Mateřskou kometou roje Lyrid je periodická kometa C/1861 G1 Thatcher. Objevil ji již 4. dubna roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher. Kometa se ke Slunci vrací každých 415 let, takže ji zatím známe pouze z jejího objevového návratu. Zatímco na kometu Thatcher budou muset pozemšťané čekat až do roku 2276, meteory z prachu, uvolněného při jejích průletech kolem Slunce, nám ji připomínají každoročně.
První zprávy o Lyridách pocházejí z roku 1863, kdy si roj astronomové spojili právě s kometou Thatcher. Návrat vlasatice v roce 1861 a následné mimořádné zvýšení aktivity roje vedly tehdejší astronomy k pátrání po dalších pozorováních úkazu v minulosti. Zjistili, že velmi výrazné byly Lyridy v roce 1803. Nejranější pozorování pak pochází z roku 687 př. n. l. z Číny. To z nich dělá nejdéle zaznamenaný roj v dějinách astronomie vůbec.
Ve druhé polovině dubna 2023 nás tedy čeká další pravidelný návrat meteorického roje Lyridy. Jeho každoročním posláním je jakési uvítání jara. Zejména v časných hodinách, kdy souhvězdí Lyry vrcholí, bývá možnost spatřit i bolidy. Nejaktivnější budou Lyridy mezi 16. až 25. dubnem. Maximum pak odborníci stanovili pro letošní rok na 23. dubna ve 3 hodiny ráno našeho času.
Běžná hodinová frekvence udávaná pro maximum aktivity roje se pohybuje lehce pod 20 meteorů za hodinu, ale výjimečně může tato hodnota stoupat i k několikanásobku uvedené frekvence. Radiant roje, tedy místo na obloze odkud proud částic roje přilétá, se dostává nad východoseverovýchodní obzor prakticky se soumrakem. V průběhu noci pak stoupá do výšky přesahující před svítáním 70° na jihovýchodním nebi. Proto je vhodné směrovat pozorování do druhé poloviny noci z 22. na 23. dubna, tedy ze soboty na neděli mezi 2. a 5. hodinou ranní SELČ. V roce 2023 mají Lyridy ideální podmínky. Nejen, že maximum vychází právě do výše uvedených ranních hodin, ale spolupracuje s námi i Měsíc. Ten ve fázi pouhé necelé tři dny po novu zapadne krátce po Slunci a nechá nám k dispozici tmavou noční oblohu.
Milovníkům hvězdného nebe tak určitě stojí letos za to si ráno přivstat a věnovat minimálně druhou polovinu noci pohledu na oblohu. Rozednívání začne sice, začátkem astronomického svítání, už před 4. hodinou SELČ, ale pozorovat bude prakticky možné až do výše uvedené 5. hodiny ranní (SELČ), kdy Slunce bude ještě stále více než 9° pod obzorem.
Co poradit k vlastnímu pozorování. Nebude to nic převratného. V první řadě je nutné vyhledat pozorovací místo s co nejmenším, v Evropě už dnes všudypřítomným, světelným znečištěním. Na tmavé obloze uvidíme nejen několikanásobně více hvězd, ale i meteorů. Vodítkem mohou být už i u nás existující parky tmavé oblohy, nebo je možné využít map světelného znečištění dostupných na internetu, případně vlastních předchozích zkušeností.
V okamžiku, kdy budeme mít to správné tmavé místo, musíme dodržet i další nezbytné postupy. Uvědomme si, že trvá přibližně 20 minut, než si oči zvyknou na tmu. Pokud tuto přípravu nedodržíme, neuvidíme noční oblohu v plném dostupném rozsahu. Při přípravě, ale i následně při vlastním pozorování, je nutné se vyhnout jakýmkoliv světlům, a to včetně obrazovek (např. displeji tabletu či telefonu). Pokud plánujete nejen vizuální sledování, ale chcete i fotit, nastavte si jas displeje fotoaparátu na absolutní minimum nebo jej ještě lépe zcela vypněte.
