl zvolit příchuť marmelády, což se mohlo zdát jaksi obtížné, pokud měl každý nárok na dva chleby. V nabídce byla marmeláda borůvková, jahodová a meruňková.
Po snídani přišel již tradičně čas na volnou zábavu, který se účastníci Expedice rozhodli trávit individuálně, ať už šlo o četbu nebo o různé společenské a skupinové hry. Okolo půl jedenácté začal hromadný odchod na oběd první skupinky expedičníků. Cestu do Hvozdu doprovázel místy docela silný vítr a šedavé mraky, které nezvěstovaly nic dobrého. V jídelně zemědělského družstva obě skupinky pohostili brokolicovým krémem a rizotem, které v tomto nevlídném počasí přišlo vhod. Naše tušení se potvrdilo, když těsně po příchodu druhé skupinky z oběda se šedavá mračna na obloze protrhla a spustil se déšť.
Po vydatném dešti byla v táboře zorganizována již tradiční přednáška o pozorování meteorů, kterou měl zkušený meteorář Venca Kalaš, ve které byly především začátečníkům přiblíženy základní způsoby pozorování meteorů. Dozvědět se mohli například, co meteor vlastně je a jak vznikne. Možnost podívat se do dalekohledu se naskytla po přednášce, přičemž bylo možno zpozorovat chromosféru Slunce, která se chlubila svou bohatou aktivitou.
Večeře byla až nezvykle sladká na to, že se jednalo o kolínka s houbami. To mezi některými expedičníky rozvířilo debatu, zda to tak je schválně, nebo se jedná o experimentální kuchyni. Po návratu z Hvozdu následovala příprava na pozorování a poté se ve večerních hodinách zahájila první oficiální pozorovací noc, kdy se pozorovalo ve složení dvou skupin na AAPO, jedné meteorářské a jedné fotografické.
Pozorovací podmínky byly vesměs dobré. Na obloze nebyla žádná oblačnost, avšak chlad a vlhkost zapříčiňovala rosení techniky, které ovšem nijak neomezovalo meteoráře, kteří zvládli pozorovat až do půl čtvrté ráno. V průběhu bylo pozorování zpestřeno populární tábornickou písní „Slavíci z Madridu“ v podání místních obyvatel Bažantnice.
Hana Kalašová, foto Jiří Polák
Den 4, čtvrtek 28. července 2022
Po mrazivé noci se táborníci stěží donutili opustit pohodlí spacáků pod svitem Slunce. Pouze ti skutečně hladoví se odhodlali vstát včas. Jen poslední záchvěvy sladké snídaně v podobě vánočky s marmeládou byly dostatečně silnou motivací, jež nakonec zaplnila myšárnu hladovými krky.
Nedlouho poté však první skupina vyrazila na krátkou cestu za obědem. Druhá skupina se mezitím těšila na zeleninovou polévku a štědrou porci flíčků s uzeným.
Jakmile se do tábora vrátili strávníci druhé skupiny, všichni se před krásným počasím schovali do myšárny, kde si Jirka Polák připravil přednášku o přínosech pozorování zákrytů planetek a lákal nové jedince do výzkumu. Zbytek odpoledne se až do nástupu strávil v duchu odpočinkovém a debatním. O krátké přerušení se postarala jen svačina ve formě chlebů s paštikou. Hrály se různé deskové hry. Díky vysokému množství návštěv se počet lidí v táboře vyšplhal na 30, což rozproudilo dění v táboře.
Během nástupu v 18:15 bylo osazenstvo seznámeno s nepřívětivou noční předpovědí vysoké oblačnosti. Po čočce s buřtem k večeři si táborníci vybili přebytečnou energii vyčerpávající hrou frisbee.
Vzhledem k nepříznivé meteorologické situaci se uskutečnil kulturní večer v myšárně. Promítaný film způsobil mnohým úsměv na tváři. Protože stav oblohy nebyl nakloněn dlouhodobému pozorování, expedičníci se v pozdních nočních hodinách po zdlouhavých debatách o filmu uložili ke spánku.
Anna Perdoková, foto Jiří Polák
Den 5, pátek 29. července 2022
Při snídani ve formě chleba s pomazánkou, jenž se stával již celkem tradičním ranním pokrmem, táborníci jako každé ráno posedávali v myšárně a vedli vášnivé debaty o pozorování, které se předchozího dne neuskutečnilo. Někteří z nich se poté odebrali na terasu, kde pozorovali Jendu Gebela, připravujícího si rekvizity pro přednášku o sestavování složitějších dalekohledů, jež následně proběhla. Mířena byla spíše na nováčky, kteří dosud pracovali pouze s jednoduššími přístroji, avšak příležitost vyzkoušet si konstrukci dostal každý z přihlížejících.
Krátce po úspěšné demonstraci se první skupina odebrala na oběd do Hvozdu, kde na ně čekala nudličková polévka a rajská omáčka.
