Nedopřálo vám počasí pohled na „Betlémskou hvězdu“ 21. prosince loňského roku? Tak těsné setkání dvou očima viditelných planet vám nenabídneme, ale zajímavá podívaná by se nám mohla naskytnout i v polovině února.
Jak vzácnou je událost, která se nám většinou pouze teoreticky, naskytla v den zimního slunovratu, už bylo napsáno mnoho. Na podobné setkání Jupitera a Saturnu si počkáme několik desetiletí. Ale nezoufejte, planet naší Sluneční soustavy je více než dva obři a může proto dojít k řadě podobných přiblížení v jejich nejrůznějších kombinacích.
Jedné takové konstelace se dočkáme už 11. února letošního roku. A nebude to setkání ledajaké. Na obloze se totiž potkají dva nejjasnější objekty, pokud nepočítáme Slunce a Měsíc. Blízko sebe totiž projde největší oběžnice našeho systému – Jupiter a planeta, která za určitých okolností dosahuje na pomyslnou třetí příčku co do jasu na celé obloze. Řeč je samozřejmě o Venuši, která se nám v pravidelných intervalech představuje coby Jitřenka, nebo Večernice.
Již bylo řečeno, že parametry prosincového setkání tato repríza ani náhodou nedosáhne. Především vzájemný odstup oběžnic bude přibližně čtyřikrát větší. Jupiter s Venuší budou od sebe vzdáleny 24´, tedy o necelý průměr Měsíce na obloze. Druhým nepříjemným atributem únorového setkání bude blízkost od Slunce. Jupiter (29. 1.), podobně jako Saturn (24. 1.), prošly v závěru ledna konjunkcí se Sluncem. To je konfigurace, kdy se objekt dostane při pohledu ze Země jakoby za Slunce. Současně je také nejdále od Země a tím pádem se nám zdá být i úhlově nejmenší. Stejně tak nám z ranní oblohy, po několika měsících její výborné pozorovatelnosti coby Jitřenky, pomalu mizí u Slunce i Venuše. Tzv. horní konjunkcí projde 26. března 2021 ráno. To také bude nejdále od Země. Výše popsané planetární konstelace obou zúčastněných planet pak současně znamenají, že objekty se nacházejí v únoru 2021 poměrně blízko Slunci. Vše, co bylo doposud řečeno, jsou vlastně špatné zprávy, které nám budou pokusy o sledování této nebeské podívané komplikovat.
Ale máme pro Vás i zprávu dobrou. Už jste se někdy pokoušeli, byť i malým dalekohledem, hledat hvězdy na denní obloze? Kdo takový pokus uskutečnil, ví, že pokud je nebe skutečně čisté, máme takovou šanci. A tou dobrou zprávou je, že jak Jupiter, tak i Venuše jsou opravdu mimořádně jasné objekty. Největší planeta solárního systému má jasnost -1,95 mag, což je více než dvojnásobek jasu nejjasnější hvězdy Síria (-1,46 mag). Venuše je ještě zářivější a její jasnost činí -3,88 mag, kterou lze srovnat pouze s jasem velice úzkého srpku Měsíce. To z nich obou činí objekty, na které se můžeme za dobrých pozorovacích podmínek podívat i ve dne.
Ukažme si, jaké budou konkrétně naše šance 11. února 2021. První se nad ideální obzor vyhoupne obří Jupiter v 7:08 SEČ. Průměr kotoučku planetárního obra bude 33″ i při jeho vzdálenosti 6 au. Východně od disku budou srovnány jeho tři Galileovské měsíce Io, Europa a nejdále Callisto. Na opačné straně, západně, se bude promítat poslední – Ganymed. Pouhé dvě minuty po Jupiteru (7:10 SEČ) vyjde téměř na stejném místě v azimutu 118° (VJV) také Venuše. S prakticky kruhovým osvětleným diskem o průměru 10“ nám bude ale podstatně blíž, pouhých 0,73 au.
Slunce se nad nulovým horizontem rozzáří bohužel jen o několik dalších minut později, v 7:28 SEČ. Dvojice planet dosáhne v tom okamžiku výšky necelých tří stupňů nad obzorem, takže o jejich sledování na tmavé obloze nemůže být prakticky ani řeči. Ale jak už jsme si řekli výše, jejich jasnost nám umožní podívat se na ně i na denní obloze. Sice se se stoprocentní jistotou ochudíme o pohled na Galileovské měsíce, které zaniknou v jasu naší hvězdy, ale planety by být vidět měly. Ohledně techniky – myšleno teleskopu – to bude chtít najít vyvážený kompromis. Vhodné bude vzít si na jednu stranu, pokud možno méně světelný dalekohled, ale na stranu druhou přístroj s dostatečně velkým zorným polem, aby se nám do něho vešly obě oběžnice, které budou od sebe méně než půl stupně.
V tuto chvíli je ale na místě ještě jedno varování. Dvojice se nachází relativně blízko Slunce. Konkrétně něco kolem 11° západně od něho. Jak snad nemusím zdůrazňovat, je pohled dalekohledem na naší mateřskou hvězdu velice nebezpečný a mohl by vést až k trvalému poškození zraku. Na tuto skutečnost je proto nutno při hledání planet na denní obloze neustále myslet. Ideální je například pozorovat za hranou domu ze stínu blízko od jeho hranice vržené na zem. Pak máte jistotu, že k žádnému problému nedojde.
Za dodržení bezpečnostních pravidel doporučuji pokusit se planety najít v čase jejich kulminace nad jihem, k níž dojde kolem 11:39 SEČ. To se budou promítat nejvýš nad náš obzor na jihu do výšky 22° 13´ a současně budou při svém míjení nejblíže k sobě. Nejtěsnější přiblížení připadá na 13:01 SEČ a vzájemná vzdálenost středů disků bude 24 úhlových minut.
Nebude se tedy jednat o tak nápadný úkaz, jakým mohla za jasného počasí být prosincová Betlémská hvězda, ale při zachování všech bezpečnostních opatření a s využitím vhodného dalekohledu se může jednat o úžasný zážitek, kdy na denní obloze uvidíte v jednom zorném poli dvě známé planety naší Sluneční soustavy, a to za pokus určitě stojí.
