Den 1, pondělí 22. července 2019
22. července – 1. den Letního astronomického praktika. Na rozdíl od loňska se Expedice koná o pár týdnů dříve. Termín se vždy vybírá podle fáze Měsíce. Jeho svit je příliš rušivý, proto se vybírají data kolem novu. V začátku prvního týdne bude Měsíc před 3. čtvrtí, později se bude stále zmenšovat a vycházet více v ranních hodinách.
V posledních letech bývá zvykem, že pro několik astronomů začíná Expedice o den dřív. Ani letos tomu nebylo jinak, v nedělních odpoledních hodinách byl sraz na plzeňské hvězdárně. Do auta se naložilo neskladné vybavení, namátkou velký stan nebo regály na uskladnění pozorovací techniky. Od začátku panovala velice příjemná a uvolněná atmosféra, která byla umocněná stavbou držáků na dalekohledy. Ačkoliv se nás o úspěšné sestavení pokoušelo hned pět, práce nešla v takovém tempu, jak bychom si asi všichni představovali. Alespoň jsme se v určitých chvílích pořádně nasmáli, většinou vlastní nešikovnosti. Ve večerních hodinách jsme se vrátili do Plzně a už jsme se nemohli dočkat zítřka – oficiálního startu praktika.
Pondělní nakládání začínalo už v půl deváté ráno. Každý rok na nás nejprve čeká namontování zahrádky na hvězdárenskou dodávku. Potom se na ni začnou skládat bedny s dalekohledy a montážemi. Nahoře to vypadá jako skládání nějakého velkého hlavolamu, nesmí tam být moc volného prostoru, aby se těžké bedny nemohly samovolně pohybovat. Pak se musí co nejvíce zaplnit nákladový prostor, i když se to nemusí zdát, první cestu směr Bažantnice jsme podnikli asi až po necelých třech hodinách. V rodícím se táboře už pár lidí zůstalo, jejich úkolem bylo uskladnit přivezenou techniku a připravit prostory pro naše účely. Druhý a zároveň poslední závoz vyrážel od hvězdárny okolo čtvrté hodiny. Ještě před odjezdem jsme museli projít seznam věcí a důkladně zkontrolovat, že jsme opravdu na nic nezapomněli. Cestou jsme se ještě stavěli na vždy velkém úvodním nákupu.
Protože jsme do fotbalového areálu v Bažantnici dorazili až pár minut po šesté hodině, všem bylo hned jasné, že pravidelný nástup konaný ve čtvrt na sedm se bude muset uskutečnit až po večeři. Na tu se jako obvykle chodí do hvozdecké hospody, kde nás přivítali zapečenými brambory. Po návratu z večeře se konal opožděný nástup, byla na něm řečena spousta organizačních věcí, později jsme se dozvěděli i aktuální meteorologickou situaci. V době nástupu bylo na nebi pár mraků ze středního patra, situace se neustále měnila. Předpověď říkala toto: Manětínsko se bude nacházet na hraně postupující oblačnosti ze severozápadu. Byla vyhlášena pozorovací pohotovost, protože si nikdo nebyl jistý, jak to bude později vypadat. Nakonec se po celou noc dala na obloze najít vždy nějaká oblačnost. Podmínky tedy nebyly ideální, ale na první rozkoukání po hvězdném nebi to bohatě stačilo. Pozorování bylo ukončeno příchodem většího počtu mraků. Služba připravila takzvanou půlnoční svačinku, tedy uvařila čaj a vyndala sušenky z krabice. Po nočním posilnění se už dalekohledy pouze sklidily. Během usínání na fotbalovém hřišti nám vycházející Měsíc nabídl zajímavou scenérii, protože se na chvíli objevoval a zase ztrácel v přecházející oblačnosti.
Lukáš Winkler, foto Michal Rottenborn
Den 2, úterý 23. července 2019
Po pondělí, plném vybalovaní, nás měl čekat první rutinní den letošní Expedice. Tato předpověď se záhy ukázala jako mylná. Rozespalí pozorovatelé brzy zjistili, že v rámci plánovaného výpadku proudu je celý tábor bez elektřiny. To, mimo jiné, způsobilo situaci, ve které došlo k takřka kompletní ztrátě přístupu k pitné vodě. Tudíž jsme museli posnídat rohlík s pomazánkovým máslem bez čaje, jenž je jinak na Expedici téměř všudypřítomný. Elektřiny se nám nedostávalo po celé dopoledne, ale nakonec se připojení k síti obnovilo před obědem.
Prvním expedičním obědem byla rajská omáčka s čufty, podávaná ve hvozdecké závodní jídelně. Odpoledne se neslo ve jménu spalujícího horka. Několik expedičníků se vydalo k rybníku, zbytek se skrýval v jakémkoliv dostupném stínu.
Odpolední svačina, sestávající z chleba s paštikou a čaje, byla následována dvěma přednáškami. První obeznámila posluchače s historií a metodami pozorování proměnných hvězd. Druhá se soustředila na představení základních metod astrofotografie. Oběma těmto disciplínám je tento rok, v porovnání s předchozími, věnována zvýšená pozornost. Po těchto poutavých prezentacích se celý tábor odebral na večeři, kde jsme byli přivítáni čočkou a párkem. Po strávení tohoto vydatného pokrmu nás čekala příprava na pozorování.
Noc byla jasná a teplá. Všichni se zuřivě vrhli na první řádné pozorování letošního letního praktika. Pozorovaly se proměnné hvězdy, provozovala se astrofotografie, utvořila se i meteorářská skupina. Po půlnoční svačině, sušenkách s černým čajem, ale pozorovací činnost ustala vinou vycházejícího Měsíce. A tak se všichni pozorovatelé uložili ke spánku, očekávaje dalšího dne.