Odpolední program se nesl ve znamení úklidu, do něhož se mimo službu zapojilo veškeré osazenstvo, neboť po téměř týdenním pobytu toho bylo zapotřebí. Služba se vydala do Manětína na nákup zásob, zatímco z myšárny se linul hlas diktující zdánlivě náhodná čísla. Avšak nejednalo se o žádný tajný kód, pouze se zpracovávaly výsledky z pozorování meteorů. Když byly všechny povinnosti splněny, astronomové si krátili čas různými činnosti, například kreslením dočasných tetování či sportem. Nedlouho před nástupem se u modrého stanu sešla skupina čtenářů, kteří se bavili náhodným čtením dialogů a úryvků z knih.
Za zmínku bez pochyby stojí kreativita několika účastníků a služby, kteří hravě vyzdobili tehdejší svačinu, jogurty s rohlíky, a to v náladě tropických moří a lodí.
Po nástupu se vydali všichni na večeři, avšak s obavami z deště se vybavili mikinami či nepromokavými bundami. Cesta tam proběhla bez mokrého incidentu a všichni si dozajisté pochutnali na zapečených bramborech se sýrem, vejcem a uzeným masem. Škoda jen, že porce byly pro pár hladových krků moc malé a bohužel nezbylo na přidání.
Naneštěstí po cestě zpět do tábora již začalo pokapávat a ve chvílích, kdy se všichni zdárně navrátili ke svým skromným příbytkům, již lehce pršelo. Ani to však nezastavilo táborníky v jejich aktivitách jako hře frisbee či zběsilému pobíhání v dešti.
Všechna zábava však začala utichat s počátkem příprav na veřejnou přednášku. Ta se letos netradičně konala v prostoru kryté terasy, protože se očekával déšť. Naděje na nastávající pozorování pro veřejnost poklesly. Nepřívětivé deštivé počasí se promítlo i v návštěvnosti, která letos byla nižší než v minulých letech. Přesto byl počet účastníků dostatečný, zvlášť když je doplnili i samotní účastníci praktika. Letošní přednáška byla věnována přistání Američanů na Měsíci a konspiračním teoriím, které to zpochybňují. Povídání bylo zakončeno potleskem, takže je možné jej považovat za úspěšné. Po skončení hodinu a půl dlouhé přednášky se bohužel po prvním pohledu na nebeskou klenbu dalo s jistotou říci, že žádné pozorování neproběhne, neboť nebylo vidět jediné hvězdy.
Po odchodu veřejnosti se den zakončil zpěvem a hraním deskových her, v nadějích, že další dny budou na astronomickou činnost příznivější.
Damien Špulák, foto Václav Kalaš
Den 6, sobota 30. července 2022
Jelikož se večerní hudební okénko nakonec protáhlo do pozdních hodin, byl budíček i přes další neúspěšný pokus o pozorování o hodinu posunut. Část táborníků i přes tento fakt vstávala již o půl hodiny dříve. Za doprovodu jejich smíchu z pošťuchování se a snahy navzájem se probudit lochtáním bylo postupně probuzeno i zbylé osazenstvo a kolem deváté hodiny ranní jsme si již všichni pochutnávali na chlebu s pomazánkou.
Předchozí noci bohužel pozorování příliš nepřály a nebylo tedy možné nasbírat data, která by se dalšího dne zpracovávala. Dopoledne bylo tedy věnováno rozličné zábavě v podobě četby knih, hraní různých deskových her či také sportovních aktivit.
Expedice se dnes dočkala svého prvního víkendového dne a zároveň tedy i prvního obědu ve hvozdecké hospodě, kterou jsme dosud navštěvovali pouze ve večerních hodinách. Ve všední dny se totiž o zásobování tábora obědem stará jídelna zemědělského družstva. Hladová bříška jsme zaplnili česnekovou polévkou a těstovinami s omáčkou a vepřovým masem.
Po obědě se téměř ihned po návratu do Bažantnice uskutečnila přednáška vedoucího praktika z oblasti meteorologie o typech oblačnosti. Úkolem dne, a tímto se přednášejícímu omlouváme, se tedy stalo s plně naloženými, teď již pomalu trávícími žaludky během odborného výkladu neusnout. Dle záznamů jedné z účastnic téměř každý alespoň na chvilku zavřel oči, mise byla ale nakonec úspěšná a velká část expedičníků se po zbytek odpoledne snažila určit typy oblaků, které zrovna procházely nad táborem.
Na přednášku navázala svačina v podobě chlebů namazaných různými druhy paštiky. Zbytek odpoledne pak táborníci věnovali spíše odpočinku. Předpověď na noc totiž slibovala, že přibližně o půlnoci se veškerá oblačnost, která po celý den zakrývala oblohu, rozpadne a po určitou dobu bude možné pozorovat. Před večerním nástupem proběhlo společné focení, protože tou dobou byla v táboře většina účastníků.
Postup rozpadající se oblačnosti byl nakonec pomalejší, čekání na to, jak se situace vyvine, si tedy expedičníci krátili velice rozličnými aktivitami. Někteří pracovali na počítačích nebo si četli. Velká skupinka se pak sešla na zápraží a za bujarého veselí se rozhodla zpříjemnit si čekání na jasnou oblohu poskakováním a tančením. Vyzkoušeli jsme různé tance, od polky, přes jive, valčík až k disko tanci. Největší úspěch rozhodně zaznamenal severský tanec s podivným jménem Letkis, během kterého všichni účastníci zábavy utvořili hada a za pomoci poskakování a vykopávání nohou se posouvali vpřed. Tanec se vždy musel ukončit ve chvíli, kdy do sebe začalo narážet čelo a zadní část hada.
Ze zápraží jsme také ale s úžasem (někteří se smíšenými pocity) sledovali rozpadající se oblačnost. Půl hodiny po půlnoci bylo vedoucím tábora rozhodnuto o zahájení pozorování. Členové skupin AAPO postupně přinášeli dalekohledy, pomocí atlasů vymýšleli, jaké objekty budou vyhledávat a poněkud zmatení meteoráři se navzájem snažili najít a zjistit, co vlastně mají dělat. Není divu, když mezi nimi bylo i několik nováčků, kteří ještě neměli ani přiřazená svá pozorovací čísla. I přes počáteční strach a nerozhodnost se ale nakonec „otrkali“ a na konci už se dokonce pouštěli do diskuzí o rojových příslušnostech a magnitudách. Pozorování bylo přerušeno vynikající půlnoční svačinkou, která sestávala z klasického černého čaje a balení polomáčených sušenek. Ty byly bohužel jenom hořké, ale co se dalo dělat, všichni měli takový hlad, že se na ně nakonec vrhli.
Pozorování většiny skupin pokračovalo také po svačince. S blížícím se svítáním ale hvězdy z oblohy postupně mizely a většina astronomů své pozorování přibližně po hodině ukončila. Meteoráři, kteří neusnuli během pozorování, se zavrtali hlouběji do svých spacáků. Ostatní sklidili a odnosili techniku a s pohledem na Jitřenku nad východním obzorem jsme se odebrali ke sladkému a zaslouženému spánku.
Hana Rottenbornová a Vojtěch Čechura, foto Jiří Polák
Den 7, neděle 31. července 2022
Dnes se opět podávala nejspíš nejlepší snídaně na Expedici – vánočka s džemem. Někteří tuto informaci znali už od včerejšího dne, takže i po dlouhé pozorovací noci vstali brzy, aby si mohli vybrat ty největší a nejlépe namazané kusy. Jiní byli vzbuzeni ostrým ranním sluncem, například já jsem byl ze spacáku vyhnán okolo 8:00, uléhal jsem do něj však teprve ve 4:50. Po desáté hodině byla snědena veškerá připravená vánočka, v táboře se pomalu chystal zajímavý dopolední program.
Michal Polák a Jan Gebel si pro ostatní připravili fyzikální experiment. Pomocí změření doby kyvu kyvadla a známé délce jeho závěsu (také bylo během předvádění naměřeno) jsme spočítali hmotnost Země. Schéma měření a odvození výpočtů můžete nalézt zde. Hmotnost planety Země je 5,97×10^24 kg. Experimentem jsme zjistili hodnotu 5,87×10^24 kg, chyba měření tedy byla pod 2 %. Poté následovala krátká debata o tom, co všechno bylo v experimentu zanedbáno nebo jak by dopadlo stejné měření na různých místech povrchu Země.
V pravé poledne byl vedoucí praktika vyrušen telefonátem paní hospodské, která požadovala, aby na oběd přišla nejprve služba a až poté zbytek tábora. Této žádosti bylo samozřejmě vyhověno, několik minut po hovoru už služba šlapala do kopce do hvozdecké hospody. Oběd byl velice vydatný, podávala se kapustová polévka s nudličkami a knedlo vepřo zelo.
Už během dopoledne se spekulovalo, jestli dnes není ten pravý den na koupání v Černém rybníce (neoficiálně Porajt). Nakonec se výjezd k rybníku odložil na nějaký z příštích dní, a to hned ze dvou důvodů. Jedním z nich byla výše zmíněná změna pořadí odchodů na oběd služby a zbytku tábora. Tím druhým a důležitějším byl dlouho očekávaný průlet Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) přes Slunce. Podle předpovědi měl nastat v 16:53:54 a měl trvat 1,0 s. Celé odpoledne probíhalo ve znamení přípravy techniky pro přímé pozorování nebo focení tohoto neobvyklého úkazu. Většina odpoledne byla také trochu nervózní, jestli bude ve správný okamžik Slunce vidět, protože neustále přecházela oblačnost a naše nejbližší hvězda byla spíše schovaná za mraky.
Tuto napjatou atmosféru přerušila svačina, která byla připravena na obvyklou šestnáctou hodinu. Podávaly se chleby s paštikou a také jedno překvapení, které bylo přivezeno jedné z účastnic Expedice – výborné koláčky s pudinkovým krémem, které byly ozdobeny jahodami nebo meruňkami. Po posilnění se obrátily všechny oči k obloze. Situace na nebi nebyla příznivá. Pět minut před přeletem se Slunce ukázalo asi na dvacet sekund, dvě minuty před úkazem jen na několik sekund. To bylo bohužel vše. Za poslední roky přibývá více nenapozorovaných přeletů než úspěšně zhlédnutých. Například včera proběhl přelet ISS přes velmi úzký srpek Měsíce, nad táborem však byla v potřebnou dobu oblačnost, tudíž jsme nemohli nic napozorovat.
