Dva dny po 30. výročí letu prvního amerického raketoplánu do vesmíru, tj. 14. dubna 2011 se na půdě Amerického centra v Praze uskutečnila debata věnovaná tomuto výročí a raketoplánům vůbec. Její název byl „Raketoplány: Loučení po 30 letech“ a předznamenal tím i fakt, že éra těchto kosmických plavidel spěje ke svému konci, protože poslední let by měl proběhnout na přelomu června a července letošního roku.
Začátek besedy byl naplánován na 17:30, ale první zájemci o toto téma se začali scházet o více než půl hodiny dříve. Nakonec místnost, kde se debata uskutečnila, zaplnilo několik desítek posluchačů. Úvodního slova se ujal ředitel Amerického centra pan Miroslav Konvalina. Jako druhý v pořadí se za mikrofon postavil David Gainer, kulturní attaché Velvyslanectví USA v Praze. Ten se nejprve česky omluvil, že jeho čeština není příliš dobrá a pak pokračoval v angličtině. Bohužel pro účastníky, kteří tomuto jazyku nerozumí, nebyl zajištěn překlad. Po jeho vystoupení následovala dvě videa. První zachycovalo zejména astronauta Andrewa Feustela s jeho ženou Indirou, kteří odpovídali na otázky pana Konvaliny a zároveň komentovali některé fáze přípravy, kterými musí američtí astronauti před startem do kosmu projít. Tento astronaut bude mít při své příští vesmírné misi STS-134 na palubě raketoplánu netradičního společníka. Bude jím plyšová (přesněji mikrovelurová) postavička krtka od Zdeňka Milera, kterou dobře znají nejen děti, ale i dospělí. Druhé video pak bylo věnováno přímo raketoplánům a bylo v něm naznačeno, jakým směrem se bude ubírat vývoj americké kosmonautiky po ukončení jejich činnosti. V obou případech bylo opět nutné se smířit pouze s originálním, tzn. anglickým zněním.
Každý z trojice pozvaných odborníků měl nejprve krátké vystoupení. Antonín Vítek stručně shrnul výrobu a nejdůležitější data u všech letuschopných exemplářů raketoplánů včetně neprávem opomíjené Enterprise. Milan Halousek na to navázal některými zajímavými čísly a statistikami nejen o raketoplánech, ale spíše v rámci všech pilotovaných kosmických letů a Jan Kolář zakončil tuto část programu shrnutím toho, jaký měly a dosud mají raketoplány v kosmonautice význam. Pak nastal čas na samotnou diskusi, kdy účastníci mohli pokládat otázky a to buď přímo určitému odborníkovi, nebo neadresně a pak se odpovědi mohl ujmout kterýkoliv z nich. Většinou se však k danému tématu vyjádřili dva nebo i všichni tři. Padaly dotazy jak všeobecného zaměření, tak i technického rázu a tazatelé většinou dostali na svou otázku zcela vyčerpávající odpověď a to dokonce z několika úhlů pohledu. Bylo vidět, že ne ve všech názorech na raketoplány se diskutující vědci zcela shodnou, ale všichni uznali, že jsou to naprosto výjimečné stroje a bude velmi obtížné za ně najít odpovídající náhradu.
Po této úvodní části se ke slovu dostal moderátor diskuse, kterým byl Pavel Suchan z České astronomické společnosti. Stručně představil odborníky na kosmonautiku, kteří se zúčastnili diskuse. Byli jimi Mgr. Antonín Vítek, CSc. z Akademie věd České republiky, doc. Ing. Jan Kolář, CSc. a Ing. Milan Halousek, oba z České kosmické kanceláře. Navíc přivítal na besedě i nestora české a zejména československé kosmonautiky RNDr. Borise Valníčka, DrSc, který se sice nezúčastnil přímo diskuse, ale vše sledoval z první řady. Ten se mimo jiné významně podílel na programu INTERKOSMOS, během kterého se uskutečnil let československého kosmonauta Vladimíra Remka do kosmu roku 1978. Pan Valníček pronesl několik vět, za které byl odměněn silným potleskem.
Čas určený pro debatu uplynul velmi rychle a nastal okamžik ji ukončit. Pan ředitel Konvalina poděkoval všem zúčastněným a protože ke každému výročí patří přípitek, pozval je do prostor knihovny, kde již bylo nachystáno malé pohoštění. Zde pak probíhala neformální debata, kde mohli zájemci o raketoplány přímo oslovit pozvané vědce nebo diskutovat mezi sebou. Utvářely se různé hloučky, ve kterých se daly získat zajímavé informace nebo navázat potřebné kontakty. Celá akce, během které dostali všichni drobné upomínkové předměty s tématikou „Do kosmu s Krtkem“ se protáhla do pozdních večerních hodin, ale rozhodně stála za to. Málokdy se podaří, aby se člověk dostal do bezprostředního kontaktu s takovými kapacitami, jako v tomto případě a dozví se takové množství informací. Velký dík za zprostředkování náleží Americkému centru a nezbývá než doufat, že podobná akce nebyla poslední.
Doporučené odkazy:
