Ani letos nevybočila organizační stránka ze starých kolejí. Konec konců, nebyl důvod ji nějak výrazně měnit, když spolehlivě funguje. Pro část budoucích účastníků začala akce srazem v budově Hvězdárny a planetária. Odtud museli vynosit velké množství nejrůznějších předmětů do připravené dodávky a pečlivě tam vše poskládat, aby toho pojmula co nejvíce. Teprve poté, co byla zcela zaplněna, se vydala do areálu fotbalového hřiště v Bažantnici, kde se Expedice konala již po šestnácté. Další jedinci se dopravili do Bažantnice vlastními vozy, případně je přivezli rodiče či jiní příbuzní.
Budovy areálu jsou normálně přizpůsobeny potřebám fotbalistů, kteří mají přeci jen jiné požadavky, než skupina astronomů, která zde bude působit čtrnáct dní. Proto se musely nejprve upravit tak, aby co nejvíce vyhovovaly dlouhodobému pobytu. Došlo k různým přesunům inventáře a samozřejmě hlavně ke stěhování přivezených věcí z vozidel do jednotlivých místností. Po dokončení této akce se mohlo přistoupit ke stavbě stanů. Ty postupně vyrostly za betonovým pláckem jako houby po dešti. Jejich úkolem bylo poskytovat útočiště jak samotným účastníkům, tak jejich věcem.
K večeru nastal čas na nezbytný první nástup, kdy se všichni shromáždili uprostřed areálu a vyslechli si úvodní slova vedoucího. Jednalo se o organizační a další záležitosti, které sice již mnozí znali z minulých let, ale protože zde byli i nováčci, byly informace určeny hlavně jim.
Po nástupu se všichni vydali na večeři do hospody v blízké obci Hvozd. Trasa začínala jako lesní pěšina, později vyústila na polní cestu, vyježděnou od zemědělské techniky. Dále pokračovala po ní mezi poli až na okraj Hvozdu, kde se změnila v asfaltovou silnici. Tuto cestu prošli táborníci za dobu Expedice ještě mnohokrát, protože všechny přesuny na oběd a večeři vedly tudy. Jedině když zrovna pršelo, použili k dopravě aut a jelo se na jídlo jinudy, po silnici.
Hned první den Expedice 2015 byla obloha bez mráčku a tak nedlouho po návratu z večeře se začalo s přípravami na pozorování. Ty se lišily podle toho, čemu se chtěl daný člověk v noci věnovat. Nejméně nároční byli zpočátku nováčci, kteří se nejdříve museli seznámit s oblohou. Stačilo jim jen vhodné oblečení a mohli vyrazit na hřiště, kde jim vedoucí skupiny ukázal, co všechno se dá na obloze spatřit pouhým okem. K dalekohledům se dostali až o dalších nocích. O trochu náročnější byli pozorovatelé meteorů. Ti si na pozorování brali spacák, karimatkou a případně celtu. Ještě složitější to měli zapisovatelé, kteří si museli připravit stolek, židli, baterku, psací potřeby, časomíru a potřebné protokoly. A nejkomplikovanější to měli ti, kteří se věnovali dalším odborným programům. Ti ke svému pozorování potřebovali dalekohledy a další techniku. Obvykle si museli na svém stanovišti přichystat stativ, montáž, dalekohled, stolek, počítač a další pomůcky. Nesměli zapomenout ani natáhnout kabel s elektřinou, aby měli čím zařízení napájet. Pak teprve byli připraveni na pozorování.
Jakmile obloha dostatečně potemněla, v táboře se pozhasínalo všechno rušivé osvětlení a byla vidět jen slabá červená světélka, kterými si astronomové svítili, pokud potřebovali něco nastavit nebo najít v mapách. Všichni se přesunuli na svá stanoviště a tam zvedli hlavu k obloze, zalehli do spacáků, přitiskli oko k okuláru nebo začali sledovat obrazovku počítače. Jestliže nepřišla oblačnost, pozorování probíhalo až do přibližně jedné hodiny noční. Někdy v té době prořízlo noc hlasité volání „půlnoční svačina!“, což znamenalo přestávku. Astronomové přerušili svá pozorování a přesunuli se do klubovny, kde už služba měla nachystaný teplý čaj a sušenky. Pozorovatelé z různých skupin si vyměňovali své zážitky, chroupali sušenky a popíjeli. Po nějaké době se ale zase postupně vytráceli a vraceli na svá stanoviště, kde setrvali někdy až do svítání.