Většina dalekohledů opustila fotbalové hřiště, zbytek odpoledne se nesl v duchu vyčkávání na nástup. Probíhaly různé sportovní aktivity, hrály se deskové a karetní hry, které jsou na programu snad každý den astronomického praktika. Na nástupu jsme se dozvěděli obvyklé informace včetně meteorologické situace na večer a noc. Ta říkala, že se od SZ bude nasouvat pás střední oblačnosti, který se bude jen lehce rozpouštět a rozpadat. Vedoucí praktika ani neoznámil pozorovací skupiny, pokud by se situace výrazně a neočekávaně zlepšila, pozorovali bychom podle sobotního rozdělení. Krátce po nástupu se výrazně posunula v úterý vyhlášená soutěž, v kalendáři už byly odhaleny dvě chyby ze tří. Tento den byl také ve znamení odjezdů a příjezdů. V průběhu dne dva účastníci odjeli, zatímco jeden z nich dorazil na druhý týden (nejspíš proto, že budou stále delší a delší noci).
Po večeři se pokračovalo ve sportovních aktivitách, konkrétně se házelo s diskem na frisbee. Tuto činnost však přerušilo slabé poprchávání. Po pár minutách přeháňka ustala, na zápraží se postupně začaly objevovat debatní kroužky, které později přešly na kroužky hudební a pěvecké, kytara a zpěv k nepozorovacím nocím na této Expedici patří neodmyslitelně k sobě. Po půlnoci byla obloha stále zatažená jako celý večer, ruch v areálu postupně utichal, poslední táborníci šli na kutě okolo tři čtvrtě na jednu.
Lukáš Winkler, foto Jiří Polák
Den 8, pondělí 1. srpna 2022
Expedice se přehoupla do své druhé poloviny a nás čekalo pondělí. Ráno nás z postele vytáhlo slunce a všichni jsme se dokolébali na snídani. Po ní se pár nováčků zaučovalo se Somety, ve kterých vyhledávali pozemní objekty. Zároveň byla pro zájemce možnost podívat se na Slunce, konkrétně na jeho fotosféru i chromosféru, na které je teď spousta zajímavých úkazů, jako třeba protuberance nebo erupce.
Těsně před obědem začal program, zaměřený na zmapování okolí tábořiště. Rozdělili jsme se do týmů, do kterých jsme dostali slepé mapy a měli za úkol vyznačit všechny cesty a zajímavosti v okolí. Než jsme se ovšem stihli pustit do práce, už tu byl oběd, ke kterému byla jáhlová polévka a guláš na mexický způsob, ve kterém se tu a tam objevil kousek fazole nebo kukuřice.
Po obědě jsme se už mohli naplno pustit do běhání po lese a zaznamenávání všeho potřebného do mapy. Občas bylo vidět zmatené skupinky, které najednou zjistily, že cesta, která by měla vést o padesát metrů dál, vede přímo před nosem a že značení do mapy není vůbec nic jednoduchého. Během tohoto programu jsme objevili zajímavá místa a donesli si spoustu březové kůry, ze které si pár lidí vyrobilo zápisníky. Vznikla dokonce jakási manufaktura na výrobu věcí z tohoto materiálu.
Netrvalo dlouho a přišel nástup a po něm téměř nejdůležitější část dne – večeře. A ta rozhodně stála za to. Byly k ní totiž palačinky s jahodovým džemem. Jídlo to bylo vynikající, ale bohužel byl příděl pouhé tři kusy na osobu, a tak spousta hladových astronomů vyhlížela jako hejno supů, jestli někomu náhodou nezůstane něco málo na talíři. Pár palačinek opravdu zbylo, ale bylo jich poskrovnu. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se strhne bitva o těch pár kusů, které někteří slabší jedinci nedokázali natlačit do svých žaludků.
Cestou z večeře jsme vyhodnocovali pozorovací situaci a rozhodli se, že to nakonec odpískáme, protože obloha nevypadala vůbec nadějně. Místo pozorování jsme se sešli u ohniště, nanosili dřevo a rozdělali táborový oheň. Po chvíli se začalo zpívat, ale jelikož se většina písní zpívala už den před tím, museli jsme sahat až k takovým věcem, jako jsou například Tři čuníci. Největší úspěch sklidila píseň Skřítkové, tesaři ze známého filmu, kterou pár lidí předělalo do expediční verze. Na ohni jsme si mohli opéct špekáčky nebo kukuřici, která se ale musela hodně hlídat, protože když praskla, létaly kusy na všechny strany.
Většina lidí se zhruba do jedné hodiny odebrala ke spánku, jen pár statečných zůstalo u ohně a čekalo do třetí ráno, kdy měl nastat přechod dvou Jupiterových měsíců přes jeho disk. Ve tři hodiny se hromadně z několika stran tábořiště rozezněly budíky astronomů, kteří si nechtěli nechat tuto příležitost ujít. Opravdu bylo vidět, že přes Jupiter přecházející měsíce vrhaly stíny na disk planety a pozorování tudíž bylo úspěšné.
