V květnu roku 2010 odstartovala ze Země japonská sonda Akatsuki. Ta byla dříve známá jako Venus Climate Orbiter, nyní však nese poetické jméno, které v jejím domovském jazyce znamená „svítání“. Formální anglický název nám však napovídá, že sonda se měla věnovat průzkumu atmosféry planety Venuše. Ke svému cíli sice dorazila, avšak selhal motor, který ji měl zpomalit a navést na oběžnou dráhu. Došlo tedy pouze k průletu a sonda byla považována za ztracenou. Sluneční plachetnice Ikaros, jež vystoupala na palubě stejné rakety, byla naštěstí vypuštěna úspěšně.
Zatímco hlavní motor byl prohlášen za mrtvý, svítá naděje, že by se Akatsuki mohla na oběžnou dráhu kolem Venuše dostat, a sice v roce 2015 pomocí svých manévrovacích trysek. Ty by podle všeho měly být funkční, a přestože pro tento účel nebyly nikdy použity, mělo by být možné za jejich asistence dosáhnout kýženého cíle.
Nicméně na cestě k němu čeká Akatsuki několik překážek. Po neúspěšném přiblížení k Venuši před dvěma lety se totiž dostala na oběžnou dráhu kolem Slunce, která bohužel přibližuje sondu k naší mateřské hvězdě blíž, než by bylo plánované. V důsledku toho se při blízkých průletech sonda nadměrně zahřívá. Dráha by se však měla postupně stabilizovat, další přiblížení by neměla být tak dramatická, a pokud vše půjde podle plánu, sonda přežije dalších šest přiblížení ke Slunci, která ji ještě čekají do listopadu 2015.
Doufejme, že se to podaří, neboť byly do mise vloženy nemalé finanční prostředky v hodnotě asi 300 milionů dolarů.
Původně měla Akatsuki strávit dva roky průzkumem oblačnosti, počasí a dalších atmosférických fenoménů Venuše, čímž měla přispět k poznatkům o tom, proč se naše sesterská planeta stala tak horkou a pro život nehostinnou. Oběžná doba sondy měla původně trvat 30 hodin. Toho už však zřejmě dosáhnout nepůjde a podaří-li se manévr v roce 2015, ustálí se na mnohem eliptičtější dráze s periodou přibližně jednoho týdne. Nicméně i to by byl po této strastiplné cestě veliký úspěch, který stále může přinášet vědecké objevy.