Druhý den Expedice 2015 nezačal úplně ideálně. Představte si, že celou noc pilně pozorujete a lehnout si jdete až téměř za svítání. Je jasné, že se budete chtít pořádně vyspat. Protože byla příjemná teplá noc, uložíte se stejně jako většina expedičníků přímo na hřišti a oddáte se zaslouženému spánku. V brzkých ranních hodinách vás však probudí neobvyklý hluk. Namáhavě rozlepíte oči a vidíte, že jeho zdrojem je nějaký stroj, pohybující se po hřišti. Když se vám konečně podaří dostatečně zaostřit, zjistíte, že se jedná o traktůrek, na kterém sedí domorodec a seká trávu. Nejen, že všechny vzbudil, ale ještě museli utéct z hřiště, aby neskončili rozsekaní v koši na trávu.
Další rána už začínala přeci jen o trochu příjemněji. Jednak bylo možné spát delší dobu, ale také proto, že v době budíčku už se mohli všichni těšit na připravenou snídani. Dvoučlenná služba totiž vstávala dříve než ostatní a teprve když měla nachystané jídlo, vzbudila zbytek tábora. Čistotnější expedičníci spáchali nejprve krátkou ranní hygienu, ostatní se vypravili rovnou do klubovny na snídani. U ní se hodně povídalo, protože to byla jedna z mála příležitostí, kde se pohromadě sešli všichni účastníci.
V dopoledních hodinách obvykle probíhalo zpracování napozorovaných dat. Pokud šlo o meteory, u nich se musely doplnit chybějící údaje, převést z protokolů do počítače a následně zkontrolovat. Snímky nebeských objektů či jiná naměřená data se také musela zpracovat. Hlavně v prvních dnech Expedice také proběhlo několik přednášek, které byly určeny zejména nováčkům a věnovaly se metodice pozorování.
Zhruba kolem půl jedenácté vyrážela služba na oběd. Ten pro táborníky zajišťovala jídelna ve Hvozdu. Výdej jídel v ní končil úderem poledne, takže bylo nutné, aby se služba vrátila co nejdříve a mohl se na cestu vydat i zbytek tábora. Výjimkou byly víkendy, kdy byla jídelna zavřená a zastupovala ji hospoda. To se na oběd chodilo až na třináctou hodinu a služba šla až jako poslední. Ve Hvozdu je i obchod se smíšeným zbožím, takže při zpáteční cestě se řada expedičníků v něm zastavovala a nakupovala si nějakou dobrotu nebo pití.
Odpoledne pokračovalo zpracování dat, ale našel se čas i na další aktivity. Zejména první týden Expedice 2015, který byl velmi teplý, byli táborníci vděčni za rybník, který leží nedaleko. Možnost svlažit se v něm nevynechal snad nikdo. Také posloužil jako místo, kde se plulo s modely lodí na dálkové ovládání. Modelů se celkově sešlo tento rok na Expedici velké množství. Kromě lodí to byla také letadla, vrtulník nebo tanky. Úplnou novinkou bylo létaní s vrtulovými modely, kterým se má správně říkat podle počtu vrtulí například kvadrokoptéry nebo oktokoptéry, ale obvykle se označují jako drony. Ty se na Expedici 2015 objevily celkem tři, a to s naprosto rozdílnými parametry. Nejmenší „drobeček“ byla opravdu jen hračka o velkosti pár centimetrů, zato ten největší byl profesionální dron, který se používá ke komerčnímu snímkování objektů z výšky. Díky němu vzniklo velké množství fotografií a videí, zachycujících Bažantnici a její okolí z ptačí perspektivy. Z bezmotorových létajících zařízení se na Expedici vyskytnul také drak.
Jediný odborný program, který se dělal přes den, bylo pozorování Slunce. Pomocí filtrů bylo možné sledovat jeho fotosféru i chromosféru a někdy se aktuální situace zakreslovala také do protokolů. V odpoledních hodinách proběhlo i několik přednášek, například několikadílná o Slunci, nebo o Plutu, které jen zhruba měsíc před Expedicí poprvé v historii zblízka zkoumala kosmická sonda.
Aby nikdo nehladověl, kolem půl páté připravila služba svačinu a vyhlásila ji. Po ní mohl pokračovat další odpolední program. Z neastronomických činností se samozřejmě provozovaly různé společenské hry, například Quoridor, kde se hráč pokouší svého soupeře zablokovat, aby nemohl dojít na konec hracího pole. Také se po delší odmlce hrála kdysi oblíbená Expanze. Své místo si našly i sportovní aktivity. Fotbalové hřiště lákalo ke hrám s míčem, ale používalo se také například pro házení si s plastovým prstencem. Úplně na konci areálu byla dřevěná stěna, na kterou se dal umístit terč, a pak se na něj střílelo ze vzduchové pušky a také pistole. O další zábavu se postaral jeden z účastníků, který si s sebou přivezl speciální pásku a napnul ji na kraji lesa mezi dva stromy do výše asi půl metru. Řada expedičníků se po ní pokusila přejít a ukázalo se, že tato činnost sice vypadá jednoduše, ale provádí se podstatně hůře. Úplně sám to zvládl málokdo, většina potřebovala pomocnou ruku nebo alespoň klacek, o který se opírala.
Večer se vždy svolával nástup, kde proběhlo shrnutí uplynulých událostí a plánovaly se činnosti na noc a další den. Po jeho skončení se opět šlo do hospody na večeři. Později večer se buď konaly přípravy na další pozorování, nebo byl zasvěcen jiným společenským aktivitám.
Podle počasí by se Expedice 2015 dala přibližně rozdělit na dvě odlišné části. První necelou polovinu provázela vlna veder, při kterých se přes den teplota pohybovala vysoko nad třicítkou, a každou noc se pozorovalo. Sice se občas vyskytovala oblačnost, takže se nedala obloha sledovat od večera do rána, ale i tak se uskutečnila série čtyř pozorovacích nocí za sebou. V pátek se pak zatáhlo a hvězdy se na obloze ukázaly jen krátce. Ironií osudu bylo právě na tento den vyhlášeno pozorování pro veřejnost. I přes tuto nepřízeň počasí se do Bažantice přijelo podívat kolem padesáti lidí. Byl pro ně narychlo připraven náhradní program, kterým byla přednáška o zajímavostech blízkého i vzdáleného vesmíru. Po ní se přeci jen podařilo lidem ukázat na obloze alespoň část zamýšlených objektů, protože se částečně vyjasnilo. U obzoru ale zůstala souvislá oblačnost a vzdálené blesky nenechávaly nikoho na pochybách, že přijde bouře s deštěm. I družicové snímky ukázaly, že nebude trvat dlouho a na vyprahlou zem začnou po delší době dopadat dešťové kapky. Naštěstí se nejprve obloha jen zatáhla a akce pro veřejnost byla ukončena. Expedičníci stačili ještě před deštěm zkontrolovat své stany a případně je lépe upevnit, aby je případný silnější vítr nepoškodil. Bouřka, která dorazila v nočních hodinách, tak nezpůsobila skoro žádné škody.
V sobotu se dalo zvečera pozorovat alespoň krátkou dobu, ale už za necelou hodinu přišly mraky a zakryly hvězdy. Nebe zůstalo zatažené i o dalších nocích a poměrně často se objevoval déšť. Také se docela ochladilo. Další jasné noci nastaly až o druhém víkendu, v samém závěru Expedice.