Pozorováním tak skončil další expediční den a nás čeká (doufejme) zábavné úterý.
Vojtěch Čechura, foto Jiří Polák
Den 9, úterý 2. srpna 2022
Nejprve přidejme ještě pár dojmů k pozorování z předchozí nepozorovací noci. U dohasínajícího ohně a při ustavování dalekohledů zůstalo vzhůru asi šest „statečných“. K nim se po třetí hodině ranní postupně připojila zhruba pětice dalších, kteří nelitovali po doslova pár hodinách přerušit spánek. Na protrhávající se obloze se jim dostalo odměny v podobě bolidu, který byl dost jasný na to, aby vrhal stíny a jeho stopa přetrvala asi deset sekund. Samotný přechod měsíců a stínů přes Jupiter taky stál za to, protože byly k dispozici tři dalekohledy s průměrem 200 až 400 mm, a zvětšením 100 až 270x. Stín měsíce Io byl zcela zřetelný. Při pozorném pohledu se dal rozlišit i Ganymedes, promítající se na Jupiter kolem 60 stupně jovigrafické šířky. Měsíc Io, který se promítal blízko rovníku, se nám spatřit nepodařilo.
Pozorování se účastnil i Erik, který na Expedici přibyl minulý den odpoledne. Je benjamínkem Expedice a bylo to vlastně jeho první pozorování pod noční oblohou tady. Proto jsme se podívali i na planetu Saturn s prstenci a početnou rodinou měsíců. Výsledek byl, že jsme šli spát ve čtyři hodiny s blednoucí oblohou na východě.
Těsně před budíčkem v osm hodin spadlo pár kapek. Několik lidí už bylo natolik vzhůru, že vyrazili zakrýt techniku, která zůstala rozložená po pozorování. Michal Bareš nonšalantně roztáhl nad dalekohledem připravený deštník / slunečník.
K snídani v myšárně se podávala vánočka s marmeládou a jako bonus dostal každý expedičník díl drobenkové buchty se švestkami, kterou přivezli rodiče jednoho z účastníků.
Dopoledne se pozorovalo Slunce. V chromosférickém dalekohledu bylo vidět několik filamentů a mnoho protuberancí. Nejzajímavější byl komplex protuberancí na východní straně Slunce. Mezi dvěma „vodotrysky“, vystupujícími kolmo mimo sluneční kotouček, se táhla jakoby kouřová vlečka, tvořená dvěma zdánlivými stuhami hmoty, které se spirálovitě ovíjely kolem sebe navzájem. To některým pozorovatelům připomnělo dvoušroubovici DNA a začali diskutovat, jak by to vypadalo, kdyby se ukázalo, že slunce je buňkou, která se začala dělit na dvě, čtyři, morula, blastula…
Rozebral jsem dřevěnou meteostanici, což byl pětimetrový sloup z klacků, který pomocí pokojových sond měřil teploty ve výšce 2 až 5 metrů nad terénem. Výsledkem dosavadních pozorování je, že se teplota mění pouze o desetinky stupně a v noci postupuje vlna chladu zdola nahoru. Nový experiment, který jsem nainstaloval, je souosý glóbus, upevněný na tyči tak, aby byl orientován stejně jako naše planeta. Pokud je Slunce nad obzorem, měl by terminátor na glóbu ukazovat, kde je ráno a večer v reálném světě. Bohužel světlo odražené od okolního terénu snižuje kontrast mezi denní a noční stranou glóbusu a bude potřeba na tom dál zapracovat.
Kolem poledne se v jídelně ve Hvozdě vystřídaly obvyklé dvě poloviny účastníků. Byla gulášová polévka a výborný vepřový řízek s bramborem. Jako vždy si většina koupila v obchodě nanuk nebo zmrzlinu coby sladkou tečku na cestu do tábora.
Protože předpověď i skutečný stav atmosféry dosáhly magické letní hodnoty 26 stupňů Celsiových, vyrazila nedlouho po obědě kolona tří aut, naplněná expedičníky, na oblíbené koupací místo Porajt. Bylo tam příjemně jako vždy, na travnaté plážičce se tak hezky leží na slunci i v polostínu, rašelinně temná voda prohřátá u hladiny a studená vespod, dokud ji někdo nerozvíří. V přestávkách mezi koupáním se hrála hra Dobble, nebo se jen tak povídalo. Dva účastníci tu náhodně potkali svého známého z Plzně. Hojně se taky využil místní stánek s občerstvením.
Po návratu z koupání a svačině se několik skupin vrhlo opět do lesa za účelem jeho zmapování. Je zvláštní, jak se jednoduchý úkol dá kreativně zkomplikovat rozličnými způsoby. Jedno z družstev kolektivně odkrokovávalo úseky cest, ti kráčeli mlčky v zástupu a bezhlasé pohyby jejich rtů mohly být stejně dobře řadou číslovek, jako modlitbou poutníka. Jiné družstvo použilo lano coby improvizované pásmo a vypadali jako horolezci, kteří omylem zabloudili do nížiny. Také pro účely měření vytvořili vlastní systém délkových jednotek. Zajímavé je, že nic takového po nikom z nich nikdo nechtěl a dotyční toto absolvují dobrovolně a s radostí.
