Letní astronomické praktikum, známější spíše jako Expedice, je astronomický tábor pořádaný Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Jak taková akce probíhá si můžete přečíst v tomto deníku.
Den 1, pondělí 7. srpna 2023
Datum 7. srpna 2023 měli ve svých kalendářích už více než půl roku uloženi všichni účastníci kroužku, ať už současní nebo bývalí, zaměstnanci a přátelé hvězdárny. A proč? Protože právě v tento den začalo Letní astronomické praktikum neboli Expedice 2023.
Už několik let je dobrým zvykem, že pro pár dobrovolníků začíná Expedice již o den dříve, tedy v neděli. Letos se v této tradici samozřejmě pokračovalo, protože během tohoto závozu se převeze do bažantnického fotbalového areálu spousta neskladných věcí, která by se v pondělí jen velice složitě soukala do auta. Skupinka čítající šest lidí se na plzeňské hvězdárně sešla ve čtyři hodiny odpoledne a zhruba za hodinu a půl už zkoumala, jestli není v Bažantnici něco nového. Vše bylo na svých místech, mohlo se začít vykládat přivezené vybavení. Nejdůležitější položkou jsou pravděpodobně regály na dalekohledy a další techniku. Ty se samozřejmě musí smontovat, a protože tato dělnická činnost všechny bavila, velice rychle utekla. Před návratem do Plzně jsme ještě zkontrolovali vodu v přilehlém rybníce. Zkoumali jsme hlavně, jestli bude vhodná ke koupání, závěrečné stanovisko praví ano! Snad se dočkáme toho správného koupacího počasí.
Pro dvojnásobně početnou skupinu začala Expedice v pondělí v osm hodin ráno opět na plzeňské hvězdárně. Bohužel všechny přítomné uvítal středně silný déšť, který naštěstí za několik minut zeslábl, a poté přestalo pršet úplně. Tento stav vydržel, což nás velice potěšilo, protože by se nikomu nechtělo nakládat ve špatném počasí. Ono totiž to nakládání není nic rychlého, strávili jsme jím dvě hodiny. Po zaplnění zahrádky a nákladového prostoru služebního vozu se konečně mohlo vyrazit. Z Bažantnice se auto vrátilo naprosto prázdné a také s menší posádkou, protože její část už zůstává v táboře a koordinuje uložení techniky, stavbu stanů a další potřebné činnosti. Nakládání druhé várky je mnohem složitější, protože se provádí takzvané dohledávání, z připravených seznamů se kontroluje, co už se vzalo během prvního závozu, a také, co se do něj nevešlo, protože tyto položky se musí naložit teď. Bohužel se také většinou jedná o hůře skladné věci, takže se během nakládání do auta musí ještě více přemýšlet.
S naloženým vozem se vyráží na nákup potravin. V obchodě jsme byli lehce přes hodinku, naštěstí jsme našli vše potřebné. Poté jsme se ještě krátce stavěli na hvězdárně a konečně jsme mohli vyrazit směr Bažantnice. Během přesunu aut do tábora nastala vtipná situace. Služební auto vyrazilo z hvězdárny jako první, osobní auto vedoucího praktika však bylo v cíli dříve. Jak je to možné? Vše způsobila uzavírka části Studentské ulice na Košutce. Služební auto se vydalo po západním okruhu města Plzně, což se bohužel neukázalo jako ta nejlepší volba. Osobní auto zvolilo klasickou cestu přes město a ještě na již zmiňované Košutce se dostalo na první místo v těchto „závodech“.
V průběhu celého odpoledne se mezitím do tábora sjížděli ostatní expedičníci, kteří nebyli v nakládací skupině. Areál se postupně zaplňoval stany a také přibývala soukromá pozorovací technika. Po čtvrt na sedm se konal tradiční nástup. Ten úvodní je vždy mnohem obsáhlejší, protože obsahuje spoustu organizačních a bezpečnostních sdělení. Po jeho konci nás čekala první cesta do nedalekého Hvozdu. Mířili jsme do tamější hospody, kde na nás čekaly výborné těstovinové flíčky. Po návratu zpět někteří opozdilci dostavovali svoje stany, ostatní se věnovali vybalování přivezených věcí.
Předpověď počasí dávala šanci, že se dnes bude pozorovat. Proto David Němec přednesl svoji prezentaci s názvem „Co dnes bude vidět na obloze“. V ní účastníky seznámil se základní orientací na obloze, nejznámějšími souhvězdími a zajímavými objekty v nich. Na povídání navázala diskuze, po jejím konci už byly na obloze vidět první hvězdy. Pomalu se rozběhly přípravy na pozorování. Byly trochu komplikovanější, protože po vydatném nočním a dopoledním dešti byl fotbalový trávník podmáčený, takže jsme se pokoušeli najít nejpevnější a nejstabilnější místa. Krátce po začátku pozorování se obloha začala zatahovat. Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat za les směrem ke Hvozdu, abychom měli dobrý výhled na západní obzor, odkud přicházela oblačnost. Zjistili jsme, že za pár chvil nad námi bude další díra (jasná obloha) a za ní další mraky. V pozorování jsme pokračovali, jenomže těsně před půlnocí se nad nás dostala malá přeháňka, takže jsme rychle spěchali se všemi dalekohledy pod střechu.
S východem Měsíce se situace začala opět zlepšovat, takže jsme se i s technikou vrátili na hřiště. V druhé polovině noci byly podmínky mnohem stabilnější, tudíž se v půl druhé odehrála „půlnoční“ svačinka, na které se podávaly výborné oplatky a teplý čaj. Poslední pozorovatelé se vydali na kutě okolo třetí hodiny ranní. Mezi ně jsem patřil i já. Než jsem však stihl usnout, nad tábor se nasunula vysoká oblačnost, která by stejně případné expedičníky s větší výdrží vyhnala do říše snů.
První pozorovací noc považuji za úspěšnou a pro sebe si ji nazývám jako příjemně „rozjezdovou“. Zkušenější pozorovatelé se podívali na některé objekty ze vzdáleného vesmíru a ti, co tu byli poprvé, se stihli pomocí otočné mapky zorientovat na překrásné letní obloze.
Lukáš Winkler, foto Lukáš Winkler
Den 2, úterý 8. srpna 2023
První expediční ráno přivítalo účastníky polojasnou oblohou. Bylo to trochu překvapivé, protože po nočním dešti se dala očekávat spíše obloha zcela schovaná za hradbou mraků. Pohodu a klid pomalu se budícího tábora kolem deváté hodiny přerušilo bouchání do nějakého plechového předmětu a volání služby. Ta silným hlasem vyhlásila budíček a vzápětí i snídani. Expedičníci se postupně probírali k životu a z míst, kde trávili noc, se přesouvali do klubovny, důvěrně zvané „myšárna“. Zde si mohli pochutnat na rohlíku s pomazánkou a teplém čaji.
Na dopoledne nebyla naplánována žádná větší akce, a protože nebylo zapotřebí zpracovávat napozorovaná data, mohli se všichni věnovat víceméně volnému programu. Vzhledem k tomu, že řada účastníků se viděla po delší době, případně se takhle pohromadě sešla dokonce poprvé, hodně se debatovalo na různá témata. Kromě osobních věcí se samozřejmě přetřásalo všechno možné z astronomie, a to jak z teoretické roviny, tak se probíraly i zážitky z právě uplynulé noci.
Než se všichni stačili pořádně rozkoukat, přiblížila se půl dvanáctá, a to znamenalo, že bylo nutné vyrazit do jídelny zemědělského družstva ve Hvozdu. Po třech letech, kdy se muselo chodit na jídlo rozděleně na dvě skupiny, mohli konečně chodit zase všichni společně a bylo to rozhodně příjemnější. Jednak se to mnohem lépe organizačně zajišťovalo a jednak se první skupina nemusela vydávat na pochod do Hvozdu jen krátce poté, co posnídala.
K obědu byla poněkud netradiční indická polévka a holandský řízek s bramborem. To táborníky dobře zasytilo, ale stejně většina z nich ještě během zpáteční cesty navštívila místní krámek a zakoupila si nějakou dobrůtku. Pak se zase všichni přesunuli zpátky do tábora.
Odpoledne uskutečnila malá tříčlenná skupinka výpravu do nedaleké obce Pláně, kde navštívila různá místa. Nejprve si prošla místní dětské hřiště, pak se podél velké ohrady s koňmi přesunula k malému křížku a ještě o kus dál si prohlédla kapličku u cesty. Pak pokračovala až kus za vesnici, kde se nacházelo několik velkých hald s nakupenými balíky slámy. Po jejím prozkoumání se kolem místní hospody výletníci vrátili k autu a přesunuli zpět do Bažantnice.
V táboře mezitím proběhla zhruba hodinová přednáška Lukáše Winklera. Ten v ní zrekapituloval různé pozorovací programy dělané na Expedicích už řadu let a navrhl pár dalších, které by se daly realizovat s pomocí dostupné techniky. Obsahovala řadu zajímavých postřehů a nápadů a bylo by dobré, kdyby se podařilo co nejvíce z nich zrealizovat. Bude to však běh na dlouho trať, protože některé z nich jsou poměrně náročné na čas.
Po přednášce dva účastníci odjeli za povinnostmi do Plzně, ale vykompenzovali to další dva bývalí expedičníci, kteří přijeli alespoň na návštěvu. Protože se trochu protrhala oblačnost a bylo vidět Slunce, několik účastníků vytáhlo dalekohled, sestavili jej a pustili se do sledování sluneční aktivity.
Kolem čtvrté hodiny služba namazala chleby paštikou a pak svolala všechny do myšárny. Při jídle se opět rozproudila debata a řešilo se všechno možné. Poté se sportumilovnější expedičníci vydali na hřiště, aby zde provozovali míčové aktivity. Později se nad hřiště vznesl malý dron a jeho bzučivý zvuk, linoucí se do okolí, připomínal nervózní hejno včel.
Krátce po šesté hodině večerní se uskutečnil tradiční nástup, kde se sešli všichni účastníci Expedice. Vedoucí probral organizační záležitosti, shrnul události předchozího dne a načrtnul, co se bude dít den následující. Předpověď na nejbližší noc nebyla příznivá, takže rozdělení do skupin bylo jen orientační a v podstatě kopírovalo návrh z předchozího dne.
Po ukončení nástupu se všichni sebrali a vydali se už podruhé do Hvozdu. Tentokrát jejich kroky nesměřovaly do jídelny, ale do místní hospody, kde jim byl naservírován těstovinový salát. Celou cestu na večeři i zpátky doprovázela zcela zatažená obloha.
V táboře se po návratu rozjely různé volnočasové aktivity. Někdo trávil čas u počítače nebo na mobilu, jiní se po domluvě pustili do hraní deskových či karetních her. Areálem fotbalového hřiště se také začal rozléhat zvuk kytary. Hráči a zpěváci nejprve seděli na lavičkách venku, ale v pozdějších hodinách je odtud vyhnal déšť. Ten také spolu s kompletně zataženou oblohou zmařil veškeré naděje na pozorování.
S přibývajícím časem pomalu v táboře ustávaly aktivity. Zřejmě poslední akcí dne se stala procházka několika lidí, kteří se šli podívat na takzvaný půlnoční autobus, projíždějící po nedaleké silnici. Poté už se snad všichni táborníci uložili ke spánku.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
Den 3, středa 9. srpna 2023
Třetího dne Expedice se tábor a jeho účastníci probudili do deštivého středečního rána. Po vydatně propršené noci se na zemi objevovaly malé loužičky s dešťovou vodou, která vydávala čvachtavé zvuky, když se pomalu probouzející se tábor vydal na snídani. Ta byla ten den tvořena chlebem s máslem a medem, který předchozího dne dostal pan vedoucí celého praktika od paní hostinské při večeři.
Nějakou dobu po snídani byli expedičníci svoláni na již notoricky známou přednášku o meteorech v podání Václava Kalaše. Přestože mnozí zaběhlí táborníci tuto přednášku již slyšeli, nacházeli se zde i nováčci, které bylo do praktik vizuálního pozorování meteorů nutno teprve zasvětit. V přednášce padly jak teoretické, tak i praktické rady od již ostříleného přednášejícího, který je dlouhodobě jmenován jako vedoucí meteorářské skupiny.
Po přednášce zbylo jen málo času na přípravu před odchodem na oběd, a tak se táborníci rozprchli připravit a pomalu vyrazit na oběd do hvozdeckého zemědělského družstva. K obědu byla servírována bramborová polévka a buchtičky se šodó.
Už cestou z Hvozdu do tábora se střídaly teplé sluneční paprsky s chladným větrem a zataženou oblohou. Tato náladovost počasí pokračovala i po svačině, která byla tvořená chlebem s paštikou, a pokračovala až do večerních hodin. Někteří se toto pomíjivé počasí rozhodli trávit u deskových her a jiní se rozhodli zkrátit si čas procházkou po nejbližším okolí bažantnického lesa.
Odchod na večeři byl doprovázen občasnými, avšak studenými poryvy větru, které však vynahradila teplá večeře ve formě buřtguláše s chlebem.
Počasí bylo proměnlivé až do pozdních hodin, kdy se vedoucí celého praktika společně s třemi dalšími lidmi vydal na dětský tábor v blízkosti Expedice. Po přednášce, která byla projektorem promítána na stěnu budovy, byla snaha ukázat zajímavé objekty aktuální oblohy pomocí dalekohledu. To však vytrvale sabotovala oblačnost, která každou chvíli překrývala objekty zobrazované v dalekohledu.
Mezitím v táboře probíhala příprava na pozorování, i přestože se obloha každou chvíli měnila. Oblačnost chvíli zakrývala celou oblohu, jen aby se v ní poté objevila skulina, která ukázala jasné nebe. Tyto skuliny však zanedlouho byly nahrazeny opět oblačností, a tak pozorování nebylo vůbec jisté. Astronomové, kterým stačila jen část jasné oblohy, se snažili svojí technikou sledovat různé nebeské objekty, kdežto meteoráři stále vyčkávali, zda se vytvoří větší díra v oblačnosti, aby mělo cenu začít s pozorováním. Kolem půl jedné to meteorářská skupina vzdala, protože oblačnost byla tak proměnlivá, že by výsledky jejich pozorování byly stejně nepoužitelné. Ostatní skupiny vytrvaly a i přes nepříznivé podmínky pokračovaly ve svých programech.