Všechna astronomická pozorování vždy významně závisí na počasí. Nemůžeme ho sice ovládat ani ovlivnit, ale můžeme jej sledovat a přizpůsobit mu své plánování. Doporučuji kombinovat pravidelně několik předpovědí najednou z různých zdrojů. Ukázkou relativně spolehlivých webových stránek může být například předpověď oblačnosti na stránkách ČHMÚ (předpověď Aladin a situace družice MSG). Jistotou je však nakonec vždy jen pohled na skutečnou aktuální oblohu.
A nenechte se odradit. I přes to, že najdete informace, že bude padat velké množství meteorů za hodinu, což by mělo indikovat spatření v průměru jednoho či dvou meteorů za minutu, neznamená to, že se v reálu budou objevovat na obloze rovnoměrně v takové frekvenci. Často nastává hluché období, kdy několik minut neuvidíte jedinou padající hvězdu. Není to důvod pozorování vzdát.
Naprosto zásadní je nepodcenit oblečení. Jasná, byť kalendářně již jarní noc je neuvěřitelně chladná a byla by škoda, aby vám zážitek z pozorování zkazil chlad.
Pokud se rozhodnete fotografovat, nezapomeňte vzít sebou potřebné vybavení. V první řadě je to stativ, dálková spoušť a širokoúhlý objektiv. Využít ale doporučuji i rosnici (nejlépe vyhřívanou), chránící objektiv před mlžením či zamrznutím. Ochránit tělo fotoaparátu před mrazem a vlhkem také není úplně špatný nápad.
V co největší míře si ještě za světla a v teple přednastavte fotoaparát. Na úvod je vhodné zkontrolovat nastavení maximálního formátu snímků a doporučuje se také snímání do formátu RAW, který zaznamenává mnohem více informací a umožňuje následné plnohodnotné zpracování výsledků. Prvním krokem bude přepnutí fotoaparátu na manuální snímání, případně do režimu priority času, který se dá také využít. Současně nastavte přiměřeně dlouhý expoziční čas korespondující se stavem oblohy. V našich středoevropských podmínkách je obecně vhodné použít expozici 15 až 30 sekund. Clonové číslo nastavte na co nejnižší hodnotu, díky čemuž vpustíte do objektivu maximum světla. Pro stanovení správné hodnoty ISO už musíte být ale venku pod reálnou oblohou. Po získání prvních zkušebních fotografií je nutno ISO upravit. Jestli bude snímek příliš tmavý, je nutné hodnotu ISO zvýšit. Pokud je naopak moc světlý, hodnotu ISO snižte. Samostatnou kapitolou, už také pod skutečnou oblohou, je zaostření fotoaparátu. I v tomto případě je nezbytné použít manuální režim. V našem případě by mohla večer pomoci přítomnost planety Jupiter nebo o půlnoci jas hvězdy Sírius. Ostření na oko pomocí live view a lupy fotoaparátu prostřednictvím displeje je jednou z nejdůležitějších operací, které vedou k úspěchu. Pouze perfektní zaostření dovolí získat ostré snímky.
Ve chvíli, kdy budete se zkušební fotkou spokojeni a najdete vhodnou kombinaci parametrů fotoaparátu, se připravte na to, že musíte vyfotit i několik stovek navazujících snímků. Než zachytíte padající hvězdu, může to trvat docela dlouhou dobu. Vhodné je proto využít možnosti intervalového snímání. Díky tomu se nebudete muset fotografování věnovat a necháte fotoaparát dělat jeho práci. Vy si tak můžete užít souběžně vizuální sledování oblohy. A ještě jedno upozornění. RAW snímky jsou objemnější než běžně užívaný formát JPG, takže budete potřebovat co největší SD paměťovou kartu.
Nezbývá tedy než si přát, aby létal dostatek meteorů a současně aby našim aktivitám nebránila na začátku jara žádná oblačnost. Hodně štěstí!
