Astronomové amatéři, milující pohledy do dalekého vesmíru, se každoročně těší na přelom zimy a jara. Toto období přináší nejen teplejší noci, ale především signalizuje začátek krátké sezóny Messierovského maratonu.
Všechno začal již v 18. století francouzský astronom Charles Messier, který se primárně věnoval lovu komet. Občas, když zahlédl svým malým dalekohledem rozmazaný objekt a radoval se, že našel novou kometu, byl po několika nocích zklamaný. Při opakování pozorování totiž zjistil, že se objekt na pozadí hvězd nepohybuje. Opakování takových situací jej nakonec přivedlo k rozhodnutí vytvořit seznam těchto „obtěžujících“ objektů. První položku si poznamenal 28. srpna 1758, kdy objevil zamlženou skvrnku v souhvězdí Býka. Dnes tento obláček známe jako Krabí mlhovinu a Messier si jej zapsal jako M1 do svého právě založeného katalogu. Následné objevy Messiera a později i jeho spolupracovníka Méchaina stanovily konečný počet objektů na 109, tvořících nejstarší katalog deep-sky objektů, který dnes známe.
109 cílů v Messierově katalogu není rozmístěno rovnoměrně po obloze, což je dobře. Pokud by byly, nikdy by nenastal čas, kdybychom je mohli vidět během jediné noci. Nejvíce Messierovských objektů leží ve Střelci (15 objektů). Na druhém místě je souhvězdí Panny (11), za ním Vlasy Bereniky (8) a se sedmi objekty následují Hadonoš a Velká medvědice. Na druhé straně tohoto nerovnoměrného rozdělení je západní část souhvězdí Vodnáře a východní polovina Ryb. Takže právě, když Slunce prochází touto oblastí na své zdánlivé roční cestě souhvězdími zvěrokruhu, je šance všechny „Messiery“ vidět během jediné noci.
V letošním roce vychází jako optimální víkendový termín pátek 24. až neděle 26. března. Hlavním ukazatelem je samozřejmě fáze Měsíce, který se do novu dostává v úterý 21. března večer.
Messierovský maraton je naplánován na noc z pátku na sobotu, kdy jej současně spojíme se Dnem hvězdáren a planetárií (24. 3. 2023). Tentokrát ale bude přeci jen něco jinak. Klasický Messierovský maraton počítá s tím, že „běžec“ má manuálně ovládaný dalekohled, mapy, červenou baterku a odhodlání. Za desítky let, po které tento přístup praktikujeme, se ale mnohé změnilo. Technika učinila neuvěřitelný krok kupředu, a proto jsme se rozhodli, že zkusíme paralelně s vizuálními pozorováními udělat si maraton i prostřednictvím automatických dalekohledů Unistellar, Stellina či Vespera. Bude jistě zajímavé porovnat, zda vyhraje zrak zkušeného pozorovatele nebo rychle se rozvíjející technika.
