26. října provedla Mezinárodní kosmická stanice úhybný manévr. V 10:25 UT vydalo ruské středisko řízení mise povel automatické nákladní lodi Progress 39 zažehnout na tři minuty motory a posunout tak ISS na bezpečnější dráhu. Rychlost stanice se zvýšila o 0,4 ms-1 a oběžná dráha se zvýšila o 700 m. Učinilo tak po varování svých kolegů z NASA, že ke stanici se blíží nebezpečný kus kosmického smetí a pravděpodobnost srážky je 1 : 1000.
Nebezpečný objekt minul ISS v 13:41 UT ve vzdálenosti přibližně 2 km (1,5 km pod stanicí). Pokud by manévr nebyl proveden, těleso by prolétalo při největším přiblížení jen 50 m nad, 1 300 m před a 500 m bokem od stanice. To je velice blízko.
Byl to již desátý úhybný manévr, který musela ISS provést.
Hodnota ISS se odhaduje na 100 miliard USD a její ochraně před srážkami je věnována veliká pozornost. Středisko řízení letů dohlíží, aby okolo ISS bylo volné místo bez kosmického smetí. Standardní volný prostor je 25 km okolo ISS a asi 750 m nad a pod ISS. V případě, že hrozí narušení této oblasti průletem nějakého tělesa, zvažuje se provedení úhybného manévru a když pravděpodobnost srážky se stanicí naroste na 1 : 10 000, je vydán příkaz k jeho provedení.
Průlet kosmického smetí je krizová situace, která narušuje řádný provoz stanice. Astronauti přerušují svoji běžnou činnost a přesouvají se na kritickou dobu průletu do lodí Sojuz, které plní funkci záchranných modulů. V nich astronauti vyčkávají, dokud nebezpečí nepomine. Zajímavostí je, že dveře záchranných modulů zůstávají pootevřeny. To pro případ, že by prolétající úlomek zasáhl přímo záchrannou loď. V takovém případě by mohlo dojít k tomu, že než by astronauti otevřeli dveře a opustili kabinu, mohlo by dojít k celkovému úniku atmosféry a ztrátě posádky.
ISS nedisponuje žádnou aktivní ochranou proti srážkám s kosmickým smetím. Drobnější tělíska zasahují stanici velice často, ovšem s nimi si poradí pláště modulů, které jsou chráněny kevlarovými potahy a Whippleho štíty (dvojité plechové opláštění s velmi dobrým zastavovacím účinkem extrémně rychlých projektilů a přitom mnohem lehčí než plný blok kovu) schopnými zachytit úlomky do velkosti asi 1 cm pohybující se běžnými rychlostmi od 10 do 70 km/s. Před srážkami s většími kusy smetí stanici může ochránit jen včasný úhybný manévr.
V říjnu 2010 registrovala americká radarová sledovací síť US Space Surveillance Network asi 16 000 těles. Nejmenší z nich mají velikost 5-10 cm. Méně než 5 % jich jsou provozuschopné satelity s možností manévrovat. Počet nebezpečných těles nad 1 cm se odhaduje na 500 000. Velikým problémem je také přesné určení oběžných drah kosmického smetí. Ty jsou ovlivňovány mnoha faktory.
Těleso, před nímž ISS uhýbala, byla již nefunkční americká družice UARS – Upper Atmosphere Research Satellite (satelit pro průzkum svrchní atmosféry) vypuštěná 12. září 1991 raketoplánem Discovery. Družice v ceně 750 mil. USD několikanásobně překonala svoji plánovanou životnost a její činnost byla ukončena po 14. letech v prosinci 2005. V listopadu 2007 těleso družice zasáhl mikrometeoroid či kus kosmického smetí. Důsledkem toho se na dráze objevily 4 úlomky. Původní rozměry sondy, která má nepravidelný tvar, odpovídají přibližně válci o průměru 4,57 m a délce 9,75 m. Hmotnost družice je přibližně 6,5 t.
