Areál fotbalového hřiště u osady Bažantnice v okrese Plzeň-sever se po většinu roku ničím neliší od ostatních podobných sportovišť. Jednou za čas se na něm sejdou fotbalisté, aby zde trénovali nebo odehráli zápas. Dorazí také fanoušci, dají si ve stánku pivo a klobásu a hlasitě podpoří svůj tým. Jindy je možné na hřišti spatřit traktůrek, který se stará o správnou délku travního porostu, případně člověka s lajnovačkou, malujícího čáry. Rozhodně nic nečekaného.
To se ale změní na dva týdny o letních prázdninách. To areál obsadí několik desítek táborníků, kteří se usídlí jak v budovách, tak i hned vedle hřiště, kde si postaví své stany. Ani to by nebylo zas tak nic neobvyklého, tábory se v podobných areálech konají poměrně běžně. Tenhle je ale tak trochu jiný než ostatní.
Ve dne to není moc poznat, aktivity jsou velmi podobné jako na podobných akcích. Jen občas můžeme zahlédnout, že z budov táborníci vynesou různé bedny a konstrukce, ze kterých sestaví dalekohled a namíří jej směrem ke Slunci. Také je možná zvláštní, že se dá narazit na jedince, kteří spí i přes den.
Hlavní rozdíly je možné pozorovat zvečera a během noci. V době, kdy na jiných táborech pomalu končí veškeré činnosti a účastníci si jdou lehnout, zde naopak aktivita táborníků výrazně stoupá. Začíná velký přesun, během kterého se spousta věcí přemístí z budov přímo na hřiště. Ještě zajímavější je to, že se vše odehrává za naprosto minimálního osvětlení. Všichni se pohybují po areálu buď zcela bez osvětlení nebo jen se slabým červeným světlem. I v budovách se zhasne, případně se všechna světla ztlumí na nezbytné minimum. Tušíte proč? Pokud tipujete, že se jedná o astronomický tábor, trefili jste hřebíček na hlavičku.
Abychom byli přesní, nejedná se o klasický tábor, ale o akci s dlouhým oficiálním názvem Letní astronomické praktikum – Expedice. V současnosti praktikum pořádá Hvězdárna v Rokycanech a Plzni a jeho historie sahá až do roku 1960. Na hřišti u Bažantnice se konalo poprvé v roce 2000. Na této akci se každým rokem schází zejména účastníci astronomických kroužků, ale také starší zájemci o astronomii, kteří zde chtějí spolu prožít dva týdny. Těší se na to, jak se vzájemně lépe poznají, vytvoří a utuží přátelské vazby a samozřejmě si také spolu zapozorují. Méně zkušení účastníci mohou čerpat znalosti od zkušenějších, starší účastníci se nechají inspirovat novými trendy, které přinesou ti mladší, prostě zde budou fungovat v oboustranně výhodné symbióze.
Jak už bylo zmíněno, denní program není zas tak odlišný od běžného tábora. Jako první musí ráno vstát dvoučlenná služba, připravit snídani a poté probudit ostatní účastníky. Ti se z míst, kde trávili noc, přesunou do klubovny, zvané „myšárna“ a zde se nají. Po snídani následuje dopolední program, který se dá využít různými způsoby. Hlavní prioritu má samozřejmě zpracovávání napozorovaných dat. Meteoráři musí svá hlášení převést z protokolů do počítačové podoby a řádně je zkontrolovat. Účastníci jiných pozorovacích programů mají obvykle svá data již zaznamenána v počítači, ale ani ti se dalšímu (a často poměrně náročnému) zpracování nevyhnou. Pokud je vše hotovo, mohou se táborníci věnovat volné zábavě. Někteří chtějí být sami a pohrouží se do četby knih či časopisů, jiní touží po společnosti. V takovém případě přijdou vhod společenské, deskové, karetní či počítačové hry. Na samotném hřišti se mohou odehrávat různé sportovní aktivity. Nabízí se míčové hry nebo například házení plastovým talířem.
Tyto aktivity jsou několikrát za den přerušeny. Poprvé to bývá kvůli cestě do nedaleké obce Hvozd, kam se chodí na oběd. Ve všední dny se účastníci stravují v jídelně zemědělského družstva, o víkendu v hospodě. Během zpáteční cesty mohou navštívit obchod se smíšeným zbožím a doplnit zásoby.
Po návratu do tábora se expedičníci věnují dalším činnostem. Kromě různých diskusí na odborná i neodborná témata se v odpoledních hodinách uskutečnilo několik přednášek. Některé se týkaly přímo konkrétních pozorovacích programů (meteory, zákryty), jiné byly spíše obecného rázu (meteorologie). Jedna přednáška byla spíše takovou debatou, kde se rozebíraly výhody a nevýhody vybraných fotografických montáží. A pak tu byly také přednášky praktického rázu. Během jedné se zejména nováčci učili pracovat s dalekohledem. Zahrnovala jeho smontování, správné nastavení a pak opětovný úklid do přepravního stavu. Druhá praktická přednáška si dala za cíl ukázat, že pomocí jednoduchého kyvadla a znalosti několika vzorců se dá vypočítat hmotnost naší Země. Vypočítaná hodnota se od skutečnosti lišila jen o necelá dvě procenta, což je velmi dobrý výsledek.
Protože léto v roce 2022 bylo velmi teplé, několikrát se vyrazilo k vodě. Nedaleký Bažantnický rybník byl bohužel napůl vypuštěný a koupat se v něm nedalo. Muselo se proto nasednout do aut a dopravit se ke vzdálenějšímu Černému rybníku neboli Porajtu. Ten nabízí malou pláž s pěkným pozvolným přístupem do vody a také stánek, kde se dají koupit různé pochutiny.
Přes den se na Expedici pozoroval jen jediný astronomický objekt – Slunce. Sledovala se jak jeho fotosféra, tak i chromosféra. Na slunečním disku bylo pozorováno větší množství skvrn, a hlavně se podařilo vizuálně i fotograficky zaznamenat mimořádně velkou protuberanci.
Slunce mělo figurovat i v dalším pozorování. Podle propočtů měl být jedno odpoledne pozorovatelný přelet Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) přes sluneční kotouč. Táborníci nachystali několik dalekohledů, na některé namontovali fotoaparáty a napjatě čekali, jak to dopadne. Velkou část oblohy totiž pokrývala oblačnost a nebylo jisté, zda se přelet podaří napozorovat. Bohužel se nakonec naplnil pesimistický scénář a Slunce bylo v době přeletu schováno za mraky, takže se jej nepovedlo zaznamenat. Stejně dopadl také druhý pokus o pozorování, kdy se ISS měla promítat na úzký srpek Měsíce. I toto pozorování zhatila oblačnost.
Další aktivitou, kterou vymyslel jeden z účastníků, bylo mapování části lesa v těsné blízkosti tábora. Vytvořilo se několik skupinek, každá vyfasovala mapu, kde byly jen základní obrysy a pokusila se do ní zakreslit co nejvíce detailů. Jaký způsob k tomu zvolila, bylo jen na ní. Nevypadá to nijak složitě, ale ukázalo se, že přesný zákres do mapy není úplně jednoduchý. I když skupinek bylo více, nakonec své výsledky odevzdaly jen tři. Ty se pak mohly porovnat jak mezi sebou, tak s tím, co zaznamenala mobilní aplikace. Nejlépe si všichni poradili s cestou, po které se chodilo na oběd, další cesty už byly zakresleny hůře. Bylo zajímavé porovnat, co všechno mapovače tak zaujalo, že to zanesli do mapy. Každá skupina „objevila“ v mapované oblasti něco trochu jiného.
Na tuto akci navázal další expedičník a vymyslel její pokračování. Po lese umístil několik nápověd, které po správném sestavení udaly polohu místa, kde byl schován „poklad“. Ten byl po nějaké době pátrání odhalen v přístřešku u autobusové zastávky v Bažantnici, který slouží zároveň jako knihobudka.
O krátké vyrušení z odpoledního programu se vždy postará služba, která připraví svačinu a pak jí hlasitým voláním vyhlásí. Táborníci vylezou ze všech koutů areálu a dorazí do klubovny, kde se většinou na chvíli usadí a za nejrůznějšího povídaní sní svůj příděl.
Po jídle můžou odborné i volnočasové aktivity pokračovat až do večerního nástupu. Na něm se sejdou úplně všichni účastníci a vyslechnou si vedoucího praktika. Ten probere uplynulé události, zhodnotí proběhlá pozorování, naplánuje akce na další dny a když je naděje na jasnou noc, připraví rozdělení do skupin. V nich jsou expedičníci rozděleni podle toho, co budou pozorovat a také podle dostupné techniky. Po ukončení nástupu se opět pochoduje do Hvozdu, kde je v hospodě pro všechny přichystána večeře.
Večerní program se odvíjí podle toho, zda má být obloha během noci zatažená nebo jasná. Když předpověď na noc ukazuje, že naděje na jasnou oblohu je minimální, pozorovací pohotovost se nevyhlásí a je možné se zabavit podle vlastní chutě. Kromě již uvedených možností je možné například vytáhnout kytaru a začít hrát. Brzy se kolem hráče vytvoří hlouček dalších lidí, kteří s ním zpívají a někdy se přidá i další hráč s hudebním nástrojem.
Tento ročník bylo překvapivě „znovuobjeveno“ kazoo, jehož charakteristický bzučivý zvuk se nesl táborem poměrně často. Pamětníci si mohli zavzpomínat, že tento dechový nástroj zažil svůj vrchol už na jedné Expedici někdy v osmdesátých letech. To se ještě akce konala u Šťáhlav, účastníci si tehdy kazoo hromadně kupovali v místní drogerii a divoce na něj bzučeli během přesunů na oběd a zpět do tábora.
Hudební produkce je ideálním doplňkem k táboráku, který během Expedice 2022 proběhl dvakrát. Jednou zhruba v polovině akce, podruhé úplně poslední večer. Kromě hraní se samozřejmě u ohně hodně povídá, vzpomíná na nejrůznější příhody třeba ze starých Expedic a podobně. Nad ohněm se opékají špekáčky, chleby a občas i jiné dobroty. Také zde proběhla premiéra nové expediční písně. Melodii měla stejnou jako skladba Skřítkové tesaři z filmu Ať žijí duchové!, ale slova autoři přizpůsobili dění na Expedici.
Jeden večer se táborníci bavili různým poskakováním a zkoušením nejrůznějších tanečních kreací. Některé předváděné tance byly všeobecně známé, ale dostalo se i na pár docela exotických. Na betonovém plácku uprostřed areálu, kde se aktivity odehrávaly, je s mírným údivem sledovali i ostatní, méně pohybově nadaní.
Jak je již tradicí, myslí se i na veřejnost z okolních obcí. Vedoucí praktika připravil na jeden víkendový večer přednášku, tentokrát s názvem „Přistání na Měsíci, skutečnost, nebo podvod století?“. V ní se věnoval jak samotnému programu Apollo, během nějž se poprvé a dosud naposledy dostali lidé na povrch naší jediné přirozené družice, ale také různým konspiračním teoriím. Ty se postupem času vyrojily a snaží se dokázat, že Američané ve skutečnosti na Měsíci nebyli. Po přednášce mělo následovat pozorování astronomických objektů pomocí různých dalekohledů, ale to se bohužel nepodařilo. Ten večer bylo beznadějně zataženo a dokonce pršelo, takže se přednáška musela netradičně uskutečnit na kryté terase.
A jak to vypadá, když je šance, že se na noční obloze objeví hvězdy? V takovém případě již před setměním probíhá příprava na pozorování. Od nástupu všichni ví, jakému programu se budou aktuální noc věnovat a podle toho přizpůsobí své další kroky.
Meteoráři postupně stěhují na svá stanoviště nejprve stoly, židle, plachty, celty, aby k nim později přidali ještě spacáky, karimatky, protokoly, mapy s obrazci, psací potřeby a řadu dalších pomůcek. Účastníci dalších pozorovacích programů pak musí nanosit na hřiště dalekohledy s příslušenstvím, případně fotoaparáty, CCD kamery, počítače a všechny potřebné doplňky. Všechno pak správně sestavit, nastavit, propojit, pomocí prodlužovaček zapojit do elektřiny a zprovoznit.
Nejstarším pozorovacím programem Expedice je vizuální pozorování meteorů, které nemohlo chybět ani na tomto ročníku. Když sečteme čas všech pozorovatelů meteorů z Expedice 2022, dostaneme se k hodnotě 114 hodin a 52 minut. Zapisovatelé za tu dobu pořídili 1 769 záznamů o meteorech. To je docela slušný výsledek, zejména vzhledem k tomu, že se Expedice konala mimo maximum Perseid. Do programu se zapojilo celkem 21 expedičníků, tedy zhruba dvě třetiny účastníků praktika.
V době, kdy se nepozorovalo, byl spatřen velmi jasný meteor, jehož jasnost pozorovatelé odhadli na -4 až -5 magnitudu. Jelikož byl také zachycen pomocí kamer Hvězdárny v Rokycanech a Plzni, mohla být jeho jasnost určena přesněji pomocí programu, který ji vyhodnotil na -3,7 magnitudu.
K dalším nočním aktivitám patřila amatérská astronomická prohlídka oblohy (AAPO), focení Měsíce, planet i objektů vzdáleného vesmíru (mlhovin, galaxií, hvězdokup). Jeden z astronomů pořizoval několik hodin snímky celé oblohy, ze kterých následně složil několik působivých časosběrných videí.
Dále táborníci testovali novou techniku (například CCD kameru, montáž dalekohledu) nebo program, který na obloze automaticky vyhledává potřebné pole. Zájemci se učili pracovat s automatickými dalekohledy Unistellar eVscope, které nemají klasický okulár, ale objekty v zorném poli ukazují buď na připojeném digitálním displeji, nebo na externím zařízení (mobil, tablet apod.).
Z dalších programů bylo velmi úspěšné pozorování planetkových zákrytů. Malá skupinka pozorovatelů zaznamenala během Expedice celkem tři pozitivní zákryty. Zajímavé je, že všechny tři proběhly v rozmezí pouhých 24 hodin.
Působivé bylo také pozorování přechodu Jupiterových měsíců přes jeho disk. Přestože úkaz měl nastat až v ranních hodinách a noc zvečera nebyla vhodná na pozorování, část astronomů se nenechala odradit. Pár expedičníků kvůli tomu bdělo celou noc, další si šli lehnout, ale nařídili si budíky, aby o úkaz nepřišli. Ten byl nakonec úspěšně napozorován, takže jejich vytrvalost byla po zásluze odměněna.
Když to počasí dovolí, pozoruje se celou noc, až do doby, kdy začne svítat a obloha blednout. Aby to všichni vydrželi, zhruba kolem půl druhé hodiny je vyhlášena „půlnoční svačinka“, kdy služba nebo jiný pověřený člověk připraví v myšárně teplý čaj a nachystá k výdeji sušenky. Kdo může, přeruší svou pozorovatelskou aktivitu a vydá se občerstvit. Protože noci bývají docela chladné, teplé pití přijde vhod a něco na zub také potěší. Sejdou se zde pozorovatelé z různých skupin a mohou si vzájemně vyměnit informace o tom, jak sledování oblohy probíhá, případně porovnat dosažené výsledky.
Jestliže není únava příliš velká a obloha se mezitím nezatáhla, po svačince se pozorovatelé vrací na svá stanoviště a pokračují ve svých programech. Občas dochází k jistému střídání, když některý pozorovatel již splnil své úkoly a chce si vyzkoušet ještě něco jiného. Skupiny se tak mohou trochu promíchat.
Jak se blíží východ Slunce, pozorovatelé i technika z hřiště pomalu mizí. Pokud nehrozí nějaký déšť, expedičníci se rozhodují, zda se přesunou do svých stanů, na zápraží, nebo zda si nakonec ustelou přímo na hřišti. Většinu techniky astronomové uklidí pod střechu, zbylou zabezpečí tak, aby zbytečně nenavlhla. Pak se konečně mohou oddat spánku.
V tomto duchu Expedice probíhala dva týdny, než se přiblížil její konec a bylo nutné se na něj připravit. Potřebné práce začaly již předposlední den, kdy expedičníci hlavně uklízeli věci, o kterých se vědělo, že už nebudou zapotřebí. Na posledním večerním nástupu pak vedoucí praktika každému účastníkovi přidělil nějakou práci, která se musela v rámci likvidace tábora vykonat.
Poslední den po snídani se všichni vrhli plnit své úkoly a díky tomu po několika hodinách zmizelo stanové městečko a věci z budov byly naloženy do patřičných vozidel. Starší účastníci odjeli svými auty, pro mladší si přijeli rodiče nebo příbuzní. V odpoledních hodinách areál v Bažantnici osiřel a po zbytek roku bude už zase patřit jen fotbalistům a jejich příznivcům. Až do příštích prázdnin…
