Zima je vhodná doba pro pozorovatele vzdáleného vesmíru. Částečně je to dáno délkou noci a částečně proto, že zimní souhvězdí jsou skutečně fascinující. Je velice těžké vybrat pouhých deset oblíbených položek, a proto nebylo nic jednoduššího než využít výběru, který už před mnoha lety provedl známý anglický popularizátor astronomie Sir Patrick Moore (4. března 1923 až 9. prosince 2012). Ve svém zdůvodnění výběru uvedl následující: „Osobně bych dal na první místo Měsíc, ale zadáním bylo soustředit se na hvězdné nebe. První volba padla na objekty, které musí znát každý, kdo se o oblohu alespoň okrajově zajímá. Kdo by nedokázal rozpoznat „Sedm sester“ či „Orionův meč? Nebylo možné vynechat ani Síria – nejjasnější hvězdu nebes. Opomenout nešlo ani dvojité hvězdy dobře rozlišitelné malými dalekohledy, ani shluky vzdálených stálic, u nichž si na své přijde mohutnější teleskop. Zahrnuto do výběru je tak i několik objektů, které lze vidět už neozbrojenýma očima, případně triedrem, ale potřebují větší přiblížení, aby se zobrazily ve své plné kráse. A jaké je číslo jedna? Nechci zkazit překvapení, i k němu se dostaneme … Ale vždyť stejně každý z nás má ten svůj nejoblíbenější objekt, a tak je to nejsprávnější.“
10. Messier 37
RA: 05h 52.4m; Dec: +32° 33’; Magnituda: +6,2; Vzdálenost: 4 400 ly
Jedná se o nejjasnější ze tří otevřených hvězdokup v souhvězdí Vozky. Objevil ji Charles Messier v roce 1764, a i když je oficiální součtová jasnost M 37 nižší než +6. mag, je na tmavé obloze relativně snadno viditelná pouhým okem. Teprve dalekohled nám ji ale ukáže v plné nádheře. M 37 je kondenzovanější než její sousedky M36 a M38. Nejjasnější hvězdy jsou uspořádány do podoby značně deformovaného lichoběžníku. V kupě je přibližně 150 hvězd jasnějších než +12,5 mag a celkový počet stálic tohoto objektu je kolem 500. Stáří M 37 se řádově odhaduje na 300 milionů let.
9. Sirius
Jiné označení: Alfa Canis Majoris
RA: 06h 45m 09s; Dec: -16° 42´ 58“; Magnituda: -1,47; Vzdálenost: 8,6 ly
Ve výběru nemůže chybět nejjasnější hvězda celého nebe Sirius. I když se vlastně jedná o nezajímavý objekt, čistě bílou hvězdu, zaujme prakticky kdykoli tím, jak poblikává různými barvami duhy. Jedná se samozřejmě o vliv naší neklidné atmosféry, ale jak očima, tak i v dalekohledu je to nádherný pohled. Určitě se dá namítnout, že všechny hvězdy se třpytí, ale u Síria je to mnohonásobně nápadnější s ohledem na jeho jas i to, že z centrální Evropy se nikdy nedostane příliš vysoko nad obzor. Svítivost Síria je 26krát větší než u Slunce. Hvězda má také společníka – drobného bílého trpaslíka, který je ale v dosahu pouze větších dalekohledů. Některé staré záznamy popisují Sirius jako načervenalou hvězdu, ale je nepravděpodobné, že by došlo ke skutečné změně barev.
8. Algieba
Jiná označení: Gamma (γ) Leonis; 41 Leonis
RA: 10h 19m 58.3s; Dec: +19° 50´ 30“; Magnituda: A+B) +1,99; Vzdálenost: 126 ly
Jedná se o druhou nejjasnější hvězda v „srpu“ Lva; název Al-Jabbah pochází z arabštiny a znamená „čelo“. Je to dvojhvězdný systém, přičemž primární složka je oranžová typu K s velikostí +2,28 mag, zatímco sekundární hvězda s jasností +3,5 mag je nažloutlá typu G. Vzdálenost složek přesahuje čtyři obloukové sekundy, jedná se o skvělý a snadný pár, o binární útvar s dobou oběhu 619 let. Dřívější odhady uváděly vzdálenost pouze 90 světelných let.
7. Krabí mlhovina
Jiná označení: M1; NGC 1952; Taurus A
RA: 05h 34m 32s; Dec: +22° 00´ 52“; Magnituda: +8,4; Vzdálenost: 6 300 ly
Krabí mlhovina, kterou objevil v roce 1731 John Bevis, je mezi astronomy jedním z nejznámějších objektů na noční obloze. Jedná se o pozůstatek supernovy, která vybuchla roku 1054. Planetární mlhovina se nachází poblíž hvězdy Alheka (zeta (ζ) Tauri). Je to úžasná struktura, která je ovšem patrná pouze při užití mohutnějšího dalekohledu, případně astrofotografie. Teprve pak se nám představí její jemné detaily. Ve středu mlhoviny je neutronová hvězda s periodou rotace 33 milisekund.
