Měsíc únor, byť je nejkratším ze všech dvanácti měsíců roku s pouhými 28 dny, nám letos nabídne možnost prohlédnout si za velice příznivých podmínek prakticky všechny velké planety naší Sluneční soustavy. Navíc tuto možnost dostaneme ve velice zajímavém pozorovacím čase, krátce po západu Slunce. Někdy to bude naopak až příliš brzy po začátku soumraku. Ale určitě se nějakými komplikacemi nenechte odradit od sledování takových skvostů, jako je nejmenší planeta Merkur, skrývající se celoročně u Slunce, či ledových obrů Uranu a Neptunu na okraji Sluneční soustavy, Saturnu skrývajícího právě nyní téměř dokonale svůj pověstný prstenec. Neméně vzrušující určitě bude i pohled na naoranžovělý Mars blízko jeho opozice se Sluncem, pomalu se vzdalující obří Jupiter obstoupený čtveřicí Galileovských měsíců nebo blyštivý, stále se úžící srpek Večernice, nepřehlédnutelné planety Venuše.
Hned v sobotu prvního února nás čeká úvodní úžasná šance. V okamžiku, kdy se Slunce dostane na hranici mezi nautickým a astronomickým soumrakem (-12°), což nastane kolem 18:15 SEČ, ztmavne obloha nad západojihozápadním obzorem natolik, abychom začali prohlížet tuto oblast detailněji. Uvidíte, že to bude stát za to. Čeho si všimnete naprosto bez obtíží, bude Měsíc ve fázi tři dny starého úzkého dorůstajícího srpku, který bude doplněn stále ještě nápadným popelavým svitem jeho neosvětlené části. Přibližně pět stupňů nad naším nebeským sousedem se nedá přehlédnout „první večerní hvězda“. Řeč je samozřejmě o planetě Venuši, která sice již v polovině ledna prošla svou maximální východní elongací od Slunce, ale stále se blíží nejvyšší „večerní“ výšce nad obzorem (7. 2. 2025) a největší jasnosti (16. 2. 2025; -4,6 mag).
O něco více práce nám dá další objekt našeho zájmu. Hledáme druhou největší planetu Sluneční soustavy – Saturn. Ten se skrývá, při své jasnosti +1,1 mag, asi 7° jen nepatrně západně pod Měsícem. Planeta se bude v průběhu února pomalu úhlově blížit Slunci a možnost jejího pozorování, a stejně tak i její jasnost, se budou den za dnem zhoršovat. V určitém ohledu nejzajímavější skutečností při jeho sledování bude už opravdu úzký prstenec, s nímž se při pohledu ze Země dostaneme do jedné roviny již 23. března 2025. I přes uvedené parametry a skutečnost, že planeta bude už jen 15° nad ideálním horizontem, by nám k jejímu vyhledání mělo postačit i neozbrojené oko (prstenec si však raději prohlédneme s užitím dalekohledu!).
Jako poslední cíl našeho snažení nás čeká o trochu obtížnější objekt, nejvzdálenější planeta od Slunce – Neptun. Při pátrání po něm se už samozřejmě bez co nejmohutnějšího teleskopu neobejdeme). Je nutné vzít do úvahy, že planeta vzdálená více než 30,5 au, tedy něco kolem 4 575 milionů kilometrů, má na naší obloze i přes svoji úctyhodnou velikost průměr pouhých 2,23“. Kde hledat? Pokud si myšlenou přímku mezi Venuší a Měsícem rozdělíme na polovinu a z takto získaného bodu se vydáme 2,5° kolmo na západ, měli bychom narazit na namodralý korálek, což bude Neptun. Při jasnosti planety 7,9 mag by její nalezení neměl být nepřekonatelný problém. Ale pro jistotu si zkontrolujte, že pouhých 20´ vlevo nahoře od Neptunu bude svítit přibližně stejně jasná hvězda (SAO 146971). Při hledání doporučuji využít pomoci Stellaria.
Na připojeném obrázku je situace sobotního večera na rozhraní souhvězdí Ryb a zapadajícího Vodnáře zachycena v okamžiku konce nautického soumraku, jak je schopné nám ji zprostředkovat Stellarium. Určitě by stálo za pokus pořídit stejný záběr i v reálu.
Další v únoru dostupnou planetou, která se nachází z večera hodně vysoko nad jihem, je druhý z ledových obrů. Uran kulminuje krátce před začátkem astronomické noci, takže je s jejím nástupem v optimální pozici pro vyhledání. Pokud počkáme do středečního večera 5. února, podá nám pomocnou ruku opět Měsíc. Se Sluncem v hloubce 18° pod obzorem (19:00 SEČ) bude Luna, prakticky přesně v první čtvrti, více než 60° nad JJZ obzorem. Uran o jasnosti 5,7 mag s průměrem disku 3,63“ najdeme čtyři stupně jihovýchodně. Obě tělesa se promítají do východní části souhvězdí Berana, těsně k jeho hranici v Býkem. Po nalezení planety i při relativně velkém zvětšení nelze čekat žádný zázrak. Namodralý disk nenabídne při pohledu na miniaturní kotouček prakticky jistě žádné povrchové detaily. Jediné, čeho se můžeme dočkat s nárůstem přiblížení, bude narůstající počet jeho nejjasnějších přirozených satelitů (Titania; 13,9 mag, Oberon; 14,1 mag, Ariel; 14,4 mag, Umbriel; 15,0 mag).
