Skutečnost poměrně překvapující vzhledem k faktu, že 24. sluneční cyklus, jakkoli je neobvyklý a zvláštní, se pomalu chýlí ke konci. Byla tedy tato rozsáhlá skvrna jakýmsi rozloučením se současným slunečním cyklem? Uvidíme.
Skvrna se na východním slunečním okraji objevila 18. října a už od začátku bylo jasné, že je nejen obří, ale také indikuje aktivní oblast, která má potenciál produkovat i silné sluneční erupce třídy M a X. V průběhu dalších dní se její rozloha ještě zvětšovala a aktivní oblast byla zdrojem řady silných erupcí, několik z nich dosáhlo na Richterově škále slunečních erupcí nejvyšší třídy X. Žádná z nich, a to je poměrně překvapující, však nevyprodukovala CME, oblak nabitých částic, který, pokud se střetne se Zemí, může mít značný vliv na stabilitu zemského geomagnetického pole. V takových případech mohou být pozorovatelné polární záře i z nižších zeměpisných šířek, někdy i od nás. Ačkoli žádná z nich nebyla doprovázena CME, dokázaly erupce ionizovat vrchní vrstvy zemské atmosféry, což se následně projevilo sérií krátkodobých (desítky minut) výpadků radiového spojení na vysokých frekvencích.
S koncem měsíce října skončila i pozorovatelnost skupiny AR2192, která se pozvolna přesunula na odvrácenou stranu slunečního kotouče. Máme jí však říci definitivní sbohem? To teprve uvidíme. V polovině listopadu se možná opět objeví na východním okraji a pravděpodobnost, že se tak stane, je poměrně velká. Takto rozlehlé sluneční skvrny mají totiž často životnost velmi dlouhou (až několik měsíců), a tak se můžeme nechat překvapit, zda nám tato skvrna ještě něco předvede.
Přečtěte si také: