Přibližně každé tři měsíce létají na Mezinárodní kosmickou stanici ISS astronauté, kteří nezřídka vystupují do volného prostoru. Stala se z toho rutinní záležitost, o které běžný člověk ani nemá potuchy.
Stejně tak se v polovině července 2013 vydala pracovat mimo stanici dvojice Chris Cassidy a Luca Parmitano, přičemž u druhého se jednalo o první let do kosmu vůbec. Úkolem bylo upravit elektroinstalaci pro přijetí nového ruského modulu Nauka, který by měl ke stanici dorazit koncem tohoto roku. Bude obsahovat protiradiační komoru, kde se může testovat vliv působení kosmického záření na organismus.
Přibližně po hodině práce s elektroinstalací se však začal výstup dramatizovat. Ital Parmitano si začal stěžovat na to, že cítí značné množství potu ve své přilbě. Zpětně byl ale informován o tom, že se nejedná o pot, nýbrž o unikající vodu z nádržky na pitnou vodu. Vzhledem k tomu, že k události došlo v kosmickém prostoru ve stavu beztíže, voda nevytvořila hladinu, ale volně se pohybovala v prostoru přilby. Dostala se tak astronautovi do úst i do očí a snížila tak možnost výhledu ven z přilby. Parmitano navíc přestal odpovídat na otázky pozemního řídícího střediska, což značně zvýšilo nervozitu. Příčinou naštěstí byla jen neschopnost mluvit ve vodou zaplněné přilbě, nebo porucha komunikátoru vlivem přítomnosti vody. Itala se za asistence jeho kolegy podařilo dostat včas na stanici, kde museli ještě značnou dobu strávit v přechodové komoře. Odtamtud již Cassidy zprostředkovaně hlásil Parmitanův stav. Okamžitě po otevření dveří se pak kolegové ve stanici věnovali sundávání přilby a odsátí vody. Vše proběhlo bez újmy na zdraví.
Problém s únikem vody nám opět připomněl, že být astronautem je stále nebezpečné povolání, kde hrozí smrt, ačkoliv se nám to může zdát již jako rutinní aktivita. Je potřeba si uvědomit, že od prvního zaznamenání problému až po sundání přilby v bezpečí stanice uběhlo skoro půl hodiny. Pokud by závada byla vážnější a nastala dále od přechodové komory, příběh mohl být zcela odlišný.
