Zabiják z Marsu? – Hvězdárna v Rokycanech a Plzni

Egyptskou vesnici El Nakhla El Baharia, ležící v deltě Nilu a spadající pod region Abu Hommos, guvernorát Alexandrie, dříve znalo jen velmi málo lidí. Pravděpodobně jen ti, kteří přímo zde nebo v okolí bydleli a jejich příbuzní. Právě před sto lety se však stala svědkem události, díky které se dostala i na stránky vědeckých časopisů. Roku 1911, konkrétně 28. června kolem 9 hodiny ranní spadlo v její blízkosti asi čtyřicet kamenů z nebe, což bylo doprovázeno kouřem a detonací. Velké štěstí měl Mansur Farag, který právě přehazoval kompost nedaleko města Ezbet El Askar. Jeden z kamenů – shodou okolností největší nalezený – dopadl v jeho těsné blízkosti a nechybělo mnoho, aby jej zasáhl. Je vcelku logické, že to místní obyvatele vyděsilo a nedokázali si vysvětlit, co se vlastně stalo. Dnes již víme, že událost způsobilo malé těleso meziplanetární hmoty, které se střetlo se Zemí. Během průletu atmosférou explodovalo a rozpadlo se na menší části, které dopadly na zem takovou rychlostí, že se v některých případech zaryly až metr hluboko. Hmotnost fragmentů se pohybovala od 20 do 1 813 gramů a celkově se našlo přibližně 10 kilogramů meteorického materiálu. Důkladný průzkum, který byl proveden až po několika desítkách let, odhalil, že mateřským tělesem meteoritu, který zatím dostal jméno Nakhla, je planeta Mars. Z ní byla kdysi v minulosti zřejmě při nějaké kosmické kolizi vymrštěna část hmoty, která se pak dlouhou dobu bezcílně pohybovala mezi planetami. Jeden z úlomků právě před sto lety překřížil dráhu Země a to se mu stalo osudným – skončil roztříštěný na mnoho částí v severním Egyptě.

Proč však článek má tak podivný název? Existuje jedno svědectví, které tvrdí, že jeden z úlomků zasáhl psa a zabil jej. V některých materiálech se dokonce uvádí, že se jedná o jediný známý případ, při kterém padající meteorit způsobil smrt nějakého živočicha. Když se ale tomuto tématu budeme věnovat podrobněji, nalezneme několik událostí, při kterých údajně také došlo ke smrti zvířete nebo dokonce člověka. Popsány jsou v článku „Mohou meteority zabíjet?„, takže se jimi zde nebudeme zabývat a zaměříme se pouze na meteorit Nakhla.

Zpráva o zabitém psovi se prvně objevila v arabsky psaných novinách Al Ahali, kde bylo otištěno vyprávění přímého svědka události, farmáře Mohammeda Ali Effendi Hakima. Text byl později přeložen do angličtiny a vyšel v Egyptian Gazette (Egyptské noviny). Co vlastně Hakim viděl? Podle něj se celá událost odehrála takto:

„Hrozivý sloup, který se objevil na obloze v Denshalu, byl obrovský. Strašlivý zvuk byl způsoben výbuchem, při kterém došlo k rozmetání několika fragmentů vulkanického materiálu. Tyto podivné části se po dopadu na zem pohřbily do písku zhruba do hloubky jednoho metru. Jedna z nich spadla na psa v Denshalu a ten se v okamžiku proměnil v popel.“