Jako na každém správném táboře, ani na Expedici nemohl chybět táborák spojený s opékáním špekáčků. Dřeva bylo v okolním lese dostatek, takže stačilo je jen přitáhnout do areálu a naporcovat na menší díly. Trochu byl problém s jeho vlhkostí, ale nakonec se vše podařilo, oheň vzplál a expedičníci se rozesadili kolem. Letos si na své přišly i vyloženě mlsné jazýčky, protože na výběr byly špekáčky jak klasické, tak i pikantní a sýrové. Protože se nesnědly všechny a dřeva také zbyl dostatek, následující den se táborák opakoval.
Během Expedice 2015 podnikli vybraní účastníci tři výjezdy, při kterých prezentovali činnost Hvězdárny a planetária Plzeň na různých akcích. Navštívili při nich Plasy, Nezvěstice a Manětín. Naopak jako hosté zavítalo téměř celé osazenstvo Expedice na „konkurenční“ akci Dovolená s dalekohledem, pořádanou Hvězdárnou v Rokycanech. Ta se konala ve zhruba dvacet kilometrů vzdálené Melchiorově Huti. Zúčastnili se tam komentované prohlídky dalekohledů, kterou sice přerušil déšť, ale po přestávce pod střechou ji mohli dokončit.
Další zajímavou akcí byla noční výprava do blízkosti Manětína, kde je zvláštní stezka. Její značení je totiž tvořeno malými odrazkami, které jsou vidět, pouze když se na ně za tmy posvítí. Oficiálně ještě v té době nebyla otevřena a expedičníci se zhostili úkolu ji otestovat. Několikakilometrovou trasu prošli ve skupinách a zjistili, že je dobře funkční.
Nečekanou událost zažili táborníci jednoho odpoledne, když po příjezdové cestě viděli přijíždět pošťácké auto s charakteristickou žlutou trubkou na boku. Zastavilo na kraji tábora a pošťák předal jednomu z expedičníků dopis, nadepsaný „Účastníci Expedice“. Po otevření se ukázalo, že jej napsal Honza Mocek, svérázná postavička, která jezdila na Expedice již dlouhá léta. Všechny pozdravoval, litoval, že se letos nemůže zúčastnit a slíbil, že příští rok se určitě alespoň na pár dní objeví.
Dvě zajímavé situace přinesl předposlední den Expedice 2015. Po snídani se expedičníci vydali na hřiště, aby na něm vytvořili ze svých těl nápis H+P (hvězdárna a planetárium) a hvězdu. Nad tábor měl totiž přiletět jeden známý s motorovým rogalem a nápis z výšky vyfotografovat. Bohužel, kvůli technickým problémům se nakonec focení nemohlo uskutečnit.
Další překvapení přichystal hospodský, když se s táborníky chtěl rozloučit již obědem. Domníval se, že na večeři už nebudou. Naštěstí se vše vysvětlilo a připravil na večeři langoše, takže nebezpečí velkého hladu bylo zažehnáno.
Pozorovalo se i úplně poslední noc, a tak ranní vstávaní do posledního dne bylo o to náročnější. Nakonec se ale všichni vyhrabali ze svých pelíšků a po snídani se dali do práce. Každý z účastníků měl kromě úklidu svých vlastních věcí i nějaký další úkol. Někdo uklízel přidělenou místnost, jiný rozebíral regály, další měli na starosti například nakládání věcí do planetární dodávky. Nejmladší účastníky přijeli vyzvednout rodiče a počet expedičníků pomalu ubýval. Po celkovém úklidu, uvedení areálu do původního stavu a vypořádání plateb Bažantnici opustili i zbývající účastníci a Expedice 2015 tím definitivně skončila.
Co dodat? Expedice slouží k tomu, aby se zde astronomové naučili něco nového a vyzkoušeli si praktické pozorování, ale velký význam má i jako společenská akce. Ta letošní přinesla spoustu zážitků, veselých situací, různých příhod a v neposlední řadě i nějaké to poučení. Navázala se zde nová přátelství a utužila ta stará. Dá se říct, že každého účastníka svým způsobem poznamenala a nezbývá než doufat, že v kladném smyslu. A to bylo jedním z jejích cílů.