Zajímavá situace nastala u dalekohledu, kterým byly zakreslovány polohy čtyř nejjasnějších měsíců Jupitera. Zákresy měly být prováděny v pravidelných časových intervalech, takže pokud byla v určitém čase planeta schována v mracích, měl dotyčný pozorovatel prostě smůlu. Mimořádné štěstí měl jeden astronom, kterému na jeho pozorovací „okno“ třikrát za sebou vyšla díra v mracích. Ostatní pozorovatelé mu jen tiše záviděli, protože v jejich časech bylo zorné pole zakryto mraky. Celkově se tato noc dá označit jen za částečně úspěšnou.
Hana Kalašová, foto Václav Kalaš
Den 4, čtvrtek 10. srpna 2023
Čtvrté expediční ráno, které následovalo po pozorovací noci, nás přivítalo zářivým ranním sluncem a čistou modrou oblohou. Pár pozorovatelů, kteří spali na louce u svých dalekohledů, se mohlo tímto ránem pokochat ještě před budíčkem z důvodu velikého horka v jejich spacácích. Snění bylo přerušeno hlukem služby, která se snažila vzbudit všechny táborníky, ale ne u všech se jim to povedlo, velká část ještě zůstala ve spacácích. Až když služba opakovala svá volání, tak se postupně celý tábor pomalu sebral a na snídani přeci jen šel.
Po snídani, ke které byla vánočka s marmeládou několika příchutí, nás na dopoledne opustil Roman Čečil a dorazil Jirka Polák. Zbytek tábora strávil dopoledne různými způsoby, jako byla osobní hygiena, diskutování o úkazech předchozí noci, zpracovávání napozorovaných dat, úklid techniky z předchozí noci nebo třeba pouštění modelů na dálkové ovládání, kterými v tomto případě byly lodě a tanky.
Než jsme se nadáli, odbila půl dvanáctá, služba se vrátila z oběda a vyrazila na něj i zbylá část tábora. Na obědě nás zase obohatil o svoji přítomnost Roman Čečil a tentokrát i se svými dvěma dětmi. K jídlu byla polévka s písmeny, která v některých z nás probudila tvořivého ducha. Následovaly výpečky se špenátem, na kterých jsme si tak pochutnali, že jsme sotva došli do tábora.
Po návratu do tábora bylo do dvou hodin volno, během kterého se začala pozorovat, a hlavně zakreslovat fotosféra Slunce. Vedoucí praktika odjel kvůli povinnostem do Plzně, naopak před druhou hodinou dorazil Michal Rottenborn, který přijel kvůli přednášce o pozorování proměnných hvězd.
Od 14:00 se konala přednáška, která byla rozdělená na dvě části. V té první, kterou vedli Lukáš Winkler a Míra Poláček, se probíraly změny týkající se provozování astronomických kroužků během školního roku. Byla zde představena řada novinek, které se týkaly hlavně harmonogramu a náplně kroužků. Druhá část, kterou vedl Michal Rottenborn, se týkala pozorování dvojhvězd. Bylo zde uvedeno několik zajímavých věcí ohledně dělení samotných dvojhvězd, historie jejich značení a pozorování.
Po přednášce následovala svačina, na kterou se velice pospíchalo kvůli vynikajícím domácím kremrolím, které s sebou přivezl Lukáš Křížek. Ke svačině byly chleby s paštikou a výše zmíněné sladkosti, o které se rozhořela malá bitva.
Po svačině již nebyl žádný plánovaný program, a proto tuto dobu každý trávil různými aktivitami jako třeba hraním her na hřišti, prací či učením, pouštěním modelů na dálkové ovládání a jejich následnou záchranou nebo se pokračovalo v pozorování fotosféry Slunce.
Po šesté hodině se uskutečnil tradiční nástup, kde vedoucí Expedice probral věci týkající se organizace a zhodnotil předchozí pozorovací noc. Předpověď počasí na další noc vypadala slibně, takže oznámil, že bude pozorovací pohotovost a řekl, jaké bude rozdělení do skupin, které v podstatě kopírovalo předchozí noc.
Po nástupu odešel tábor kromě služby na večeři do hospůdky ve Hvozdu. K jídlu byla hovězí roláda s bramborovou kaší a zeleninou.
Po večeři se táborníci vrátili zpět a odešla služba. Pomalu se začalo stmívat, tábor se postupně začal připravovat na pozorovací noc. Podmínky na pozorování byly čím dál tím lepší a lepší, začaly se pomalu vytvářet pozorovací skupiny a s úplným setměním začalo pozorování. Kolem půlnoci dorazil autobusem Vojta Čechura. Bohužel ve stejný čas se obloha téměř celá zatáhla a bylo tomu tak i po celou dobu půlnoční svačinky, kde se zvažovalo, zda se pozorování nezruší. Naštěstí se díry v obloze zvětšovaly a do hodiny bylo zase celé nebe čisté. Pozorování tedy pokračovalo a u některých programů dokonce až do pěti hodin ráno.
Skupina pozorující zákryty hvězd planetkami zaznamenala za noc jeden pozitivní zákryt, který odpozoroval Jirka Polák. Bohužel nikomu dalšímu se toto nepodařilo. Počasí způsobilo komplikace skupině pozorující měsíce Jupitera, které probíhalo stejně jako předchozí noc. Vzhledem k tomu, že tato nepřízeň počasí byla jen krátkodobá a řada skupin pozorovala až do brzkých ranních hodin, lze tuto pozorovací noc pokládat za úspěšnou.
Jan Gebel, foto Jakub Karakus
Den 5, pátek 11. srpna 2023
Letošní Expedice běží již pátým dnem a nachází se na ní momentálně 24 účastníků. Páteční den začal během astronomického pozorování. Jednalo se o další pozorovací noc, která skončila až v 5:00 ráno, kdy již začalo svítat. Běžely dva hlavní programy. Prvním bylo tzv. AAPO, což je zpravidla orientace na obloze a vyhledávání deep-sky objektů. Tento program byl rozšířen o systematické zákresy poloh Jupiterových měsíců a o pozorování planet Jupiter a Saturn různými typy dalekohledů. Druhým programem bylo pozorování nabíhajícího maxima meteorického roje Perseidy. Bohužel pozorování muselo být několikrát přerušeno postupující oblačností, která občas zakryla pozorované pole.
Budíček byl samozřejmě posunut podle pozorovacího režimu praktika. Dopoledne bylo zapotřebí uklidit použitou pozorovací techniku, která byla uložena do otevřených beden a polic, aby vyschla. Byl také sestaven dalekohled, aby bylo možné pozorovat aktivitu Slunce, konkrétně fotosférickou vrstvu, kde se nacházelo několik skupin slunečních skvrn. Pozorování se zákresem se zúčastnilo několik zkušených pozorovatelů i nováčků.