Den 3, středa 24. července 2019
Ráno již druhého plnohodnotného dne bylo kruté. Ještě dříve než služba připravila snídani a ještě dávno předtím, než byl vyhlášen budíček, byla velká část expedičníků na nohou, nebo se marně pokoušeli znovu usnout. To však bylo kvůli Slunci, které se pyšně tyčilo na vymetené obloze, zcela nemožné a tak i ti největší spáči brzy přiznali porážku a začali se soukat ze svých propocených spacáků, někteří ještě stále navlečeni ve svetrech a mikinách z nočního pozorování. Náladu každému vylepšily chleby s marmeládou, které služba v hojnosti připravila.
Dopoledne před odchodem na oběd se někteří z astrofotografů začali věnovat zpracování snímků z uplynulé noci. Ostatní účastníci strávili krátkou přestávku mezi snídaní a obědem prací nebo odpočinkem a poté se vydali na oběd do JZD přes rozpálenou polní cestu. Útěchou jim byl vlažný čaj, hrachová polévka, šunkové flíčky a ovocný kompot. Posilněni obědem se vydali zpátky do tábora a někteří se, jak je už zvykem, zastavili v samoobsluze na nanuka, či doplnit zásoby.
Po návratu do tábora je čekalo překvapení v podobě Romana Č., který se jako služba vrátil dříve a vyhrával na svou kytaru. Netrvalo dlouho, kdy dorazil vedoucí praktika Lumír H. a Romanově hře na kytaru propůjčil svůj hlas. Kolem nich se brzy shromáždilo malé publikum a poslouchali vystoupení pověstmi opředeného Dua Červánek. Po pár minutách to už Venca K. nejspíše nemohl vydržet a tak vyrazil i s rodinou k nedalekému rybníku, daleko mimo dosah Dua Červánek. To svému publiku představilo klasické hity jako: Teče voda, teče, Tři kříže nebo Veď mě dál, cesto má…
Pak se však vedoucí praktika spolu se službou a hospodářem museli vydat na nákup, a tak bylo vystoupení ukončeno. Hospodář měl zrovna dobrou náladu, a tak se do tábora vrátil s bednou vánoček. Jeho vlídnost však vypršela, když začal kasírovat některé z expedičníků, kteří si u něj objednali všelijaké pochutiny.
Zbytek odpoledne byl stráven odpočinkem, někteří odpočívali za obrazovkami svých počítačů, někteří ve vzácných stinných místech pospávali a část se opět vydala k místnímu rybníku, kde setrvali až do odpolední svačinky. K ní se podávaly rohlíky s Ramou a šunkou a jako bonus broskev, které se nemalá část zřekla, a tak měl většinou každý zájemce jednu navíc. Na svačinku navazovala již tradiční přednáška Vency K. na téma pozorování meteorů, kde začátečníkům i nezačátečníkům objasnil všechna pravidla a postupy a připravil je tak na nadcházející noci.
Po ukončení přednášky následoval nástup, kde jako vždy došlo k rozdělení do pozorovacích skupin a k určení služby. Pak se tábor vydal skupinově na večeři, kde je nečekalo nic jiného, než buřtguláš. Posilněni vydatnou večeří si zpátky v táboře účastníci poslechli povídání Lukáše W., které navazovalo na předchozí přednášku o pozorování meteorů a mělo uvést na pravou míru některé časté chyby pozorovatelů a sjednotit systém zapisování meteorů s nejistým rojem mezi pozorovateli.
Po tomto povídání již nezbývalo nic jiného, než se smířit s další jasnou pozorovací nocí. Na expedičním semaforu bylo rozsvíceno světlo nadepsané „příprava na pozorování“ a tím dal vedoucí praktika definitivní rozkaz k zahájení. Stejně jako noc předchozí, i tato byla bez mráčku a umožnila nerušené pozorování až do východu Měsíce nad obzor, který celou situaci všem zkazil. Mezitím už však na všechny v Myšárně čekal horký čaj a Disko sušenky a tak byl každý nakonec spokojený. Jako vždy se v Myšárně za svitu červených baterek chvíli posedělo. Pak již nezbývalo nic jiného, než pozorování kvůli záři Měsíce ukončit. Postupně z louky začaly mizet dalekohledy, židle a stolky. Meteoráři jeden po druhém na louce zalézali do spacáků a netrvalo dlouho, než tábor utichl. S pocitem dobře vykonané práce se každý těšil, až ráno vysvitne sluníčko.
Den 4, čtvrtek 25. července 2019
Tak jako minulé dny, i toto ráno vyhnalo Slunce svým jasným svitem a vysokou teplotou řadu expedičníků z jejich pelechů ještě před oficiálním budíčkem. Ten vyhlásila služba v devět hodin a pak se uskutečnil pomalý přesun mátoživých postav směrem do Myšárny. Zde si táborníci nalili čaj, do druhé ruky popadli vánočku s marmeládou a s nepřítomným pohledem upřeným do dáli ji začali přežvykovat. Po alespoň částečném zmátoření se následně vydali spáchat ranní hygienu a pokusili se trochu zkulturnit.
Během krátkého dopoledne se toho moc nestihlo. V podstatě se jen z hřiště sklízely pozůstatky po nočním pozorování, ti pilnější stihli něco málo udělat na počítači a už tu byl čas oběda. První vyrazila samozřejmě služba a ihned po jejím návratu zbytek táborníků. V jídelně zemědělského družstva se podával výborný řízek se sýrem, na kterém si všichni pochutnali. Po jídle se všichni vydali do obchodu, kde museli doplnit zejména zásoby tekutin a pak se po prašné a rozpálené cestě vydali zpět do tábora.
Po obědě se expedičníci rozdělili na čtyři části. Jeden z táborníků již předchozí den navrhl, že by se mohl udělat výlet k Černému rybníku, lidově zvanému Porajt, u obce Spankov. Argumentoval sice, že je to jen „co by kamenem dohodil a případně zbytek došel“, ale ostatní se nenechali ošálit. Přestože tvrdil, že je to jenom několik málo kilometrů, Mapy.cz ukázaly, že je jich celých devět. To v kombinaci s teplotami výrazně překračujícími 30 stupňů Celsia způsobilo, že do výletu se nikdo nehrnul. Nakonec to dopadlo tak, že pěšky se k vodě vydal jen sám organizátor. Dalších šest expedičníků zvolilo pohodlnější variantu a nechali se k rybníku odvézt autem. Třetí skupina byla tříčlenná a vydala se do Manětína. Tam zajela k místnímu letišti a prošla lokalitu V Klenotech, kde se konají různé tábory. A poslední skupina Expedičníků? Ta zůstala přímo v táboře, kde se věnovala buď relaxování, nebo zpracování napozorovaných dat.