Pro další dvě planety únorových večerů už nebudeme potřebovat žádný „naváděcí“ objekt, který by nás nasměroval. V obou případech se jedná o objekty, které na obloze nepřehlédneme. Další výhodou je, že obě planety vycházejí nad obzor v průběhu celého února během dne a večer je vždy najdeme vysoko na obloze. Největší, plynný obr Jupiter, vystupuje nad horizont již kolem poledne a následně kulminuje večer. Načervenalý Mars, po opozici, k níž došlo v polovině ledna, se nad horizont dostává o několik hodin později a jeho průchody hlavním poledníkem na jihu se odehrávají v pozdějších večerních hodinách. V obou případech si ale můžeme prakticky libovolně vybrat, kdy se na zmíněné planety zaměříme.
Jupiter v souhvězdí Býka, nedaleko otevřené hvězdokupy Hyády a jasné hvězdy Aldebaran, září s nepřehlédnutelnou jasností -2,5 mag. I středně velký dalekohled nám pak ukáže charakteristické pruhy rozdělující jeho kotouček (43,3“) na několik částí a čtyři Galileovské měsíce budou den za dnem předvádět svůj nekonečný tanec.
Zahanbit se ale nebude chtít nechat ani náš vnější soused ve Sluneční soustavě Mars. Velikost načervenalého disku planety bude stále úctyhodných 13,6“. Tomu bude odpovídat i jeho jasnost srovnatelná s nejjasnějšími stálicemi zimní oblohy (-1,1 mag). Při ideálních pozorovacích podmínkách, vysoko na obloze a s užitím dostatečného zvětšení si užijeme pohledu na proměny četných povrchových albedových útvarů a při troše štěstí i na jasně bílou severní polární čepičku planety.
To poslední planeta Sluneční soustavy, která nám ještě schází do kompletní sbírky, se nám bude v záři zapadajícího Slunce úspěšně schovávat až do samého závěru února. Drobný Merkur se totiž až kolem poledne 9. února 2025 dostane do horní konjunkce se Sluncem a jeho úplňkový kotouček přejde tak z ranního na večerní nebe. Od tohoto data se naše šance začnou už pouze lepšit. Jakýsi okamžik zlomu nás čeká v pondělí večer 24. února 2025. Krátce po západu Slunce by se nám mohlo podařit na samém začátku nautického soumraku (18:15 SEČ) pouhých 5° nad západním obzorem vyhledat nejen Merkur (-1,2 mag), ale v jeho blízkosti také Saturn. Obě planety budou od sebe vzdáleny pouhé dva stupně a v dalekohledu s větším zorným polem budou vidět společně. Ještě lepší možnosti pro hledání Merkuru nás čekají na přelomu února a března, přičemž nejvýš se na soumrakové obloze dostane až 7. 3. 2025. To planetu nejbližší Slunci, krátce po 19. hodině SEČ, nalezneme na již dostatečně ztmavlé obloze (hS = -12°) pouhých 5° nad západním obzorem, jen kousek pod Venuší.
Na samý závěr ještě jedna ne zcela obvyklá příležitost. Pokud budeme chtít spatřit všechny planety naší Sluneční soustavy v průběhu pouhé jedné až dvou hodin, bude právě pondělí 24. února 2025 večer tím správným dnem. S lepší orientací nám může pomoci připojený obrázek, v němž nalezneme večerní pozice všech sedmi oběžnic i naší hvězdy Slunce. Zelená čára ukazuje ideální horizont. Modrá pak rovinu ekliptiky. A pro představu časové posloupnosti různých významných okamžiků noci z 24. na 25. února 2025 nám napoví připojená tabulka (časy jsou udávány v SEČ).
17:30 západ Slunce
18:13 konec občanského soumraku (Slunce -6° pod obzorem)
18:43 západ Merkura (-1,2 mag; Ø 5,6“; vzdálenost 48,7 mil. km)
18:46 západ Saturna (+1,1 mag; Ø 15,7“; prstenec Ø 36,6“; vzdál. 1581,5 mil.km)
18:50 konec nautického soumraku (Slunce -12°) Venuše h = 21°; A = 260° (-4,8 mag;
Ø 45,7“; vzdálenost 54,7 mil.km) Neptun h = 7°; A = 259° (+8,0 mag; Ø 2,2“;
vzdálenost 4608,6 mil.km)
19:27 konec astronomického soumraku (Slunce -18° pod obzorem)
19:35 západ Neptuna
21:00 západ Venuše
00:43 západ Urana (+5,8 mag; Ø 3,6“; vzdálenost 2952,7 mil.km)
02:20 západ Jupitera (-2,4 mag; Ø 40,1“; vzdálenost 734,8 mil.km)
05:10 začátek astronomického svítání (Slunce -18° pod obzorem)
05:21 západ Marsu (-0,4 mag; Ø 11,3“; vzdálenost 124,5 mil. km)
Až svou procházku oblohou někdy po sedmé večer ukončíte u Jupiteru a Marsu, nezapomeňte se ještě podívat pod nohy. Ať vám neuteče ani ta poslední, nejkrásnější planeta – naše „modrá“ Země!