Po obědě služba odjela nakoupit do Manětína potraviny i na víkendové období, aby tábor nebyl bez zásob. Odpoledne někteří zpracovávali výsledky pozorování, létalo se s modely dronů, hrály se některé deskové hry a po svačině se střílelo z pistole do připraveného terče.
Po nástupu se spěšně odešlo na večeři, protože jsme se museli zase rychle vrátit do tábora. Páteční večer byl totiž věnován veřejnosti. Ta se nakonec dostavila na naše expediční stanoviště v Bažantnici v hojném počtu. Od 20:30 hod. byla naplánována přednáška Lumíra Honzíka s názvem Fenomén UFO. Po ní asi od 22:00 hod. byla připravena pozorovací technika na sledování nebe. Návštěvníci z řad veřejnosti měli možnost seznámit se s hvězdami a souhvězdími na obloze. Pak mohli různými typy dalekohledů pozorovat některé vybrané objekty, hlavně vzdáleného vesmíru, jako jsou otevřené a kulové hvězdokupy, galaxie, mlhoviny a další. Dalekohledů bylo několik různých typů s různým zvětšením a rozlišením. Poté, co veřejnost odešla, jsme přešli na klasické pozorovací programy, jako jsou vizuální meteory, astrofotografie a AAPO. Pozorování občas rušila přecházející oblačnost, přesto se pozorovalo až do ranních hodin.
Lumír Honzík, foto Josef Doležal
Den 6, sobota 12. srpna 2023
Do sobotního rána nás přivítal nemilosrdný žár slunce a převážně úspěšně vyhnal rozespalé noční pozorovatele z jejich rozpálených stanů. Ke snídani služba připravila chléb s různými druhy pomazánkového másla.
Po rychlém pozorování a zakreslování fotosféry Slunce na dopoledním programu následovalo povídání Václava Kalaše o historii plzeňských Expedic. Naše již 62. akce v pořadí od roku 1960 prostřídala mnoho míst a viděla mnoho tváří, na které jsme se mohli podívat prostřednictvím fotografií.
Na oběd jsme se jako každý víkend odebrali do hvozdecké hospody, kde na nás čekala vynikající bramboračka s houbami a rizoto.
To pravé letní počasí nás provázelo i v odpoledních hodinách, které byly stráveny většinou v relaxačním duchu. Odpoledne bylo věnováno čtení, hraní deskových her a fotbalu, někdy i spánku. Rozmohly se mezi námi také slovní hříčky a hádanky, které se někteří táborníci dychtivě snažili vyřešit a odhalit zakopaného psa. Jakou barvu má tvoje ryba? A kdy funguje kouzelný prsten, skrz který hledíš na oblohu? Nebo dokonce co si s sebou můžete vzít na opuštěný ostrov, či ostrov Bezobezi?
Na posilnění nejen těla, ale i dobré nálady jsme si ke svačině smlsli na kouskách koláče, které nám přivezla milá maminka jednoho z účastníků Expedice. Před nástupem se za námi přijel podívat na otočku Matěj Otýs, který nás po večeři v podobě čočky s párkem znovu opustil. Přijeli k nám však další tři osadníci – Michal Bareš, Honza a Matěj Mockovi.
Cestou z večeře nás stihnul silný déšť, avšak na oplátku nám vykouzlil nad táborem náramnou duhu. Při pečlivém čekání na vyčasení oblohy se uskutečnil čajový dýchánek a pokračovalo se v hraní deskových her.
Bohužel se kvůli nepřízni počasí astronomické pozorování nekonalo. Dnešní maximum Perseid bylo možné sledovat pouze příliš krátký časový interval po půlnoci.
Anna Perdoková, foto Jiří Polák
Den 7, neděle 13. srpna 2023
Předešlé noci se nakonec počasí příliš neumoudřilo. Ačkoliv se přibližně v půl jedné začala oblačnost protrhávat a přihlížející mohli v dírách pozorovat řadu jasnějších meteorů, celkový stav soustavnější pozorování neumožnil. Dnes jsme tedy byli ke snídani v podobě chlebů s paštikou probuzeni již v osm hodin ráno.
Budíček byl nemilosrdný, žádné vyspávání se tentokráte konat nemohlo, neboť ihned po snídani následoval tolik očekávaný okamžik celé Expedice – společné focení. Akce se každý rok připravuje tak, aby se v daný okamžik v táboře nacházel co největší možný počet účastníků. Tento vzácný moment vyšel letos právě na nedělní ráno, proto ihned po snídani někteří účastníci přichystali své fotoaparáty, a to včetně dvou fotoaparátů analogových – konkrétně se jednalo o jednu Prakticu a jeden Flexaret. Seřadili jsme se na betonovém plácku před zápražím a zaznamenali se na další skupinové foto do hvězdárenského archivu.
Zbytek dopoledne jsme trávili již tradičně spíše soukromými aktivitami. Někteří pilně studovali, jiní se o to přinejmenším pokoušeli, další účastníci se věnovali četbě, poslechu hudby či hraní společenských her.
V těchto činnostech táborníci pokračovali i po obědě – bramboračce a výpečcích s houskovými knedlíky a zelím ve hvozdecké hospodě. Došlo také na pozorování a zakreslování sluneční fotosféry. Větší skupina celé odpoledne hrála v myšárně společenskou hru Nemesis: Lockdown.
V pozdějším čase hru přerušila svačina. Tentokráte se podávala vánočka s máslem, třemi různými druhy marmelády a v některých případech také s vylepšením v podobě borůvek sesbíraných v přilehlém lesíku. Kvůli vysokým teplotám bylo většinu dne v myšárně otevřené okno. Svačina se tedy pro ty, kteří tímto způsobem s vnitřním osazenstvem konverzovali zvenku, podávala i na způsob výdejního okénka. Vše bylo doplněno také krátkým okénkem hudebním.
Za drnkání do kytar a zpěvu trampských i jiných písní pokračovalo celé odpoledne. Čtyři účastníci se vydali do blízkého lesa, aby zkontrolovali dřevěnou směrovku, kterou v předešlém roce sami popsali. Po zjištění, že směrovka celý rok přežila bez úhony, což nelze říci o tzv. perníkové chaloupce či památném místu Vency Kalaše, se přesunuli na další tradiční místo – k bažantnické knihobudce, kterou také prozkoumali.
Na nástupu jsme se dozvěděli, že situace s počasím je bohužel velice nejistá a částečně odpovídá situaci ze dne předešlého. Rozpadající se oblačnost a dočasně jasnou oblohu ve večerních hodinách opět vystřídá zataženo a následující vývoj se dá jen stěží přesněji určit. Bylo tedy rozhodnuto o vyčkávacím režimu.
Jakkoliv byla situace s pozorováním pesimistická, dnešní večeře zvedla náladu snad všem účastníkům praktika. Podávaly se totiž palačinky s famózní domácí marmeládou.
Po návratu do tábora jsme se povětšinou vrátili ke svým obvyklým činnostem, k nimž patřily především společenské hry a různorodé konverzace. Doufaje ve zlepšení meteorologické situace, velká skupina vyčkávala na zápraží. Konverzace s postupujícím večerem doplňovalo také obdivování blesků ze dvou bouřek, které v tu chvíli naši lokaci obcházely. Oblačnost se však ne a ne rozpadnout, a tak bylo v půl dvanácté večer rozhodnuto – pozorování se ruší. Expedičníci tedy postupně začali svou večerní hygienu, velká skupina se také sešla v jedné z místností k předčítání povídek z dob astronomických praktik minulých v podání vedoucího Lumíra Honzíka.