Na nástupu byla vyhlášená na zítřek ještě další hra, tematicky navazující na mapování. Zdá se, že půjde o nějakou formu honby za pokladem. K večeři byla opečená sekaná.
Během odpoledne a večera bylo na obloze velké množství oblačnosti a nebylo jasné, jak se situace vyvine. Proto byl semafor nastaven na stupeň „pohotovost“. Na hřišti se v počínajícím soumraku odehrál krátký přátelský zápas v „ragby“ s létajícím talířem. V dírách mezi mraky se objevil Měsíc dorůstající zvolna do první čtvrti, ale kvalita jeho obrazu v dalekohledu byla kvůli přecházející oblačnosti nízká.
Na hřiště přišlo na dohodnutou návštěvu několik místních ze Hvozdu, kterým jsme se pokusili ukázat zajímavé objekty na obloze. I když počasí příliš nepřálo, přesto něco viděli a odcházeli spokojeni.
Zhruba ve 23 hodin SELČ se obloha zlepšila natolik, že bylo vyhlášeno pozorování. Hřiště zaplnil les dalekohledů, u kterých se mladší účastníci zdokonalovali v hledání objektů hlubokého vesmíru podle mapy. Směrem k brankám rozložily své plachty a stolky dvě meteorářské skupiny, úplně v rohu cvakal celooblohový časosběr. Dále se testoval digitální dalekohled Unistellar a podařilo se pozitivně odpozorovat několik sekund trvající planetkový zákryt hvězdy 13. magnitudy.
Část noci si přišly na své i jiné smysly než zrak. Kdesi směrem na Dražeň monotónně hučel dlouho přes půlnoc kombajn a večerní průjezdy traktorů po blízké silnici za sebou zanechávaly to, co se eufemisticky označuje jako „vůně venkova“. Prostě 5D zážitek.
Po sušenkách k půlnoční svačině ve 2 hodiny SELČ už šli někteří pozorovatelé spát a meteorářské skupiny také podlehly personální erozi. Před námi je „šňůra“ několika jasných nocí, na které bude třeba nastřádat síly.
Podmínky byly ovšem vynikající a na planety, zejména kulminující Jupiter, šlo použít i cca 400násobné zvětšení. Jeden z jeho měsíců, Callisto, minul kotouček planety zdánlivě nad jedním z jeho pólů. Oblačné struktury korunovala Velká rudá skvrna a na prstencích Saturnu bylo zřetelné Cassiniho dělení. Nejvytrvalejší pozorovatelé šli spát až za svítání, tedy po půl páté.
Jan Mocek, foto Jiří Polák
Den 10, středa 3. srpna 2022
Desátý den Expedice začal pomalým postupným probuzením tábora po včerejší pozorovací noci, během níž někteří účastníci usnuli velmi brzy, jedna statečná trojice však vydržela až do ranního výstupu Venuše.
Poklidnou snídani ukončil začátek táborové hry, ve které se čtyřčlenné týmy snažily najít v lese indicie prozrazující polohu pokladu. Velmi rychle se dostaly do vedení dva z týmů, závod o vítězství byl završen během členů ke knihovně, kde byla cena schována.
Zbytek rána účastníci odpočívali a dospávali předchozí noc, před obědem proběhlo krátké pozorování Slunce, odhalující mohutnou protuberanci, která se v dalekohledu ukazovala na spodní straně kotouče.
Po „mrkvovém“ obědě se část tábora vydala opět koupat, ostatní si užívali příjemného odpočinku a debatování v táboře, či se věnovali přepisování naměřených dat z předchozích nocí.
Poprvé tento ročník začal večer krásně jasným nebem a tato obloha s nulovou oblačností vydržela až do rána. Jednalo se pravděpodobně o dosavadní nejlepší pozorovací noc letošní Expedice.
Někteří lidé během pozorování nezvládli únavu, ale většina pokračovala až do ranních hodin. Meteorářské skupiny končily mezi třetí a čtvrtou hodinou, někteří jedinci pozorovali až do východu Venuše.
Michal Polák, foto Ondřej Trnka
Den 11, čtvrtek 4. srpna 2022
Středeční půlnoc zastihla expedičníky uprostřed pilné aktivity, protože počasí konečně ukázalo vlídnou tvář a umožnilo plnohodnotné pozorování již od soumraku předchozího dne. Zatímco se jednotlivé skupiny věnovaly svým obvyklým pozorovacím programům, navštívila tábor skupina obyvatel Hvozdu, které zajímalo, co je na obloze vidět našimi dalekohledy. Podobné příležitosti ukázat místním naši činnost a zprostředkovat jim nevšední zážitek v podobě pohledu na nebe s výkladem jsou pro nás velmi důležité, neboť nám pomáhají udržovat dlouhodobě dobré vztahy a zázemí, které pro svoji činnost potřebujeme. Milým gestem byl dárek od jednoho z návštěvníků, který se rozhodl obohatit náš jídelníček a doplnit zásoby proviantu.
