Alois Martin David patřil mezi významné vědce Čech na přelomu 18. a 19. století a řadí se mezi průkopníky aplikovaných věd. Jeho hlavním oborem byla kromě matematiky i astronomie. Věnoval se ale také fenologii nebo meteorologii. Narodil se 8. prosince 1757 v Dřevohryzech na panství premonstrátského kláštera v Teplé. Po ukončení klášterního gymnázia v roce 1776 studoval v Praze filozofii, matematiku a fyziku. V roce 1777 získal titul magistra. Roku 1780 se stal řeholníkem tepelského kláštera. Studium matematiky ukončil v roce 1784 a o rok později dokončil i svá teologická studia. Téhož roku se neúspěšně pokoušel o místo v pražské hvězdárně v Klementinu. To získal až v roce 1789 a za deset let se stal ředitelem této instituce. V roce 1799 se stal profesorem metafyziky a astronomie. Tím však jeho kariéra neskončila. V roce 1805 byl děkanem filosofické fakulty a v roce 1816 pak i rektorem pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Byl členem mnoha vědeckých společností u nás i v Evropě. Rakouský císař František I. mu v roce 1830 udělil titul císařského královského rady. A. M. David své vědecké poznatky publikoval v řadě odborných příspěvků a ve svých 33 odborných knihách, zaměřených především na astronomii a topografii. Ve svém tepelském klášteře byl i vážným kandidátem na opata. Ze zdravotních důvodů se v roce 1833 uchýlil za klášterní zdi, kde v roce 1836 umírá. Davidovým jménem – Martindavid je od roku 1989 pojmenována i planetka č. 6385.
Velmi zajímavou připomínkou jeho bádání v oblasti astronomie jsou pozůstatky astronomické observatoře na Branišovském vrchu (817 metrů nad mořem) vzdáleném přibližně 9 km severovýchodně od Kláštera Teplá. K lokalitě nás zavede odbočka z naučné Davidovy stezky z Branišova. Observatoř, jejíž podoba nám zůstává téměř utajena, stávala přímo na skalnatém vrcholku Branišovského vrchu. Do dnešní doby se z ní zachoval suťový kužel, z něhož po stranách na několika místech vyčnívá zdivo po stavbě, která byla vybudována patrně na osmibokém půdorysu. Observatoř nechal A. M. David vybudovat někdy kolem roku 1800 a byla rovněž jedním ze základních bodů jeho astrogeodetických měření. Po jeho smrti v roce 1836 přestala stavba sloužit svému účelu, byla opuštěna a pozvolna se začala měnit ve zříceninu.