Znavenější jedinci tedy přibližně po půl jedné zalezli do spacáků, nic netuše o náhlém zvratu událostí. Dle slov přeživších se totiž chvíli poté oblačnost začala protrhávat a vznikly téměř ideální podmínky pro pozorování. Nespící dobré duše nechaly ty, kteří již zakuklení sledovali oblohu maximálně přes zavřená oční víčka, i nadále spát. Přesto však vznikla alespoň jedna meteorářská skupina, která nakonec i přes absenci půlnoční svačinky v počtu pět členů a jeden zapisovatel hrdinně necelé dvě hodiny pozorovala. Ondřej Trnka souběžně s nimi pořídil několik astronomických fotografií. I těmto pozorovatelům však nakonec jejich snažení a nadšení přerušila přicházející oblačnost, a tak i oni před třetí hodinou ranní nahlásili konečné korekce a odebrali se do říše snů.
Veselé ráno pak čekalo zejména na ony členy Expedice, kteří o změně pozorovacích podmínek neměli nejmenší tušení. My dotyční jsme se, očekávaje budíček na osmou hodinu ranní, probudili přibližně v 8:50. Notnou dobu nám trvalo pochopit, co se stalo, proč je budíček posunut, zda jsme nezaspali volání na snídani a co znamenají ty řeči o napozorovaných datech. Někteří s úsměvem, jiní lehce zklamaní z promarněné příležitosti pozorovat, postupně přijali rozuzlení celé této záhady a začali se připravovat na další krásný slunečný den a doufejme ještě krásnější jasnou pozorovací noc.
Hana Rottenbornová, foto Jiří Polák
Den 8, pondělí 14. srpna 2023
Naše ležení se tohoto dne setkalo, jak již bylo řečeno v minulém zápisu, se zmateným budícím režimem. Po prvotním chaosu se všechno osazenstvo Expedice dobelhalo do myšárny, kde jej čekal chléb s výběrem ze dvou možností, a to marmelády a pomazánkového másla.
Dopoledne probíhalo snad již tradičně, zuřivým soubojem několika účastníků o prioritní pořadí ve sprchách. Jakmile se prach ze sprchové strkanice usadil a osobní hygiena byla vykonána, bylo možné spatřit pozorovatele, zakreslující sluneční skvrny do příslušného protokolu. Na fotbalovém hřišti se zároveň do vzduchu vzneslo několik dronů, patřících účastníkům Expedice. Do hluku jejich provozu se poté přidala zběsilá hra na kazoo, spíše připomínající roj zuřivých včel či jiného podobného hmyzu, která kontrastovala s vrčením létajících strojů.
Tato kakofonie zvuků a hluků byla ukončena až odchodem na oběd do zemědělského družstva ve vedlejší vesnici. Byl podáván vepřový perkelt a polévka s kuskusem. Když si někteří zvědavci, kvůli své neznalosti maďarské kuchyně, dohledali, jak má takový perkelt vypadat, v podstatě jako velmi hustý paprikový guláš, byli překvapeni řídkostí podávaného jídla. Na konzistenci však nezáleží, hlavně že si všichni pochutnali.
Po obědě se odjela část tábora koupat k Černému rybníku, kterému však všichni místní říkají Porajt. Ti, kteří v ležení zůstali, se věnovali hraní deskových her a dokonce proběhl snad jen pětiminutový pokus o hru na kytaru, který byl vzápětí přerušen dalšími táborovými aktivitami. Ke svačině se podávaly rohlíky se šunkou, po ní se tábor navrátil k předchozím činnostem poklidného odpoledne.
Po večerním nástupu se účastníci odebrali na večeři, kde nalezli k neradosti některých houbovou omáčku. Šťastní však byli ti, kteří houby jedli, jelikož to pro ně znamenalo možnost druhého nášupu.
Jak se noc blížila, a světlo unikalo za obzor, pohledy astronomů se obrátily k nebi, které vypadalo velmi slibně. Ještě před začátkem pozorování se však stihlo několik partií dalších společenských her. Poté již nastalo pozorování. Díky tomu, že maximum meteorického roje Perseidy bylo jen před pár dny, dnešní pozorovatelská skvadra se skládala primárně z meteorářů. Nechyběla však ani astrofotografie a jediný odvážlivec, který se sám rozhodl provozovat AAPO.
Meteorářské úspěchy bohužel nebyly trvalé kvůli neblahé přítomnosti mraků. Jejich existence naštěstí byla pouze střídavá, takže pozorování se dalo považovat za povedené. Kolem jedné hodiny po půlnoci se však zatáhlo úplně a skupiny byly přes všechny snahy nuceny ukončit svůj provoz a vylézt ze svých zákopů, tedy opustit spacáky. Blížící se čas půlnoční svačinky donutil pozorovatele dopotácet se k myšárně a vyžadovat krmivo. Služba, která vyžadovala striktní dodržování výdejního času, vehementně odmítala vpuštění divokého davu do křehké stavby a bránila myšárnu po úctyhodný čas. Po nějaké době však došlo k objevení slabiny, oken, obrana padla a všichni se nakonec dosyta najedli. Po půlnoční svačině se část účastníků odebrala do svých brlohů a uložila se ke spánku, statečnější kusy se však rozhodly v pozorování pokračovat až do ranních hodin.
Damien Špulák, foto Václav Kalaš
Den 9, úterý 15. srpna 2023
Předchozí noc byla pro účastníky velmi dlouhá a někteří šli spát až kolem páté, přesto po budíčku vstali všichni překvapivě rychle. Těsně po snídani, ještě před desátou, pak byla řadou táborníků pozorována chromosféra Slunce, kde byla vysoká aktivita.
Toto pozorování následovala od 10 hodin přednáška Olivera Franka z Hvozdu o osvobození Plzně americkou armádou, se speciálním zřetelem na americké zbraně a vojenskou techniku. Řada dobových střelných zbraní a příslušenství (pásky, čutory…) byla na přednášce dokonce přímo k dispozici a k prohlédnutí. Následně byly zmíněny základy reenactingu neboli historické rekonstrukce, které se autor přednášky věnuje.
Odpoledne se přepisovaly a kontrolovaly záznamy předchozích pozorování meteorů a Jupiterových měsíců, od oběda do večeře se hrála desková hra Nemesis a těsně před nástupem míčová vybíjecí hra Jelen. Část účastníků se také jela koupat na rybník Porajt, jedna skupina poté ještě zkontrolovala koupaliště v Mrtníku pro možné následující výlety.
Začátkem nástupu se bohužel objevila silná bouřka, která donutila expedičníky na večeři dojet auty místo běžné krátké pěší túry. Dostali jsme prejt a po konzumaci se vytvořily dvě skupinky hrající v hospodě stolní fotbal nebo kulečník. Vzhledem k přesunu pomocí aut jsme v hospodě nemohli zůstat dlouho. Nejkrásnější částí dne byla velmi dobře viditelná dvojitá duha, která nás přivítala při odchodu z večeře.