Přítomnost veřejnosti byla zároveň dobrá příležitost, jak rozšířit program EAA (Electronically Assisted Astronomy) na pomezí živého pozorování a astrofotografie. K hvězdárenským dalekohledům Unistellar eVscope totiž přibyla i soukromá sestava podobných parametrů, s nižší mírou automatizace, ale větší flexibilitou, která přihlížejícím nabídla zajímavé porovnání toho, co je schopný vidět lidský zrak ve velkém dalekohledu a co a jak je schopná zaznamenat moderní, byť vcelku jednoduchá technika.
Zákrytová skupina se blýskla úspěšným pozorováním dvou pozitivních planetkových zákrytů v rozmezí pouhých několika minut. Nad ránem nás opět potěšil velmi dobrý seeing (příznivý stav atmosféry), umožňující použití velkých zvětšení až na úrovni 400x pro pozorování většiny planet – během noci jsme viděli Saturn, Jupiter, Mars, Uran i Neptun. Kombinace lokality a pozdního léta se zdá být tím pravým receptem na skutečně dobrý seeing, protože podobné podmínky zde zažíváme opakovaně už celá léta. A to je jedině dobře! Poslední vytrvalci se ukládali ke spánku až kolem půl páté, za již pokročilého svítání.
Poloha tábora s otevřeným výhledem na východ však obvykle nikomu nedopřeje dlouhého spánku, neboť Slunce svým nemilosrdným žárem nejdřív probudí a následně i vyžene na snídani každého, ať již nocuje na louce nebo ve stanu. Nedostatek spánku a vrcholící vlna veder patřičně utlumily i naše aktivity přes den, a tak kromě obvyklé cesty na oběd a nejnutnějšího zpracování výsledků většina expedičníků odpočívala, buď přímo v táboře, nebo u nedalekého Černého rybníka, kam se někteří opět vypravili za osvěžením.
Na Slunci pokračovala výrazná aktivita, a tak se i přes skutečně velké horko našli pozorovatelé, kteří zamířili dalekohled na fotosféru a chromosféru naší hvězdy. Pohled na mohutné protuberance i vyvíjející se skupiny slunečních skvrn rozhodně stál za chvilkové nepohodlí.
Na večerním nástupu byla definitivně uzavřena aktivita mapování Bažantnického lesa, které se expedičníci věnovali v předchozích dnech. Vytvořené mapy budou nyní prozkoumány, ale podle prvních dojmů se nezdá, že by kdokoliv z tábora aspiroval na kariéru špičkového kartografa.
Vymetená obloha a příznivá předpověď znamenaly jediné – čekala nás další pozorovací noc, a tak jsme již po příchodu z večeře začali připravovat techniku a další vybavení. Měsíc rychle dorůstá do první čtvrti a zvečera ho již bylo dobře možné pozorovat. Terminátor (rozhraní mezi osvětlenou a tmavou částí tělesa) se právě tento večer nacházel v místech, kde stíny povrchových útvarů vytvořily několik na první pohled patrných písmen – „X“, „V“ a „I“.
Složení pozorovacích skupin a jejich program byl tentokrát pestřejší než obvykle, protože se někteří účastníci praktika seznamovali s ovládáním dalekohledů Unistellar, tak aby je mohli operativně používat při jiných akcích pořádaných Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Příjemným překvapením ve skupině AAPO pak byla možnost pozorování s moderním 100 mm binarem od firmy APM, který na Expedici navazuje na legendární, desítky let používané, avšak dnes již beznadějně zastaralé přístroje Somet 25×100. Pokrok v mechanickém provedení, optice i komfortu pro uživatele je skutečně velký. Pozorování pokračovalo opět až do ranních hodin, o tom si však přečtete až v dalším díle našeho deníku.
Michal Bareš, foto Michal Bareš
Den 12, pátek 5. srpna 2022
Po jasném a teplém ránu nás čekal další tropický den. Již během dopoledne se ale začala objevovat oblačnost jako předzvěst fronty, která má dorazit k večeru. Vypadá to, že dnes konečně dospíme spánkový dluh z předchozích tří pozorovacích nocí.
K snídani byla vánočka s marmeládou. Ani jsem to zde nechtěl zmiňovat, ale služba byla natolik štědrá, že Jirka Polák dlouho hledal nějakou méně namazanou. Prý je to třeba zaznamenat, ještě se mu na letošní Expedici nic podobného nestalo.
Po posledním letošním obědě v jídelně zemědělského družstva následoval nákup potravin a pak část tábora odjela na koupání k oblíbenému Černému rybníku. Zbytek zpracovával výsledky pozorování nebo pospával v táboře a v jeho blízkém okolí, jak horko zrovna dovolilo.
Během dne bylo možné sledovat Slunce v chromosférickém dalekohledu. Bylo na něm vidět množství filamentů a také slabé zbytky velké erupce z předchozích dnů, které se nacházely vysoko nad okrajem slunečního kotouče.
Odpoledne přijel poslední účastník praktika – Jirka Minář.
Po večeři probíhal úklid dalekohledů z hřiště z důvodu blížící se studené fronty. Část osazenstva si za soumraku na hřišti kopala, využili k tomu večerních klesajících teplot. V dálce se už trochu blýskalo, ale zatím šly bouřky jižněji a východněji od Plzně. Zbytek dne byl vyplněn hrou na kytary a zpěvem.
Petr Mašek, foto Václav Kalaš
Den 13, sobota 6. srpna 2022
Dnes se táborníci probudili do chladného rána po dešti. A noc, která nakonec nebyla pozorovací, dovolila všem, kteří byli unaveni po třech probdělých nocích, načerpat nové síly. Jedinou motivací pro vstávání některých účastníků tak byly poslední záchvěvy vánočky mazané máslem a marmeládou více druhů.
Na oběd táborníci vyrazili o hodinu dříve a nestihli tak plně strávit snídani, takže i přes veškerou snahu muselo pár účastníků přenechat část svého guláše s knedlíkem jiným.
Odpolední program byl pro účastníky Expedice skutečně zajímavý. Zahájil ho vedoucí praktika svým autorským čtením a pohádkou „O princezně Pivomile“, která končí nešťastným koncem, kdy princezna se svým ženichem skončili v altánku, zhotoveného z pivního sudu, kde také pravděpodobně nakonec zemřeli. Jako další následovala povídka z dob dávno minulých, kdy se astronomické praktikum odehrávalo na jiných místech než dnes, kdy se vařilo „flujdum“ a kdy se do rybičkové pomazánky ještě přidávala marmeláda (druh podle chuti).
Po autorském čtení následovalo, stejně jako v předchozích dnech, pozorování fotosféry a chromosféry Slunce. Vzápětí byla pro dobrovolníky a zájemce o fotografování oblohy zorganizována malá přednáška (spíše jen diskuse) o fotografických montážích, organizovaná Jirkou Polákem. Spolu s dalšími nadšenci a fotografy srovnávali celkem pět různých montáží.
Hned po odpoledním programu následovala mírně opožděná svačinka, kterou některé hladové krky začali ujídat ještě před vyhlášením. Tito jedinci dokonce uprosili službu i na dva rohlíky s marmeládou místo chleba se zbytkem paštiky.
Na večeři se všichni táborníci odebrali s toužebným snem, že dostanou palačinky. Namísto nich je však v hospodě čekalo překvapení ve formě leča, které někteří táborníci zejména z řad mladších opravdu neuvítali.
Poslední noc, již tradičně volnější, uzavřel táborový oheň a špekáčky. Někteří odhodlaní astronomové však nechtěli tuto noc zahodit, a i přes prvotní nemilost počasí vytáhli dalekohledy a věnovali se sledování astronomických objektů.
Takto uzavřeli účastníci astronomického praktika poslední den před vyklízením tábora a poslední noc strávenou v Bažantnici.
Šimon Kovařík, foto Václav Kalaš
Den 14, neděle 7. srpna 2022
Do posledního dne Expedice účastníky vzbudila služba, která pár minut po osmé hodině neúprosně vyhlásila budíček. S vidinou neodvratného konce se vstávalo ještě hůře, než obvykle a trvalo docela dlouho, než se všichni dostavili do myšárny na poslední snídani. K dispozici byly chleby se sladkým i slaným namazáním. V rámci snídaně proběhlo ještě poslední upřesnění činností, které bylo zapotřebí udělat a poté, co účastníci ukojili svůj hlad, se vrhli do likvidačních prací.
Ze všech místností se musely vynosit věci, které byly buď expedičníků, nebo majetkem Hvězdárny v Rokycanech a Plzni. Ty první účastníci většinou přenášeli rovnou do přistavených vozidel, druhé se nejprve shromažďovaly na betonovém prostranství uprostřed areálu. Dále bylo zapotřebí vnitřní prostory zamést, vytřít a případně do nich vrátit původní itinerář a naaranžovat jej do stavu, v jakém se nacházel před začátkem Expedice. Úklidu neunikla ani terasa s krbem nebo okolí ohniště, kde se předchozí noc uskutečnil závěrečný táborák.
Do areálu postupně přijížděli rodiče mladších účastníků, pomáhali jim s balením a odváželi je domů. Dorazila i hvězdárenská dodávka, kterou táborníci zaplnili jak uvnitř, tak i její střešní nosič. Souběžně s tím se postupně poroučely k zemi stany v zadní části areálu a po očištění a složení putovaly do svých obalů. Pak se také nakládaly do aut. Přijeli také zástupci majitelů areálu a proběhlo vyúčtování energií.
Kolem poledne už stany kompletně zmizely a zbyla po nich jen zválená zažloutlá tráva. Dodávka s první várkou věcí odjela do Plzně a v Bažantnici zůstalo jen několik účastníků, kteří čekali na její návrat. Poté do ní naložili zbývající materiál a vydali se na její palubě ještě na úplně poslední věc, která definitivně zakončuje Expedici. Tou je oběd v restauraci U Krystlů, na kterém se u dobrého jídla hodnotí právě skončená akce. Po něm už se jen dojede do Plzně, vše se vyloží a účastnící se vydají do svých domovů. Tak zase za rok!
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