6. Plejády
Jiné názvy: M45; Sedm sester
RA: 3h 47m 24s; Dec: +24° 7´; Magnituda: +1,2; Vzdálenost: 440 ly
Nejlepší pohled na „Sedm sester“ získáte prostřednictvím triedru nebo dalekohledem s velmi malým zvětšením a velkým zorným polem. Nejzářivější hvězdou je Alcyone, o jasnosti +2,9 mag. Okem byste měli vidět stálic sedm. Celkový počet hvězd v této otevřené hvězdokupě se ale udává kolem 500. Nejžhavější z nich jsou typu B a jejich stáří se odhaduje řádově na 100 milionů let. Přidružená mlhovina, obklopující jasné hvězdy, je vizuálně nepolapitelná, ale dá se vyfotografovat.
5. R Leonis
RA: 09h 47m 33.4s; Dec: +11° 25´ 43“; Magnituda: +4,4 až +11,3; Vzdálenost: 300 ly
R Leo je nápadně červená proměnná hvězda typu Mira (perioda 312 dní). Po většinu času je v dosahu mohutnějších dalekohledů asi pět stupňů západně od Regula a tvoří trojúhelník s hvězdami 18 a 19 Leonis. V maximu je ale viditelná i pouhým okem. Proměnnost R Leo objevil v roce 1782 J. Koch z Danzigu. Před jeho objevem byly identifikovány pouze dvě hvězdy typu Mira, samotná Mira Ceti a R Hydrae.
4. Vírová galaxie
Jiná označení: M51; NGC 5194
RA: 13h 29m 52.7s; Dec: +47° 11´ 43“; Magnituda: +8,9; Vzdálenost: 23 000 000 ly
Vírovou galaxii objevil v roce 1773 Charles Messier a jejího společníka, galaxii NGC 5195, Pierre Méchain o osm let později. M 51 byla také první galaxií, která byla spatřena jako spirála. Podařilo se to lordu Rosseimu v roce 1845 – v té době ji mohl jako spirálu ukázat pouze skvělý dalekohled Birr. Nyní nám k zopakování jeho pozorování bude stačit dobré amatérské vybavení. Obě galaxie jsou v dosahu triedru, nedaleko „pod“ ojí „Velkého vozu“ v souhvězdí Honicích psů. V zimě sice nejlepší období pro její sledování není, protože se promítá relativně nízko nad obzor, ale galaxie je cirkumpolární a jedná se skutečně o nádherný objekt.
3. Castor
Jiná označení: alpha (α) Geminorum; 66 Geminorum
RA: 07h 34m 36s; Dec: +31˚ 53´ 18“; Magnituda(A+B): +1,58; Vzdálenost: 49,8 ly
Starší, ale slabší ze dvou dvojčat, je o polovinu méně jasné než beta (Pollux). Jedná se o skvělý binární objekt s jasností složek +1,9 a +2,9 mag. Jejich oběžná perioda byla stanovena na 350 let. Dvojhvězdu rozloží i menší teleskop. Každá ze složek je sama o sobě spektroskopickým binárním systémem a existuje i vzdálenější člen systému – Castor C (YY Geminorum), který je také binární. Celkově tedy systém Castor tvoří šest hvězd, z nichž čtyři jsou jasné a dvě slabé.
2. Dvojitá hvězdokupa v Perseu
Jiná označení: NGC 869 a NGC 884; Caldwell 14
RA: 02h 19m and 02h 22m; Dec:+57° 09´ a +57° 07´
Magnituda: +4,3 and +4,4; Vzdálenost: 7 100 ly a 7 400 ly
Objekt přezdívaný někdy „rukojeť meče“ a známý častěji pod označením χ (chí) a h Per nabízí nádhernou podívanou v dalekohledu s velkým zorným polem. Každá z hvězdokup má totiž průměr kolem 30 úhlových minut. Krásu scény umocňuje jasně červená hvězda v NGC 869, která je bohatším z dvojčat. Hvězdokupy naleznete na tmavé obloze v pásu Mléčné dráhy i pouhým okem nedaleko od nápadného W souhvězdí Cassiopei. Je škoda, že oba objekty nelze vidět společně při větším zvětšením. Ale vynahradit nám to může správně zvolená astrofotografie.
1. Velká mlhovina v Orionu
Jiná označení: M42; NGC 1976
RA: 05h 35m 17.3s; Dec: -05° 23´ 28“; Magnituda: +3; Vzdálenost: 1 500 ly
„Orionův meč“ je nejnápadnější mlhovinou na naší obloze. Je nejbližší „hvězdnou porodnicí“, kde se rodí nové hvězdy. Objekt jako mlhovinu poprvé v roce 1610 označil Nicholas Persec, v samých počátcích teleskopické astronomie. Samotnou mlhovinu ale pozorovatelé oblohy znali, coby mlhavý obláček viditelný neozbrojenýma očima pod lovcovým pásem, mnohem dříve. I malý dalekohled nám už ukáže jasnou mlhovinu a její tmavší skvrny spolu s otevřenou hvězdokupou Trapez, skupinou hvězd odpovědnou za zářivost jejich blízkého okolí. Snímky z HST nám pak ukázaly protoplanetární disky, o nichž se předpokládá, že představují nejranější stádia formování planetárních systémů. Velkou mlhovinu lze studovat a obdivovat pouhým okem, triedrem, malým dalekohledem ale i opravdu silným přístrojem. Vždy ukáže něco zajímavého. Je to také ideální fotografický objekt.
Právě Velkou mlhovinu v Orionu proto Sir Patrick Moore vybral bez váhání jako svého favorita č. 1 s komentářem, že jej nikdy neunavil pohled na ni. Z mého pohledu s ním nelze nesouhlasit.