Po čtvrté hodině odpolední se zase všichni postupně sešli v táboře, kde se nasytili svačinou. Poté se ještě malá skupinka vydala osvěžit k místnímu rybníku. Netrvalo dlouho a nastal večerní nástup, kde vedoucí provedl zhodnocení uplynulého dne a naplánoval aktivity jak na noc, tak i na následující den.
Po nástupu se zase táborníci vydali do Hvozdu, aby si v restauraci dali rizoto. Většina jej konzumovala bez problémů, jen pár jedinců s tím mělo problém. Někteří opovrhovali přiloženou okurkou a našli se i tací, kteří nejprve z rizota pečlivě vyseparovali veškerý hrášek, uložili jej na hromádku a poté teprve snědli „vyčištěný“ zbytek.
Na půl deváté večer byla připravena akce pro veřejnost. První zájemci dorazili již kolem osmé. Jeden přivezl čerstvě zakoupený dalekohled a poprosil o proškolení, jak s ním zacházet. Postupně do areálu přicházeli a přijížděli další a další zájemci o večerní program. Nakonec jich bylo asi kolem čtyřiceti. Lehce po půl deváté si vzal slovo Lumír Honzík a po přivítání se pustil do přednášky Oheň na Měsíci, která obsáhle mapovala okolnosti, které vedly k přistání Američanů na povrchu našeho přirozeného satelitu. Během tohoto povídání se dostatečně setmělo, takže se po jeho skončení přešlo k dalekohledům, kde si mohli zájemci prohlédnout například planetu Jupiter se čtveřicí největších měsíců, Saturn s prstenci nebo vybrané objekty vzdáleného vesmíru.
Později se část expedičníků vydala dále na hřiště, kde se věnovala svým odborným programům. Ostatní se k nim přidali později, až po odchodu posledních návštěvníků. Pozorovací podmínky byly dobré po většinu noci. Žádná oblačnost na nebi nepřekážela, jen později v noci začala obloha světlat, jak se blížila doba východu Měsíce. Když pak opravdu vyšel, svým svitem zalil velkou část oblohy a přesvítil slabé objekty. Proto musela být většina pozorování ukončena. Pozorovatelé se sešli v Myšárně, zkonzumovali půlnoční svačinku a pak se šli podívat do dalekohledů na náš jediný přirozený satelit. Pohled na něj byl velmi působivý, a kdo chtěl, mohl si jej díky speciálnímu držáku vyfotit třeba mobilním telefonem. Pak se postupně začalo s balením techniky a s uléháním ke spánku. Všichni tušili, že ani tentokrát jim Slunce nedopřeje příliš dlouhý spánek.
Den 5, pátek 26. července 2019
Pátý den Expedice začal během astronomického pozorování. Jednalo se již o čtvrtou pozorovací noc za sebou a na jednotlivých účastnících je to již znát. Po nočním odchodu návštěvníků z řad veřejnosti, pro které jsme uspořádali přednášku a pozorování planet Jupiter, Saturn a některých objektů vzdáleného vesmíru, jsme pokračovali v klasických pozorovacích programech, jako jsou vizuální meteory, proměnné zákrytové dvojhvězdy, astrofotografie a AAPO. Dopoledne většina účastníků zpracovávala napozorované výsledky. Po obědě horko zřejmě dosáhlo svého maxima. Někteří volný čas věnovali odpočinku, menší skupina vyjela na Černý rybník se vykoupat. Po svačině uspořádal Petr Mašek kratší přednášku věnovanou timelapsu, tedy časosběrným snímkům. Vysvětlil, k čemu jsou časosběrné snímky vhodné, jak je vytvářet, jakou techniku je zapotřebí použít. Svoji prezentaci měl doplněnou působivými videoukázkami.
Na denním nástupu byla opět vyčleněna jedna skupina, která měla výjezd na akci pro veřejnost, tentokrát v Nečtinech. Tato skupina odjížděla autem s naloženou technikou na večeři a odtud pak do Nečtin. Na programu měla nejprve přednášku Lumíra Honzíka s názvem: Na co koukají hvězdáři na obloze. Velký dřevěný altánek, ve kterém se přednáška konala, byl zcela zaplněn, neboť se zde sešlo asi 85 posluchačů. Ti, kteří se nevešli dovnitř altánku, sledovali přednášku z laviček v okolí. Po přednášce a zodpovězení dotazů se návštěvníci přesunuli k připraveným dalekohledům. Bohužel počasí nebylo zrovna nejlepší, neboť oblohu pokrývala oblaka středního patra. Viditelné byly jen menší části oblohy. Oblačnost se však postupně rozpadala a tak bylo možné ukázat nejen obě obří planety, ale i některé jasnější objekty vzdáleného vesmíru. Aby bylo možné dobře pozorovat, vedení obecního úřadu nechalo zhasnout veřejné osvětlení, za což velmi děkujeme. Myslím, že se tato akce povedla, přestože na pozorování nemohlo být z technických důvodů použito místní hřiště. Návrat z akce proběhl až po jedné hodině v noci. Příjezdem jsme samozřejmě narušili probíhající astronomická pozorování v Bažantnici. Ta také z důvodů oblačnosti začala s určitým zpožděním.
