V tomto případě nejspíš Ptolemaius vycházel z díla svého předchůdce, antického astronoma Hipparchose (asi 190 – 125 př. n. l.), který jako první sestavil velký katalog hvězd.
Koníček se skládá pouze z několika hvězd čtvrté velikosti a slabších, tvořících hlavu koně, vedle hlavy mnohem známějšího okřídleného koně Pegase. Podle jednoho výkladu řecké mytologie je Koníček mladší bratr Pegase – hříbátko Celeris. Bůh obchodu Hermes ho věnoval jednomu z blíženců, Kastorovi, který se rád a s úspěchem věnoval krocení koní.
Jiná verze podle Ptolemaia hovoří o krásné Hippe. Zde opět Ptolemaius vycházel z rané mytologie, konkrétně z díla římského polyhistora Gaiuse Iuliuse Hyginuse (asi 64 – 17 př. n. l.), který sepsal spis Poetica Astronomica o základech astronomie, obsahující popis souhvězdí a mýtů, které se k nim vztahují.
Hippe, dcera kentaura Chirona, byla svedena Aiolosem, synem praotce Řeků Helléna. Ve snaze skrýt těhotenství utekla do hor, kde porodila dceru Melanippe. Když ji její otec přišel hledat, aby ji potrestal, Hippe se odvolala k bohům a ti ji změnili v klisnu. Bohyně Artemis umístila obraz Hippe mezi hvězdy, kde se stále ještě skrývá před Chironem (zástupce souhvězdí Kentaura), pouze s hlavou viditelnou za Pegasem.
V čínském hvězdném systému hvězda alfa Equulei a beta Aquarii tvořili „Xu“ (prázdnota nebo prázdný dům), místo spojeno se smrtí a smutkem, hvězdy delta a gama Equulei pak tvořili „Sifei“ (soudce, co trestá).
Podle starých Egypťanů byl Koníček součástí velkého souhvězdí Obr, které se rozkládalo od Orla k Pegasovi.
Nejjasnější hvězdou souhvězdí je alfa Equulei (3,92 mag) neboli „Kitalpha“ (z arabštiny přední díl koně). Jedná se o unikátní spektroskopickou dvojhvězdu, která se skládá z umírajícího žlutého obra třídy G a bílého trpaslíka. Oběžná doba kolem společného těžiště činí 99 dnů a hvězdy jsou od sebe v průměru vzdáleny zhruba 100 milionů kilometrů.
Koníček je nejlépe vidět v měsíci říjnu, kdy u nás ve večerních hodinách vystupuje 50° nad obzor.