Fenoménu, který získal pojmenování „Nakhla pes“ se věnovalo několik lidí, kteří se snažili zjistit, zda se uvedené informace zakládají na pravdě. Jedním z nich byl odborník na meteority Russ Kempton. Podrobně zkoumal tuto událost a nakonec došel k názoru, že je to sice „skvělý mýtus, ale není tu žádný mrtvý pes“. Naráží tím zejména na fakt, že svědkem údajné tragédie byl jen jeden člověk a nikdo jiný neviděl žádné pozůstatky zabitého psa. Dalším člověkem, který se k zabití psa staví značně skepticky, je Kevin Kichinka. Poukazuje na to, že ve zmíněném novinovém článku je hned několik nesrovnalostí. Předně je v něm uvedeno datum 29. června, ale meteorit ve skutečnosti dopadl již o den dříve. Druhá věc, která podle něj hovoří proti možnému zabití psa, je fakt, že k události mělo dojít ve vesnici Denshal. To je první zastávka na železniční trati mezi obcemi Damanhur a Kafr el Zayat, vzdálená asi 33 kilometrů jihovýchodním směrem od El Nakhly. Podle Kichinky je to příliš daleko, aby zde mohl dopadnout fragment tělesa, jehož zbytky byly nalezeny u Nakhly. Zároveň se odvolává na to, že krátce po výbuchu zkoumal celou záležitost W. Hume, ředitel geologického ústavu v Egyptě a poslal do obce Denshal telegram s dotazem na pád meteoritu. Vrátila se mu tato zpráva: „V odpovědi na váš telegram vás informujeme, že před zhruba dvaceti dny, v poledne, obyvatelé vesnice Denshal slyšeli výbuch podobný zahřmění, doprovázený malým chvěním v atmosféře, ale nedopadly zde žádné kameny jako tomu bylo v případě El Nakhla El Baharia, Markaz abu Hommos.“ Poslední věc, která Kichinku utvrdila, že se jedná pouze o bujnou představivost, je poslední věta textu. Jen stěží si lze představit, že po zásahu meteoritem by se pes okamžitě změnil v popel.

Podle těchto námitek to vypadá, že příběh „Nakhla psa“ je vyvrácen a ve skutečnosti se nikdy nestal. Existují však i lidé, kteří mají na věc jiný názor. Jedním z nich je Ron Baalke, který se rozhodl na událost podívat z trochu jiného úhlu. Nepopírá výše uvedené nesrovnalosti, ale snaží se je interpretovat jinak než Kichinka. U chybného data se oprávněně zmiňuje, že v dnešních novinách se poměrně často objevují různé nepřesnosti, překlepy či jiné chyby. Je pravděpodobné, že ani před sto lety tomu nebylo jinak a proto je docela dobře možné, že nesprávné datum má na svědomí tzv. „novinářský šotek“. Další argument, používaný odpůrci příběhu, je vzdálenost mezi vesnicemi El Nakhla El Baharia a Denshal, která je podle nich příliš velká, aby mohlo jít o úlomek stejného tělesa. V některých zprávách se udává, že fragmenty meteoritu Nakhla zasáhly plochu o průměru asi 4,5 km a Denshal je od El Nakhly vzdálen více než 30 km. To je sice pravda, ale existují meteority, které mají dopadovou oblast ještě větší. Například v případě tzv. Allende meteoritu, který dopadl roku 1969 v Mexiku, byly jeho části nalezeny v oblasti o velkosti přibližně 8 x 50 km. V roce 1911 se ještě nevědělo, že oblast dopadu může být takto rozsáhlá a vedlo to k tomu, že byl možný dopad v obci Denshal odmítnut jako nepravděpodobný.

Při pozorném zkoumání starých zpráv je naopak možné najít fakta, která dopad meteoritu v Denshalu spíše podporují. Například J. Ball i W. Hume shodně udávají, že těleso přilétlo od severozápadu, provázeno bílým mrakem či spíše kouřem. Když nahlédneme do mapy, uvidíme, že Denshal leží od El Nakhly jihovýchodním směrem, tudíž ve směru letu objektu. Z toho lze vyvodit, že alespoň teoreticky jeden nebo více úlomků mohlo přeletět oblast u El Nakhly a dopadnout až u obce Denshal. Článek v novinách Al Ahali se zmiňuje také o tom, že Hakim ukazoval redaktorovi malé kousky úlomků, které byly zbarveny do zelena a na povrchu pokryty lesklou černou hmotou. To se velmi dobře shoduje s popisem, jaký o částech meteoritu, nalezených u El Nakhly, podali J. Ball a W. Hume. I oni psali o lesklém černém povrchu a nazelenalém vnitřku. Zajímavé je, že Hume dokonce napsal do Al Ahali, zda by mu nemohli poslat vzorek zmíněných úlomků a opravdu jej získal. Pravděpodobně se jednalo o část kamene, který nalezl Hakim. Bohužel nic bližšího již pak Hume o daném vzorku nepíše, takže není jisté, zda dělal jeho rozbor a kde vlastně nakonec skončil. Přes tyto nejasnosti se tím zvyšuje možnost, že v Denshalu opravdu byla nalezena část meteoritu.

