V průběhu roku je možné pozorovat řadu více či méně zajímavých meteorických rojů, ale jen málokterý z nich dokáže nabídnout tak úchvatné divadlo, jakým bezesporu jsou desítky „padajících hvězd“, které můžeme spatřit v průběhu několika málo hodin. Letos připadne toto privilegium Perseidám a noc z 12. na 13. srpna (za předpokladu jasné oblohy) se stane bez nadsázky řečeno meteorickou nocí roku.
Perseidy jsou z mnoha hledisek velmi pozoruhodným rojem. Jednak se svým způsobem jedná o „stálici“ na poli meteorických rojů, jelikož jsou v pravidelné řadě pozorovány již od roku 1839 a jejich aktivita zůstává (až na výjimky) po celou dobu víceméně stabilní. Druhou zajímavostí je fakt, že jde o první meteorický roj, jehož původ byl ztotožněn s mateřským tělesem, v tomto případě s kometou Swift-Tuttle, objevenou nezávisle na sobě pány Lewisem Swiftem a Horacem Tuttlem 16. června roku 1862. Po objevu komety si totiž známý italský astronom Giovanni Schiaparelli všiml podobnosti jejích dráhových elementů právě s Perseidami (stejně tak se mu to podařilo i u meteorického roje Leonid). Pokud se více zaměříme právě na kometu Swift-Tuttle, objevíme řadu zajímavostí i u ní. Jedná se o poměrně stabilní kometu s periodou okolo 130 let, která naposledy prošla přísluním roku 1992 a byla v té době pozorovatelná i od nás. Jevila se tehdy jako slabý mlhavý obláček viditelný i pouhým okem. V letech okolo průchodu komety přísluním dochází také k oněm již zmíněným výjimkám v aktivitě Perseid, kdy se hodnoty frekvencí roje zvýší až na několik stovek meteorů za hodinu (běžně je udávána jejich zenitová frekvence 60 – 100 meteorů za hodinu). Například v letech 1991 a 1992 se aktivita vyšplhala dle některých autorů až na hodnoty okolo 400 meteorů za hodinu. Jak ale vlastně komety s meteorickými roji souvisí? Odpověď je jednoduchá. Mateřská kometa totiž během svých mnoha oběhů okolo Slunce hromadí materiál uvolňující se z jejího jádra podél celé své dráhy. Dráha těchto „kometárních částic“ (meteoroidů) se s dráhou zemskou střetává pravidelně ve dnech okolo 12. srpna, kdy je také možné Perseidy pozorovat. Ve skutečnosti je díky rozptylu detekujeme již od poloviny července, ale významnější aktivity dosahuje roj právě až okolo 12. srpna. Jelikož se jednotlivé částice uvolněné z komety pohybují víceméně jedním směrem, zdá se vlivem perspektivy (podobně jako například u dlouhých kolejí), že vylétávají zdánlivě z jednoho místa na obloze. Toto místo označujeme jako radiant a právě jeho umístění na hranici souhvězdí Persea a Kassiopei dalo roji název. Co se týče meteoroidů samotných, v drtivé většině dosahují rozměrů maximálně okolo jednoho milimetru a do zemské atmosféry vstupují rychlostí okolo 60 km/s. Jakmile dosáhnou výšky okolo 100 km nad povrchem, vypaří se brzdným teplem z tření a vzniklý světelný úkaz pak nazýváme meteorem. V souboru částic se také čas od času objeví i větší tělesa, řádově centimetrová. Ta již dokáží oblohu krátkodobě rozzářit do té míry, že i předměty umístěné na zemi mohou vrhnout stín. V takovém případě mluvíme o tzv. bolidech, ale málokterý z nich přežije nelítostný průlet atmosférou. To se může podařit až tělesům o velikostech řádově několika desítek centimetrů, či spíše jednotek metrů. Velmi to závisí na jejich materiálovém složení a soudržnosti.
Letošní aktivita roje by měla být normální, i když předpovědi aktivit rojů jsou vždy velmi složité a případné překvapení tedy nelze s jistotou vyloučit. Obrovskou výhodou ale pro letošek bude fáze Měsíce, jehož jas může zásadně omezit počet registrovaných meteorů. Tento rok bude však ve fázi pouhé 4 dny před novem, a i když vyjde v noci z 12. na 13. srpna krátce po půl druhé, nebude svým jasem zásadně rušit. Maximum Perseid je poměrně široké, a letos bude vrcholit během denních hodin 12. srpna. Díky tomu i předchozí noc z 11. na 12. srpna bude pro pozorování Perseid vhodná, i když Měsíc bude vycházet dříve a jeho fáze bude větší. V maximu je předpovězena zenitová frekvence v rozmezí 60 – 100 meteorů za hodinu, což znamená, že pokud bychom radiant roje umístili do nadhlavníku, spatřili bychom na celé obloze za hodinu 60 – 100 meteorů. Jelikož bude, obzvláště zvečera, radiant nízko nad obzorem a velká část meteorů bude tedy směřovat pod obzor, bude možné spatřit v průměru jen asi 1 meteor za tři minuty. V ranních hodinách se ale situace začne lepšit souběžně s tím, jak bude souhvězdí Persea stoupat více nad obzor, a v době před rozedněním okolo 4. hodiny bude situace nejpříznivější. Navíc budeme po ránu nad východním obzorem moci pozorovat i krásné seskupení úzkého měsíčního srpku s Venuší, Jupiterem a nádhernou otevřenou hvězdokupou Plejády.
Zdá se tedy, že jediným letošním protivníkem může být počasí. Výhodou ovšem je protáhlé maximum, takže i v nocích okolo 12. srpna je šance na spatření poměrně slušného množství meteorů. Ideální pozorovací stanoviště by mělo být pod temnou oblohou a s dobrým výhledem na východní a jihovýchodní obzor. K nerušenému a nejpohodlnějšímu pozorování se pak hodí například skládací lehátko sklopené pod úhlem asi 45°.