Den 6, sobota 27. července 2019
Dnešní sobotní ráno bylo velice kruté. Expedičníci už mleli z posledního, neboť se jednalo o pátou pozorovací noc v řadě. A aby toho nebylo málo, sluníčko, jak to v posledních dnech bývá, nám opět vypalovalo naše spící makovičky. Nebylo divu, že už v půl deváté byla většina účastníků na nohou. Ale tohle ráno začalo dost neobvykle pro dva účastníky, konkrétně mě a nejmenovaného chlapce Olivera F. Místo toho, aby nás vzbudil žár ze Slunce nebo budíček služby, na nás doslova po hlavě skočila bílá kočka, která, jak jsem později zjistil, obývá náš tábor od 3. hodiny ranní. Snídaně, na rozdíl od předchozích rán, byla aktivnější, neboť největší podívanou způsobila naše nová účastnice Vendulka, která během snídaně ulovila myšku. Jinak se podával chleba s pomazánkou a čajem.
Podobně jako v minulých letech se oběd konal v místní hospodě, protože JZD o víkendu nevaří. Po výtečné nudlové polévce a sekané se šťouchanými bramborami odešla většina účastníku k místnímu rybníku, kde pobyli až do svačinky. Ostatní raději ve stinných místech tábora relaxovali, buď za monitory svých zařízení, nebo tradičně zavřením očních víček. Svačina se podávala ve stylu švédského stolu, poněvadž jsme měli na výběr z rohlíku se sýrem, chleba s pomazánkou nebo paštikou a jako sladkou tečku na konec: bublaninu. Jakmile všichni zhltli všechny ty dobroty, následovalo povídání Ondry Trnky s názvem „Jak se měří vzdálenosti ve vesmíru“, kde nám například vysvětlil, jaké metody jsou pro tyto dálky vhodné.
Nástup se tentokrát v tradičních 18:15 nekonal, neboť v hospodě bylo jídlo již připraveno. A tak se rozhodlo, že tenhle důležitý bod v denním programu se posune až po večeři, kde se podával výborný těstovinový salát. S plnými žaludky se expedičníci usadili před řečnický pultík vedoucího praktika, který k radosti všech nevyhlásil pozorovací pohotovost. Jeden z účastníků navrhl, že by se mohl uspořádat táborák. Jelikož nikdo nebyl proti, tak se většina rozprchla do lesa hledat dříví a zbytek nosil lavičky k ohništi.
Po zapálení ohniště se obecenstvo usadilo a po chvíli klábosení zazněly hity v podání expediční skupiny Duo Červánek. Během koncertu pár lidí dostalo chuť si něco opéct. Bohužel buřty se nestačily dokoupit, tak se museli spokojit s obyčejným bochníkem chleba. Duo Červánek ukončilo své vystoupení krátce po 11. hodině a celý tábor během necelé hodinky ulehl ke spánku.
Duy Anh Tran, foto Matěj Otýs, Duy Anh Tran
Den 7, neděle 28. července 2019
Dnešní ráno se výrazně lišilo od všech předchozích. Tábor nebyl probuzen slunečním žárem, nýbrž nás přivítala o dost příjemnější zatažená obloha. Ještě předchozího dne bylo rozhodnuto, že se snídaně bude podávat v obvyklém čase jako po pozorovací noci. Umožnilo se tím smazání spánkového deficitu, který se už stihl za prvních pět dní Expedice nastřádat. Snídaně nás nenasytila pouze fyzicky, byla vánočka s marmeládou, ale i duševně, z počátku se mluvilo o domácí politice, potom se plynule začaly řešit pokroky ve vědě. Jeden z bývalých účastníků, který přijel jen na pár dní, pracuje ve vědeckém výzkumu, takže má informace z první ruky. Dnes se rozhovořil o pokrocích ve vytváření kvantových počítačů. Debaty se zúčastnil i jeden programátor, nebyla tedy nouze o kvalitní doplňkové otázky. Tato improvizovaná přednáška měla velký úspěch, pokračovala i mimo Myšárnu. Osobně mě velice obohatila, výzkum kvantových počítačů je zatím v počáteční fázi, ještě není vybrána jedna technologie výroby, ani programová výbava. Pan přednášející je takového názoru, že žádná varianta nebude dominantní, protože každá má své výhody a nevýhody.
Oběd se jako včera konal ve hvozdecké hospodě, podávalo se výborné knedlo zelo vepřo. Neděle byla specifická nebývalou proměnou tábora, někteří astronomové tábor opouštěli, jiní teprve přijížděli. I díky tomuto stěhování nás bylo nejvíc, proto byla pořízena společná fotografie. V odpoledních hodinách začalo trigonometrické měření, naším prvním úkolem bylo určit průměr obrázku planety, který byl zavěšen na vzdálené dřevěné zástěně. K dispozici jsme měli teodolit (úhloměrný přístroj) a měřící pásmo. Úloha měla dvě části, denní a noční, v obou dvou případech jsme měřili průměr stejné planety.
Nástup se opět konal až po večeři. Meteorologická situace byla velice nepřehledná, během nástupu byla obloha kompletně zatažená, později se začalo trochu vyjasňovat. Vedoucí praktika na dnešní noc nevytvořil pozorovací skupiny, ani on nepočítal s nějakým významným zlepšením situace. I díky tomuto sdělení se vydala skupina až devíti táborníků na fotbalové hřiště, kde si letos poprvé zakopala s míčem. Podmínky byly ideální – slunce už nesvítilo, den před tím se nepozorovalo, dnes to na sledování oblohy také nevypadalo. Realita však všechny překvapila, mraky se stále rozestupovaly a rozpadaly, okolo půlnoci bylo nebe nad Bažantnicí téměř bez mráčku. Narychlo se utvořily skupiny, jedna fotografická (úspěšný pokus o zachycení ISS) a meteorářská, dvě pro amatérskou astronomickou prohlídku oblohy. Vedoucí praktika také zájemcům objasnil orientaci na hvězdném nebi. V obvyklý čas, v půl druhé, se vyrazilo do Myšárny na půlnoční svačinku. V ní se všichni expedičníci ani náhodou nesetkali, protože někteří nechtěli před půlnocí tak dlouho vyčkávat a šli spát ještě před zahájením pozorování. Po posilnění se dalekohledy pouze sklidily, podmínky se trochu zhoršily. Poslední usínající účastník nám všem ostatním ráno prozradil, že se nebe v půl čtvrté kompletně zatáhlo. Asi jsme měli štěstí na opravdu velkou „díru“.
Lukáš Winkler, foto Petr Mašek
Den 8, pondělí 29. července 2019
Ačkoli se předešlou noc nepozorovalo až do ranních hodin, stejně se ráno po vyhlášení budíčku nikomu nechtělo vstávat. Obloha byla zatažená a tak nějak celé ráno působilo ospalým dojmem. Expedičníci se jen velmi pomalu trousili do Myšárny, kde se pustili do snídaně. Jak si postupně dobíjeli energii pomocí jídla, začali spolu diskutovat a tato debata se protáhla na delší dobu.
Dopolední program byl kromě debatování zasvěcen práci na počítačích, zpracování výsledků z minulých nocí, případně relaxování. Brzy nastal čas, aby služba vyrazila do jídelny na oběd. Protože ta má otevřeno jen mezi 11. a 12. hodinou, bylo zapotřebí to (ostatně jako každý jiný den) zvládnout velmi rychle. V tomto úzkém časovém úseku musela do Hvozdu nejprve dorazit služba, rychle se najíst a vrátit do tábora. Poté se na stejnou trasu vydal zbytek táborníků. Ten měl za úkol zkonzumovat jak polévku, tak i hlavní chod, kterým byl tento den mexický guláš, pokud možno tak rychle, aby osazenstvo jídelny mohlo lehce po dvanácté skončit.
Odpoledne se musely doplnit zásoby potravin a kvůli tomu vybraní jedinci vyrazili v hvězdárenské dodávce do Manětína. Tam nakoupili nejen jídlo na další snídaně a svačiny, ale také buřty a různá ochucovadla na případný táborák. Mimo jiné část expedičníků, rozdělená do tří skupin, se pustila do speciálního úkolu. Na dřevěnou hradbu, která je na konci areálu, byly pověšeny dva obrázky planet a táborníci měli pomocí teodolitu změřit jejich úhlové rozměrů a z nich pak vypočítat vzdálenost.
Ke svačině byly jogurty s rohlíky a stejně jako už minulý rok nastal problém. V celém areálu se projevil akutní nedostatek náčiní, pomocí kterého by se dal z kelímků dostat jejich obsah. Mezi táborníky kolovalo několik málo lžiček, pár plastových vidliček a ostatní museli improvizovat. Někdo použil rohlík, jiný prst, ale nakonec se podařilo jogurty přeci jen přesunout do žaludků.
Protože bylo celý den poměrně teplo a hlavně dusno, nakonec se alespoň dva expedičníci po svačině vydali koupat k místnímu rybníku. Možná by jich šlo více a dříve, ale v předešlých hodinách několikrát zahřmělo a vypadalo to, že přijde nějaká bouřka. Nakonec tábor minula a objevila se jen přeháňka.
Na večeři se vycházelo s obavami, zda se podaří dojít do Hvozdu i zpátky bez zmoknutí. Někteří opatrnější jedinci se dokonce na cestu vybavili deštníkem. V hospodě na všechny čekal párek a šťouchané brambory. Hlavní skupina dorazila zpět do tábora bez úhony. Trochu horší to měl jeden z cykloúčastníků, který vyrazil na jídlo později a na zpáteční cestě už trochu zmokl. Nejhůře pak dopadla služba, která vycházela z areálu až po návratu prvních najezených táborníků. Tu už dešťové kapky potrápily trochu více, ale přesto měla štěstí, protože největší déšť přišel až poté, co už byla pod střechou. Byl to vlastně první silnější déšť za celou dobu Expedice 2019.
I když bylo večer zataženo, po zkušenostech z předešlé noci se nikdo neodvážil definitivně rozhodnout, zda se má pozorovací pohotovost zrušit, nebo dále vyčkávat. Déšť totiž později ustal a předpovědi ukazovaly, že by se oblačnost měla v pozdějších hodinách zmenšovat. Pár táborníků si pustilo film s tím, že by případně jeho sledování přerušili a šli pozorovat. Skupinka aktivnějších astronomů se později vydala za les, aby zkontrolovala, zda se od západu obloha nevyjasňuje. Ukázalo se, že tuto noc oblačnost zvítězí a pozorovací pohotovost byla zrušena. Filmoví příznivci tak mohli v klidu sledovat film až do úplného konce. Když pak vyšli z Myšárny, s údivem sledovali souboj laserových ukazovátek. Několik expedičníků s nimi šermovalo po obloze a bylo zajímavé sledovat tanec zelených paprsků po oblačnosti. Nic zajímavějšího se už dělat nedalo, a tak se i poslední nespavci uvodorovnili a za chvíli se již celý tábor uložil ke spánku.
Václav Kalaš, foto Duy Anh Tran
Den 9, úterý 30. července 2019
Úterní den byl sice zamračený, ale přesto začal vesele. O ranní pozdvižení se postarala nejroztomilejší účastnice Vendulka, která nás pozdravila z dosti neobvyklého místa. Lusknutím prstu odvodorovnila všechny spáče. Proto se uspořádala akce na její záchranu, která zhruba po čtvrt hodince úspěšně skončila. Snídaně, kde se podávala vánočka s různými druhy marmelád a hořkým čajem, proběhla bez zajímavých událostí, stejně tak i celé dopoledne.
K obědu byla gulášovka a rybí filé s bramborami. Prakticky hned poté, co jsme se vrátili do tábora, se po roční pauze rozjela strategická hra Expanze, do které se zapojili i někteří nováčci a zabavila je až do večerních hodin. Kolem 3. hodiny přijel fotograf z Mladé fronty, který některé účastníky donutil pózovat v dosti neobvyklých až akrobatických pózách. Po chlebech namazaných Májkou a Matějem vytáhla jedna skupina teodolit a dokončovala trigonometrické měření ze včerejška.
Nástup byl opět odložen až po večeři, takže v šest večer následovala pouť do místní hospody, kde měli vynikající flíčky. Během jídla se nemalá část lidí rozhodla svůj pobyt zde prodloužit a po sběru dostatečného množství desetikorunových mincí si zahrála fotbálek. Mezitím se v táboře uskutečnil litý boj mezi dvěma drony a tankem. Naštěstí civilní ztráty nebyly žádné, dokonce i hlavní aktéři zůstali v jednom kuse.
Na nástupu vedoucí ve svém pravidelném meteorologickém okénku konstatoval, že šance na pozorování dnes v noci je velice komplikovaná. Ale zhruba po hodince bylo rozhodnuto pozorování zrušit a uspořádal se táborák. Oproti minulému si táborníci mohli konečně pochutnat na buřtech. Jelikož se jednalo o první nepozorovací noc v pracovním dnu, rozhodla se skupina 13 účastníků vydat přes louku půlnočku (poslední autobus přijíždějící do Manětína) přivítat. Na rozdíl od předchozích let si mohli tuhle podívanou, díky uzavírce Dolní Bělá – Líté, užít dvakrát. Poté již nezbývalo nic jiného než se nasoukat do studených spacáků.
Duy Anh Tran, foto Duy Anh Tran
Den 10, středa 31. července 2019
Dnes ráno vyhnaly táborníky ze spacáků tři výrazně zakřičené budíky. Před snídaní mohli všichni sledovat, jak si naše expediční kočka Vendula pohrává se strachem se třesoucí myší. Ráno zpříjemnily chleby s pomazánkou. Po snídani služba proměnila Myšárnu v přednáškovou místnost a proběhla přednáška Tomáše P., který povídal o Astronomickém ústavu v Ondřejově. Po přednášce se rozhořela dlouhá diskuse, která byla ukončena odchodem na oběd.
Jelikož byli expedičníci ponořeni do debaty, nikdo si nevšiml nebezpečně vyhlížejících mraků, a tak nikdo nebyl připraven na déšť, který se spustil při obědě. V jídelně nás čekala gulášová polévka a povidlové buchty. Po obědě jsme počkali pod střechou JZD, než se zmírní déšť a pak jsme vyrazili do obchodu, kde si ti odvážnější koupili nanuky i přes to, že se během deště lehce ochladilo.
Odpoledne se pak vedoucí tábora se službou a některými dalšími účastníky vydal na pravidelný nákup potravin do Manětína. K odpolední svačině nás čekaly rohlíky s máslem a šunkou, k tomu okurky a rajčata. Během svačiny do tábora dorazil Michal R., který připravil přednášku o pozorování různých typů zákrytů. Po přednášce byla opět diskuse a chvíli po ní následoval nástup. K večeři jsme měli rýži s masem a omáčkou. Po večeři si několik starších účastníků dokoupilo utopence a čtyři mladší navázali na včerejší hraní stolního fotbálku několika dalšími hrami.
Jasná obloha nám umožnila další pozorovací noc. Jednu skupinu tvořili meteoráři, další skupina, vedená Lukášem W., se zabývala pozorováním proměnných hvězd. Astrofotografická skupina byla rozdělena na dvě části, jedna fotografovala stopy hvězd a červených baterek, druhá deep-sky objekty. Další dvě skupiny hledaly různé objekty na obloze. Po půlnoční svačince se začalo rychle zatahovat, a tak jsme začali sklízet techniku a postupně ulehli do spacáků. Ještě, než jsme usnuli, jsme zjistili, že obloha je opět jasná, ale to už bylo pozdě pro pokračování pozorování.
Tomáš Pekárek, foto Tomáš Pekárek
Den 11, čtvrtek 1. srpna 2019
Čtvrteční ráno bylo, po předcházející rosou nasáklé pozorovací noci, pro mnohé velmi ospalou záležitostí. Když se několik odvážných vysoukalo ze spacáků, byli přivítáni chutnou snídaní v podobě vánočky s džemem. Zbytek dopoledne proběhl bez žádných významnějších událostí, a tak jsme se odebrali na oběd.
Předposledními pokrmy, podávanými ve hvozdecké závodní jídelně, byla rajská polévka, následovaná masivní porcí francouzských brambor. Po tomto vskutku vydatném jídle a návratu do tábora se konala přednáška vedoucího praktika o polárních zářích. Ta obeznámila posluchače s příčinami a procesy vzniku aurory borealis, s možnostmi předpovědí jejich výskytu a s rozličnými interpretacemi tohoto úkazu dávnými severskými národy. Do přednášky byla umístěna i krátká sekce o sluneční aktivitě, představující dění v jednotlivých vrstvách atmosféry Slunce.
Zbytek odpoledne se účastníci praktika věnovali práci nebo všemožným volnočasovým aktivitám. Část si četla, našlo se i několik zapálených fotbalistů. Veškerá aktivita ustala po šesté hodině s nástupem a následným odchodem na večeři. V místní hospodě nám servírovali těstovinový salát. Malá skupinka nadšenců se již potřetí zdržela hraním stolního fotbálku.
Meteorologická situace v noci byla nejistá. Celkem se utvořilo pět pozorovacích skupin: dvě na AAPO, fotografická, meteorářská a pozorující proměnné hvězdy. Většina pozorovatelů začala své programy, ale po chvíli se na oblohu nasunula vysoká oblačnost, a tak pozorovací aktivita před půlnoční svačinkou téměř ustala. Po strávení sušenek a vypití hrnku čaje byla situace shledána beznadějnou, takže celý tábor až na jednoho vytrvalce, který vydržel až do svítání, ulehl ke spánku.
Den 12, pátek 2. srpna 2019
I když noc byla pozorovací, kvůli oblačnosti byla velmi komplikovaná a budíček tábora probíhal za zcela zatažené oblohy. Služba uvařila čaj, připravila chleby s různými pomazánkami a trpělivě vyčkávala, kdo se dostaví do Myšárny a ujme se nachystaných pochutin. Celý proces snídaně je vždy velmi náročný, trvá určitě déle než hodinu a někteří jedinci jej nezvládnou vůbec. Ti se dostaví až v okamžiku, kdy jsou zásoby snězeny a musí se pro ně jídlo připravit extra. Občas se dokonce objeví někdo, kdo snídani vynechá úplně a probere se až těsně před odchodem na oběd.