Silným argumentem proti pádu v Denshalu je zpráva, kterou dostal W. Hume jako odpověď na svůj telegram. Jak již bylo zmíněno o něco výše, mimo jiné se v ní píše: „…nedopadly zde žádné kameny jako tomu bylo v případě El Nakhla El Baharia…“ Není však uvedeno, jak úředník, který zprávu zaslal, uvedenou skutečnost zjistil a jestli se ji pokusil nějakým způsobem ověřit. Hume se s touto informací spokojil, Denshal z dalšího výzkumu vyřadil a dále se věnoval výhradně oblasti v okolí El Nakhly. Navíc se ukázalo, že jeho pátrání se soustředilo hlavně na rozhovory s lidmi, kteří již nějakou část meteoritu nalezli. Zřejmě vůbec nejevil snahu prozkoumat okolí, aby nalezl případné další fragmenty. Nejsou žádné zprávy o tom, že by Hume nebo někdo z jeho spolupracovníků navštívili Denshal. Nikdo z nich nekontaktoval Hakima, aby si poslechl jeho vyprávění a ani ostatní svědci, kteří v Denshalu slyšeli výbuch, nebyli vyslechnuti.

Ještě jednou se vraťme k větě, ve které Hakim popisuje, co způsobila jedna z „podivných částí“, dopadajících na zem: „Jedna z nich spadla na psa v Denshalu a ten se v okamžiku proměnil v popel.“ Zní to velmi podivně, dalo by se říct, že až nesmyslně. Pokud by opravdu nějaký meteorit zasáhl psa či jiné zvíře, určitě by jej nemohl proměnit v popel. Právě asi tato formulace vedla k tomu, že je toto svědectví zpochybňováno a bráno jen jako výplod bujné fantazie. Celá záležitost je však složitější. Jak už bylo zmíněno, článek s touto informací se nejprve objevil v novinách Al Ahali, které byly psány arabsky. Teprve později byl text přeložen do angličtiny, kde tato věta zní: „One of them fell on a dog at Denshal, leaving it like ashes in the moment.“ Ron Baalke záležitost konzultoval s několika překladateli a ti jej upozornili, že se může jednat o nepřesný překlad. Původní arabská věta podle nich mohla znamenat „něco bylo zničeno nebo zabito“, „pes byl celý od krve (zborcený krví)“, případně odkazovat na tělesné pozůstatky či mrtvolu. Překladatel do angličtiny se pravděpodobně snažil o doslovný překlad a výsledkem byla tato podivná věta. Druhou možností je, že tím, co se údajně „proměnilo v popel“ nebyl ve skutečnosti pes, ale samotný meteorit. Nedá se totiž vyloučit, že Hakim takto poněkud nadneseně popsal, že úlomek meteoritu se dopadem rozbil na malé kousky.

Jak je vidět, z uvedených informací se nedá kauza „Nakhla pes“ spolehlivě potvrdit, ale ani vyvrátit. Nejasností kolem je příliš mnoho a těžko se někdy v budoucnu objeví nějaký důkaz, který by definitivně ukázal, jak to tenkrát bylo. Je však jisté, že nebýt Hakima, asi by se odborníci vůbec o pádu meteoritu nedozvěděli. Jeho svědectví bylo první zprávou o události a teprve až když o ní informoval noviny Al Ahali, se věci daly do pohybu. Navštívil jej reportér a sepsal článek, který vyšel nejprve v arabštině a později byl přeložen do angličtiny. Díky němu se o událost začalo zajímat několik vědců. Navštívili okolí obce El Nakhla, kde se jim podařilo shromáždit úlomky meteoritu o celkové hmotnosti kolem 10 kg. Bohužel, jak už bylo uvedeno výše, nikdo z nich už nemluvil s Hakimem ani nenavštívil Denshal, takže bližší informace chybí. Je tedy velmi pravděpodobné, že se nikdy s jistotou nedozvíme, jestli opravdu padající meteorit zabil psa a proto článek můžeme uzavřít větou, kterou s nadsázkou používá v některých svých komentářích Ron Baalke: „Příběh mrtvého psa stále žije.“

Vybrané zdroje: