Zákryty hvězd planetkami jsou jednou z oblastí astronomie, v níž význam astronomů-amatérů zdaleka neklesá. Amatérská pozorování těchto úkazů v tomto případě početně vysoce převyšují pozorování profesionální a to díky skutečnosti, že pásy zákrytu jsou náhodně rozloženy po zeměkouli a astronomů-amatérů je více než stacionárních profesionálních observatoří. Šířka pásu zákrytu na zemi je řádově srovnatelná s rozměry příslušné planetky, většina úkazů je pozorovatelná v pásech dlouhých tisíce kilometrů, širokých ale maximálně stovky, spíše však jen desítky (či méně) kilometrů.
Princip vzniku zákrytu hvězdy planetkou je srovnatelný se zákrytem hvězdy Měsícem, pouze s tím rozdílem, že planetka je podstatně dále od pozorovatele než Měsíc. Planetky jsou výrazně menší než Měsíc, z toho důvodu i jejich úhlové průměry jsou menší (zhruba se dá říci, že 100 km planetka má úhlový průměr 0,1 úhlové vteřiny). Již před 100 lety bylo evidentní, že takové zákryty musejí nastávat, nikdo je ale nebyl schopen předpovědět. Dráhy planetek spolu s polohami hvězd nebyly známy s dostatečnou přesností.
Přínos těchto pozorování by byl jednoznačný – umožnil by určení rozměru a tvaru planetky, případně i určitých vlastností zakrývané hvězdy (např. její podvojnost), to vše pro okamžik pozorování.
Expedice za zákryty hvězd planetkami jsou tedy docela smysluplné. S „amatérským“ dalekohledem se postavíte do cesty krátkého stínu a po několika minutách přispějete k odhalení hned několika základních vlastností vzdáleného tělesa. Planetek je velké množství (k 1. červnu 2007 jich je známo 376 537), na většinu z nich pozemské radary nedosáhnou, meziplanetární sondy se z finančních ale i z časových důvodů dostanou jen k malému množství planetek. Takže se zdá, že pozorování zákrytů je zatím prakticky jediným způsobem jejich relativně snadného a ekonomicky dostupného studia.
Jak dojde k zákrytu hvězdy planetkou
Na výše uvedeném obrázku jsou pozorovatelé rozestavěny do cesty stínu planetky na Zemi. Stín je způsoben tím, že se planetka postaví do cesty světlu, které k nám přichází ze vzdálené hvězdy. Rozměry na obrázku nejsou v měřítku. Planetka se pohybuje po své oběžné dráze a pozorovatelé, kteří se postavili do cesty stínu planetky, budou pozorovat zmizení hvězdy. Toto zmizení obvykle trvá méně než sekundu (blízko hranice stínu), ale může v blízkosti centrální linie dosahovat až několika sekund. Temná planetka se pohybuje před (po několik sekund) zmizelou hvězdou a z pozorování tohoto úkazu a přesné polohy pozorovatelů na zemi lze stanovit velikost a rozměry planetky.
Na spodním obrázku je znázorněna situace, kdy pozorovatelé 1-6 měli možnost pozorovat zákryt. Podle aktuálního natočení planetky v prostoru je zřejmé, že pozorovatel #1 viděl zákryt v jiném čase než pozorovatel #6. Pozorovatel #7 zákryt neviděl, měl tedy negativní výsledek, i tak by měl ale svůj výsledek pozorování zpracovat, protože může posloužit jako limitní hodnota velikosti planetky z dané strany. Asi není nutné připomínat, že negativní výsledek pozorování zákrytu nemá nic společného s oblačností nebo s jinými faktory, které by zabránili pozorovat vybranou hvězdu. Jedná se o situaci, kdy pozorovatel sledoval hvězdu po celou dobu předpověděného úkazu, ale k zákrytu nedošlo.