Dopoledne vždy uplyne velmi rychle a než si stačí expedičníci vyčistit zuby, trochu se zkulturnit, případně navštívit umývárnu a důkladně se osprchovat, nastane čas oběda. Protože se dnes jednalo o pátek, tudíž poslední pracovní den Expedice 2019, táborníci měli před sebou poslední cestu do jídelny zemědělského družstva Hvozd. K jídlu zde byla přichystána rýžová polévka a kotleta na paprice. Po jídle se expedičníci přesunuli k obchodu, který měli také poslední šanci navštívit. Dokoupili pár pochutin a vydali se zpět do tábora. Trochu složitější to měl vedoucí praktika. Nejprve musel zaplatit za obědy v družstvu a teprve poté mohl zamířit do Bažantnice. Když byli táborníci v místech, kde se polní cesta blíží k lesu, za kterým už je tábor, začalo drobně poprchávat. Postupně však intenzita deště stoupala. Naštěstí se expedičníci brzy dostali do lesa, který déšť tlumil, takže nikdo moc nezmokl. Vydatný déšť se přihnal až v době, kdy už byli všichni v bezpečí areálu.
Zpočátku se uvažovalo o tom, že by se odpoledne mohla uskutečnit výprava k nově vytvořenému kamennému kruhu nad obcí Loza, ale kvůli počasí bylo od plánu upuštěno. Každý si našel nějakou zábavu, buď sportovní, relaxační, nebo odbornou. Nezpracovaných dat bylo dostatek, takže se například přepisovaly meteory z protokolů do počítače nebo vyhodnocovaly zákresy a další údaje z AAPO.
Během odpoledne se také služba s pár dalšími jedinci vydala na poslední doplnění zásob do obchodu v Manětíně. Přivezla mimo jiné čerstvé rohlíky, které byly namazané Perlou a pokryté plátky tvrdého sýru servírovány ke svačině. Po jídle se pokračovalo v rozdělaných aktivitách a přidaly se i nové. Kdo chtěl, mohl si třeba v zadní části areálu zastřílet ze vzduchovky na terč.
K večeři dostali táborníci v hospodě sekanou s bramborem a buď okurkový, nebo rajčatový salát. Jako dochucovadla byla na výběr hořčice a tatarka. Zvláště o tatarku byl docela boj a nakonec musela paní hospodská načít ještě jednu, aby se dostalo na všechny. Jedna nejmenovaná účastnice zase spořádala nejen svoji porci salátu, ale sbírala i nedojedené porce od ostatních, slévala je do jednoho talíře (oba druhy salátu!) a labužnicky je pojídala. Skupinka expedičníků zůstala v hospodě déle a pustila se do hraní kulečníku nebo fotbálku.
Po návratu do tábora se někteří účastníci vypravili na hřiště a házeli si s plastovým talířem. Ačkoli skoro celý den předpovědi ukazovaly večer silný déšť a beznadějně zataženou noc, po poslední aktualizaci bylo vše jinak. Déšť zmizel (respektive se přesunul až na druhý den) a předpověď začala ukazovat, že alespoň první část noci by mohlo být jasno. Všichni proto čekali, jak se situace vyvine. Obloha se opravdu vyčistila a v době, kdy se na ní začaly objevovat první hvězdy, už byla skoro celá jasná. Část astronomů vytáhla na hřiště techniku a začala hledat zajímavé objekty, zbytek vyčkával. Nejnovější snímky z družic totiž ukazovaly, že jasno nevydrží dlouho. A opravdu, od západu se začalo pomalu, ale jistě zatahovat a zhruba ve čtvrt na dvanáct už bylo na obloze vidět jen několik posledních hvězd. Zbytek nebe pokrývala souvislá oblačnost.
Kolem půl dvanácté se asi polovina táborníků vydala k silnici uctít poslední půlnočku Expedice 2019. Stala se však strašná věc. Z neznámého důvodu autobus přijel do Bažantnice, ale místo toho, aby pěkně odbočil na cestu do Lité a projel kolem natěšených expedičníků, obcí projel přímo a pokračoval k Hvozdu. Zcela šokovaní táborníci čekali další čtvrt hodinu a pak se sklesle vydali zpět do tábora.
Přestože se nakonec nepozorovalo, zbytek táborníků připravil v Myšárně půlnoční svačinku. Sešla se v ní celá bdící část tábora a pak zde probíhaly hlubokomyslné diskuse na různá témata. Protože už ale bylo poměrně pozdě, diskutujících pomalu ubývalo a postupně se přesouvali do svých spacích lokalit. Před usnutím ještě někteří z nich zaznamenali slabý déšť, který jim bubnoval na celty.
Václav Kalaš, foto Duy Anh Tran
Den 13, sobota 3. srpna 2019
Předposlední expediční ráno začalo s mírným zpožděním, což ale nevadilo, neboť noc předtím se poměrně dlouho vyčkávalo na pozorování. Příchod oblačnosti však naděje na pozorování zcela zhatil. Během noci se značně ochladilo, což bylo ráno znát. Dopoledne bylo poměrně klidné. Zpracovávaly se buď napozorované výsledky z pozorování, nebo z cvičných úloh. Také byl zkoušen binokulární nástavec na jeden z čočkových dalekohledů a zkoušen další refraktor s krátkým ohniskem. Někteří z účastníků začali hrát Expanzi, což je tradiční expediční hra. Na poslední dny Expedice také dorazil poslední přihlášený, Duc Huy Do, kterému po česku říkáme Honza.