Protože byla předpověď na následující řadu hodin stále deštivá, rozhodl se vedoucí praktika uspořádat přednášku na spojení astronomie s tématem hraběte Drákuly. Šlo hlavně o snahu historického zařazení románu pomocí mnoha zmíněných nápověd a jedním z vodítek byly v knize uváděné fáze Měsíce.
Po přednášce se počasí nezlepšilo, a tak postupně účastníci praktika ulehli ke spánku, aby dohnali spánkový deficit z předchozích dní. Když kolem půl dvanácté projížděl kolem tábora poslední autobus směrem k Manětínu, většina táborníků už spokojeně oddychovala.
Michal Polák, foto Martin Tran
Den 10, středa 16. srpna 2023
V noci se vůbec nepozorovalo, a když se účastníci ukládali do spacáků, ozval se z oblohy podivně svištivý zvuk přelétajícího letadla. Ráno někdo dohledal, že se jednalo o relativně nízko letící letoun C130 Herkules na trase z Rumunska dál na západ.
Po osmé hodině ranní se v myšárně podávala snídaně, konkrétně chleby s pomazánkovým máslem. Při snídani se pokračovalo v diskuzi o vampýrech, dále téma plynulo k transfúzím, dárcovství krve a invazivním lékařským procedurám obecně a také o vojenských leteckých radarech.
Dopolední program byl tradičně různorodý: „ťukání meťasů“ do počítače, studium těch, které čekají zkoušky, a pracovní porady těch, kteří již mají zaměstnání. Další jedinci se věnovali hygieně. Michal Bareš stále natírá dřevotřískové díly montáže dalekohledu, aby byly schopny odolávat rose během pozorovacích nocí. Nad hřištěm zabzučely drony. Zatažená obloha se později vyjasnila a byl čas vyrazit na oběd. Skupinka, ve které jsem byl já, si cestou povídala o programování.
V jídelně hvozdeckého družstva jsme si pochutnali na špagetách s boloňskou omáčkou. V obchodě už začíná být v důsledku našich každodenních nájezdů vidět dno fochu, jindy plného nanuků. Ani dnes to nebylo jinak. Chladné pochoutky jsme si užívali na trávníčku u obecní nástěnky. Kolem se motal roztomilý kocourek, celý mourovatý, jen zadní tlapky měl bílé. Vypadal, že je taky v klidu a dobrém rozmaru, jistý si správností uspořádání světa, zde na ospalé návsi s poledním sluncem a stínem pod stromem.
Cestou dolů jedna skupinka pozorovala, jak stroj nakládá balíky slámy z pole. Najednou se na ně vyřítil srnec, asi vyplašený zmíněnou aktivitou na poli. Podle vyprávění účastníků je srnec při svém úprku do bezpečí minul jen o několik decimetrů. Líčili to s humorem, ale asi se dost lekli. Po obědě nás navštívila kontrola, která konstatovala, že všechno, hlavně hasicí přístroje, je v pořádku.
Jirka Polák přednesl svou tradiční přednášku, kde vysvětlil proč a jak pozorovat zákryty, zejména planetkové. Jako přídavek ještě ukázal, jak se dnes moderně a automaticky useverňuje dalekohled pomocí programu a obrázků z kamery.
Služba a vedoucí mezitím doplnili zásoby v Manětíně, a tak jsme ke svačině dostali rohlíky se sýrem a možnost přikousnout šťavnaté rajče nebo okurku.
V druhém odpoledním bloku se pozorovalo Slunce, tentokrát pouze fotosféra. Relativní číslo bylo přes 100, možná až 150, záleželo na dalekohledu, pozorovateli a rozlišení blízkých skupin mezi sebou. Nejen Slunce se předvádělo na obloze. Kupovitá oblačnost vypadala tak fotogenicky, že se někteří expedičníci dali do časosběrného zachycování jejího rychlého vývoje. Jeden kumulus byl při pohledu z terasy krásně rámován sloupy luceren, ale brzy narostl na takovou výšku, že jeho vrchol vyběhl ze zorného pole fotoaparátu.
Jeden pruh bouřek sunoucí se pomalu severojižním směrem vznikl za lesem na Karlovarsku, druhý naopak zhruba kopíroval Brdy a driftoval pomalu k severu. A uprostřed, jako v oku hurikánu, klid a trochu dusno. Pětice expedičníků si před nástupem stihla na hřišti zapinkat volejbalovým míčem.
Na nástupu bylo konstatováno, že meteorologická situace je složitá. V první polovině noci nás může zasáhnout nějaká přeháňka a bude i oblačnost, později se to ale má zlepšit. Předpověď na další noc je velmi podobná, proto už může být táborák a buřty. Jestli se bude pozorovat, se rozhodne podle aktuální situace. Sice se blýskalo a hřmělo docela blízko, bouřka byla už u Kaznějova, ale nakonec se všechny deště odsunuly. Proto jsme cestou z večeře (francouzské brambory) nasbírali dřevo na oheň.
Ohniště v rohu stanové plochy bylo sice zřetelné, ale nebylo ohraničeno žádnými kameny. Proto další skupina vyrazila na pole a potřebné množství valounů donesla částečně v rukou, částečně v síťovce. Zapálení ohně bylo napínavé, protože hlavičky sirek chytaly na škrtátku dobře, ale ani jejich dřevo téměř neudrželo plamen. Po několika pokusech chytlo chrastí, od něj borové klacíky, pak větší klacky a mohlo se opékat.
Jakkoli na celé Expedici panuje v podstatě prohibice, dnes došlo k zajímavé výjimce. Dali jsme si Huga. O co šlo: Na loňské Expedici byl jeden z návštěvníků z řad veřejnosti natolik potěšen ukázanými krásami vesmíru, že se objevil další den a obdaroval hvězdáře vlastní zeleninou a lahví mírně alkoholického nápoje značky Hugo. Láhev byla proměněna v časovou schránku a zakopána v lese. Dnes, po víc jak jednom roce, podle známých souřadnic byla vyzvednuta, podle přiložených pokynů otevřena a poslána kolem ohně. Na každého plnoletého zájemce vyšly asi dva symbolické loky. Chuť byla nejčastěji popisována jako kombinace šampaňského a „rychlých špuntů“.
Chvíli se povídaly historky a vtipy a pak někoho napadlo zahrát si „městečko Palermo“. Většina byla pro, a tak kromě plamenů v ohništi vzplál i boj občanů proti mafiánům. Účastníci se tak do hry zabrali, že i výprava za půlnočním autobusem stihla dojít pouze k fotbalové brance. Následovala další dvě kola hry.
Mezitím se už vyjasnilo natolik, že bylo možné začít pozorování. Velká skupina AAPO se dala do prohlížení hvězdokup a mlhovin. Bylo pořízeno celooblohové časosběrné video. Druhá půlka noci byla téměř bez oblačnosti, jen trochu rušily záblesky od vzdálených bouřek, ale to se na letošní Expedici děje už několikátou noc.