S blížícím se obědem se začala objevovat bouřková oblačnost a také se několikrát zablesklo a zahřmělo. Nicméně cesta na oběd proběhla za sucha. Po obědě několik účastníků zůstalo v restauraci a zahrálo si stolní fotbal. Ostatní za mírného deště dorazili do tábora. Bouřka a největší déšť nás naštěstí minuly a počasí se začalo zlepšovat. Součástí odpoledního programu se stala návštěva dvou lokalit s megalitickými kamennými menhiry. Akce se zúčastnila asi polovina táborníků. Nejprve jsme navštívili kamennou stavbu, nacházející se mezi vesnicemi Dolní Bělá a Vrtbo. Zajímavá lokalita je rozdělena silnicí na dvě menší stavby. První, umístěná výše, má tvar megalitického kruhu. Nachází se na vrcholu kopce a je odtud rozhled do širokého dalekého okolí. Druhá se nachází několik desítek metrů pod ní a má přibližný tvar písmene S. Poblíž je malá kaplička s vyhlídkovou lavičkou, která kamennou stavbu vhodně doplňuje. Jakmile jsme si stavbu prohlédli, vydali jsme se na další kamenná stavbu, postavenou nad obcí Loza. Jednalo se opět o kruhovou stavbu, rozměrově však menší a na jednotlivé kameny méně početnou. I odtud je pěkný výhled, ale ne celokruhově, neboť na jedné straně brání výhledu kopec.
Na svačinu jsme dorazili asi s půl hodinovým zpožděním, což příliš nevadilo, protože služba byla předem informována, že se možná zpozdíme. No a pak už se někteří z nás začali pomaloučku balit. Alespoň část věcí, aby toho na zítra nebylo hodně. Někteří si balili věci a pomůcky, o nichž předem věděli, že je již v noci nepoužijí. Večerní nástup byl tentokrát delší. Bylo totiž nutné zabezpečit zítřejší úklid celého areálu. V praxi dostal každý určité úkoly, které měl splnit. Dále bylo nutné vyjasnit, kdo má svůj vlastní odvoz a kdo bude nakládat techniku a další haldu pomůcek a věcí. A také připravit lidi do pozorovacích skupin. Po nástupu se šlo na poslední letošní večeři do hospody, kde bylo pro nás připraveno lečo. Počasí se začalo lepšit, obloha se vyjasnila, a tak bylo rozhodnuto, že se bude pozorovat. Byly postaveny dvě skupiny pro sledování vizuálních meteorů, jedna skupina proměnářská a zbytek se pokoušel o astrofotografii a časosběrné snímky. Bohužel pozorovací podmínky nebyly zrovna nejlepší. Od západu přecházela velmi proměnlivá oblačnost a chvílemi se proto pozorovalo pouze v dírách. Nicméně pozorování běželo až do noční svačinky, která nastala v půl druhé ráno. Někteří pozorovatelé pokračovali ještě i po svačince. Co se týká uskutečněných pozorovacích nocí, lze letošní praktikum považovat za velmi úspěšné.
Lumír Honzík, foto Jiří Polák
Den 14, neděle 4. srpna 2019
Poslední den Expedice má vždy pevně daný harmonogram. Vůbec nezáleží na tom, jestli se minulou noc pozorovalo nebo nikoli. Letos bylo vstávání složitější, protože většina tábora si šla lehnout okolo půl čtvrté, největší vytrvalci vydrželi až do čtvrté hodiny ranní. Zdaleka nejhůře je na tom však služba, ta musí připravit snídani už na osmou ráno. Jak už bývá zvykem, ne všem se podařilo vstávat podle plánu, někteří se o hodinku zpozdili. Po posilnění a provedení hygieny se pomalu začínaly vynášet veškeré věci z místností na verandu, která se rázem proměnila ve velké překladiště. Většinou je na ní pouze hvězdárenské vybavení, osobní se musí dávat stranou, aby náhodou nedošlo k záměně. Po vyklizení místností se určení táborníci z včerejšího nástupu mohou pustit do jejich úklidu. Jedná se o zametání a vytírání.
Okolo půl jedenácté se začalo nakládat do hvězdárenské dodávky. Trvalo to necelou hodinku, auto bylo naloženo k prasknutí. Mezitím se také postupně bořilo stanové městečko, stopy po stanech však na trávě asi ještě několik dní zůstanou. Pro některé účastníky si také v tento čas přijížděli rodiče, nejprve se ale muselo zkontrolovat, jestli přidělenou místnost skutečně pořádně uklidili. Po prvním odjezdu hvězdárenské dodávky zůstalo v táboře už jen pár lidí, kteří zabezpečili jeho hlídání a následně pomohli s naložením druhé várky. Ta byla také várkou poslední. Definitivní opuštění tábora proběhlo kolem půl třetí, část expedičníků se cestou do Plzně ještě stavěla na Nové Hospodě (část obce Nevřeň) v restauraci U Krystlů, kde si dala pozdní oběd. Navázala tak na tradiční zakončení Expedice, které bohužel v posledních letech nebylo běžné.
Jak už bylo řečeno výše, po pozorovatelské stránce bylo Letní astronomické praktikum 2019 velice úspěšné, ne-li nejlepší za posledních deset let. Devět pozorovacích nocí se bude v budoucnosti těžko překonávat. Zdaleka ne všechny noci byly stejně dlouhé a kvalitní, v prvním týdnu se velice brzy po půlnoci objevoval Měsíc, který většinou veškeré naše snažení ukončil. Někdy nás také rušila rychle přecházející, většinou vysoká, oblačnost. Po několika letech se opět na Expedici objevilo pozorování zákrytových proměnných dvojhvězd. Byla představena jedna novinka – kurz astronomické fotografie pro začátečníky. Většinou se ho účastnili dva pozorovatelé, kteří pořídili několik fotografií hvězdných drah (v angličtině star trail). Letos byl také oživen denní program teodolitickým měřením, protože Slunce se nachází v minimu svojí aktivity (nejsou na něm skvrny; nevýrazné protuberance a erupce v chromosféře), neprobíhala tedy jeho obvyklá kresba.
Doufám, že se podobně úspěšné praktikum, možná i s nějakými inovacemi, podaří zorganizovat i příští rok, a že se všichni opět setkáme na fotbalovém hřišti v Bažantnici na Expedici 2020.
Lukáš Winkler, foto Petr Mašek