Meteorářská skupina sídlila uprostřed hřiště. Jeden z jejích členů stihnul usnout ještě před začátkem pozorování. Přestože maximum Perseid je už pár dní za námi, meteory stále ještě celkem létaly a občas při hlášení docházelo ke krátkým „zácpám“, kdy pozorovatelé museli v hlavě držet i několik meteorů, než na ně přišla řada s hlášením.
Protože se začalo pozorovat až po půlnoci, byla (půl)noční svačina posunutá z půl druhé na půl třetí ráno. Meteoráři tušili, že pokud vylezou ze svých spacáků, tak už se k pozorování nevrátí, a proto odsouvali konec intervalu na 3:00, pak na 3:15 a nakonec ukončili interval ve 3:40. Za necelé tři hodiny zaznamenali 110 fyzických meteorů.
Půlnoční sušenky si pak paradoxně dopřávali za prvních náznaků svítání. Ještě se podívali na předzvěst blížící se zimy v podobě vycházejících souhvězdí Orion a Blíženci a šlo se spát.
Jan Mocek, foto Jan Mocek
Den 11, čtvrtek 17. srpna 2023
Ačkoli ne všichni minulou noc pozorovali až do rána, únava byla stejně velká, a proto možná někoho potěšil lehce opožděný budíček v 9:05. Pár jedinců sice lehce pošťuchovalo službu, zodpovědnou za toto malé nedopatření, ale nakonec byli asi všichni rádi. Tuto malou chybku totiž napravila vánočka namazaná máslem a marmeládou.
Sladké zahájení dne následovalo rutinní „datlování“ meteorů a zákresy Slunce. Dnes mohli být účastníci překvapeni krásnými útvary ve fotosféře a také protuberancemi v chromosféře. Taková aktivita Slunce se totiž tak často nevidí.
Ještě před obědem nám Honza Mocek připravil přednášku o jménech na obloze. Z ní jsme se dozvěděli názvosloví nejen souhvězdí, ale i proměnných hvězd, galaxií či jiných objektů ve formě vtipného pohledu do historie, jak se taková jména vyvíjela.
Pro doplnění sil jsme v 11:30 odešli na oběd do zemědělského družstva ve vedlejší vesnici Hvozd a mile nás překvapila rajská polévka a francouzské brambory. Není nutno dodávat, že si všichni pochutnali.
Ovšem není oběd bez sladké tečky. Když jsme ale přišli do místního obchodu, zjistili jsme, že regál s nanuky je téměř prázdný. Vybrali jsme tedy poslední dobroty, a naštěstí se k nám dostala potěšující informace, že příští den se budou zásoby doplňovat, takže bude opět co nakupovat. S touto dobrou zprávou jsme se odebrali k odchodu, ale zastavilo nás podobně jako minule malé kotě. Nemohli jsme odolat, a tak jsme si sedli do stínu a chvíli spolu s ním odpočívali.
Ke svačině byl chleba s paštikou, ale tentokrát byla k překvapení účastníků namazaná vrstva, na rozdíl od ostatních svačin, velmi vydatná, a tak všichni chutně doplnili energii.
Volnočasové aktivity opět neselhaly. Hrály se míčové hry, jako například Jelen, ale také letos velmi oblíbená novinka „městečko Palermo“. Díky jednoduchým pravidlům a rychlosti přípravy se hra velmi rychle rozšířila a Palermo získalo spoustu nových zájemců. Účastníci se vydávali za jeho občany, například dřevorubce, farmáře, pekaře, ale i bývalého prezidenta Miloše Zemana. To vytvářelo zajímavé konverzace a celkově velmi vtipný zážitek.
Ale i městečko Palermo se musí někdy najíst a tak jsme se po půl sedmé vydali na večeři do Hvozdu. Tam na nás čekala vinná klobása se zeleninou a bramborovou kaší. Díky tomu, že jídelníček v hospodě bývá každým rokem velmi podobný, se některým účastníkům dokonce povedlo večeři předem uhodnout.
Nedlouho po večeři začínalo být jasné, že pozorování kvůli špatnému počasí pravděpodobně neproběhne, a tak opět začaly volnočasové aktivity. Ve večerních hodinách byli pozorovatelné i vzdálené blesky. Postupně přišla únava a byla čím dál silnější, takže se městečko Palermo spolu se zbytkem tábora dalo na kutě.
Josef Doležal, foto Václav Kalaš
Den 12, pátek 18. srpna 2023
Přestože pozorování předchozí noci neproběhlo, nebylo vstávání pro účastníky Expedice příliš lákavou představou. Jen několik především starších účastníků bylo ráno brzy na nohou, většina ostatních stále ležela ve stanech a pozorovala oční víčka zevnitř. Snídaně tedy proběhla poněkud individuálněji než obvykle.
Poté, co se vystála již tradiční řada na sprchy a vyčistily se zuby, proběhla přednáška Ondry Trnky s názvem Safari na obloze. Ta vznikla v minulosti ve spolupráci se Zoo Plzeň a zabývala se, jak již název napovídá, zvířaty na hvězdném nebi. S notnou dávkou představivosti jsme se tedy dozvěděli o původu názvů našeho hvězdného zvěřince a mytologické příběhy s tím spojené.
Přestože přednáška byla zajímavě a zábavně pojata, na začátku se zdálo, že nikdo ze spáčů se na ni nedostaví. Tato prognóza se naštěstí nenaplnila a většina táborníků nakonec dorazila, ačkoliv někteří byli během přednášky silně unaveni a lehce klimbali.
Po přednášce jsme měli chvíli volno a poté jsme se s prázdnými žaludky vydali na již tradiční odyseu po cestě mezi rozpálenými poli směrem do Hvozdu na poslední oběd do jídelny zemědělského družstva.
Závěrečná návštěva jídelny místního družstva byla vskutku velkorysá. Byli jsme pohoštěni polévkou s játrovými knedlíčky a svíčkovou. Poté jsme družstvu dali poslední sbohem tohoto roku a vydali se do nedalekého COOPu.
Tentokrát se ovšem jednalo o více než pouhé doplnění dobrůtek, pití a koupě nanuků, aby člověk přežil zpáteční cestu do tábora. Byl zde plán, a tudíž i úkol. Jak již bylo zmíněno v záznamu ze středy 10. srpna, minulý rok byla v malém lesíku v blízkosti hřiště zakopána láhev jistého Huga. Ještě ten večer padl návrh akci opakovat s jinou lahví a vykopat ji příští rok.
A jak se řeklo, tak bylo uděláno, ovšem místo Huga byla koupena Prádelská medovina s chilli. V tuto chvíli je již láhev ukryta na jistém místě v lesíku a můžeme pouze doufat, že ji příští rok objevíme.
Mimo tuto misi se objevila ještě jedna zajímavost. V době, kdy naše část byla zaneprázdněna nákupy, Martinovi a Ditě se povedlo nalákat a poté si pochovat mourovaté kotě z předešlého dne.
Jistá část osazenstva se poté rozhodla zkrátit si cestu po čerstvě posečeném poli z čehož bylo pořízeno pár momentek.
Po obědě zavládla v tábořišti ospalá nálada z velkého horka a většina osazenstva se odebrala do stínů odpočívat, létat s drony, datlovat meteory nebo jinak zpracovávat výsledky. Tedy všichni až na Michala Bareše, který již delší dobu pracoval na projektu vlastního dalekohledu a přes obecnou lehce letargickou náladu odhodlaně nadále kutil na svém přístroji.
Na večeři jsme jako vždy zavítali do restaurace ve Hvozdu a dali si sekanou s bramborem. Během této události jsme naposledy spatřili výše zmíněnou kočku, když ji Oliver vynesl ven z hospody se slovy: „Nejsme přece žádná kočičí kavárna.“ S naplněnými žaludky jsme se odebrali do tábora a připravili se na pozorování. O něm ale až zítra…
Vojtěch Janda, foto Václav Kalaš
Den 13, sobota 19. srpna 2023
Deník z předešlého dne končil přípravou na pozorování, takže si nejprve popíšeme situaci v pátek večer.
Večerní počasí vypadalo stejně problematicky jako předchozí dny. Naštěstí se soumrakem se všechna oblačnost rozpustila a celou noc bylo jasno. Jak se ukázalo, z hlediska pozorovacích podmínek to byla nejlepší noc letošní Expedice. Bylo příjemné sledovat dění na obloze bez obav, že za chvíli se objeví oblačnost a pozorování buď na nějakou dobu přeruší nebo v horším případě úplně zhatí.
Táborníci postupně vynesli na louku téměř všechnu dostupnou techniku – od nejmenších Sometů 25×100 až po obří Dobson o průměru 40 cm.
Navečer nás navštívil reportér Českého rozhlasu a dělal velmi dlouhý rozhovor zejména s Michalem Barešem. Ten mu podával informace hlavně o Manětínské oblasti tmavé oblohy, ale dostalo se i na naši činnost a popis jednotlivých pozorovacích programů. Reportér díky tomu opustil tábor až v pozdních nočních hodinách.
Během celé noci se testovala nová technika. Pozorovaly se meteory, probíhala prohlídka zajímavých deep-sky objektů, které se mladší pozorovatelé učili vyhledávat a zakreslovat. Celou noc se hodnotila kvalita oblohy počítáním hvězd v obrazcích.
Tuto noc se také pořádně rozběhl nově představený pozorovací program, o kterém se mluvilo na úterní přednášce během prvního týdne Expedice. Nakonec dostal název rAAPO, tedy rozšířená amatérská astronomická prohlídka oblohy. Úkolem tohoto programu je zapisovat si určité údaje o pozorovaných objektech, například jak vyniknou v dalekohledu nebo jak snadno se dají na obloze najít.
Fotografovalo se mnoho objektů: meteory, objekty vzdáleného vesmíru, například Prstencová mlhovina (M57) v Lyře, mlhovina Laguna (M8) ve Střelci, dále planety, komety C/2023 E1 ATLAS a C/2020 V2 ZTF. Také se snímaly zákryty hvězd planetkami. Hned první z nich, TA11, který měl předpovězenou naději pouze 8 %, se ukázal jako pozitivní. Druhý zákryt byl až za pokročilého svítání a i přes vysokou pravděpodobnost 63 % bude jeho vyhodnocení problematické.
Poslední pozorovatelé uléhali až po čtvrté hodině ranní a již kolem osmé hodiny nás ze stanů vyhánělo Slunce. Proto většina pozorovatelů zůstala spát na louce u svých dalekohledů, kde přeci jen není takové horko jako ve stanu.
Dopoledne probíhalo zpracování napozorovaných dat, odpoledne většina expedičníků odpočívala. Dokonce nedošlo ani na oblíbené deskové hry, nebo na hrátky s míčem. Ke slovu se dostali majitelé dronů, kteří je proháněli nad hřištěm a samozřejmě se využívaly dalekohledy ke sledování různých vrstev Slunce. Zakreslovala se sluneční fotosféra, obdivovala chromosféra.
Protože se jednalo o poslední (celý) den Expedice 2023, večer se nesl v poněkud volnějším duchu. Pozorování bylo ponecháno dobrovolné, takže kdo chtěl sledovat nebeské objekty, samozřejmě mohl vyrazit na hřiště a kochat se pohledem na oblohu. Kromě toho bylo možné si sednout k táboráku, kde se sešla skupinka expedičníků, která si chtěla užít poslední večer spíše společensky. Opékaly se špekáčky, které zbyly od minulého ohně, hodně se povídalo a hrálo na kytaru až do pozdních nočních hodin.
Tato milá hudební kulisa velice těšila malou skupinku pozorovatelů, kteří se věnovali AAPO, rAAPO nebo zákresu Jupiterových měsíců, který byl bohužel zkomplikován přítomností náhodné hvězdy o stejné hvězdné velikosti (magnitudě), jakou mají právě čtyři největší měsíce této královské planety. Počasí těmto vytrvalcům dovolilo pozorovat zhruba do dvou hodin ráno, kdy se obloha úplně zatáhla. Tento dřívější konec však nikoho nemrzel, protože poslední den Expedice se stejně musí vstávat v osm ráno, protože nás čeká celkový úklid tábora, o kterém se více dozvíte v následujícím deníku.
Jiří Polák, foto Jiří Polák
Den 14, neděle 20. srpna 2023
Poslední a nejkratší den každé Expedice je zároveň tím nejméně oblíbeným. Snad nikomu, kdo na akci vydržel až do konce, se nechtělo opustit své kamarády a odjet pryč. Pomyslné přesýpací hodiny, v nichž sypající se písek vyměřoval čas Expedice 2023, se však neúprosně vyprazdňovaly a blížil se čas, kdy se měl písečný proud přerušit. Akci tak zbývaly už jen poslední hodiny.
První na nohou musela být pochopitelně dvoučlenná služba, jejímž úkolem bylo navařit, či spíše doplnit zásoby teplého čaje a připravit něco k zakousnutí. Tentokrát nebyl pevně dán jídelníček, ale na chleby a vánočky se mazalo vše, co bylo ještě k dispozici. Když bylo vše nachystáno, služba vzbudila zbytek tábora a vyhlásila snídani. Táborníci se pomalu začali trousit do myšárny, kde si mohli vybrat potravu dle své chuti – k dispozici byly chleby s paštikou, různými pomazánkovými másly nebo marmeládou a byla dokonce i vánočka. Naposledy se rozesadili po klubovně, probralo se vše možné i nemožné a poté už zbývalo udělat jen to poslední – zlikvidovat tábor.
Nebe bylo po ránu nejprve pošmourné a tak trochu symbolizovalo náladu většiny expedičníků. Než se však rozběhly likvidační práce, vykouklo sluníčko a teplota začala rychle stoupat. Napomáhalo to sice sušení stanů, ale na druhou stranu se všichni při práci pěkně zapotili.
Centrální betonový plácek se postupně plnil věcmi z různých prostor areálu, zejména ze šaten a bylo s podivem, kolik věcí s sebou vlastně táborníci vozí. Kromě pozorovací techniky a různých dalších pomůcek se zde shromažďovaly i soukromé věci. V zadní části se totiž postupně kácely k zemi stany, ve kterých se přespávalo. Menší údiv vzbudila plyšová figurka, kterou s sebou vozí jeden z účastníků jako maskota.
Po vyklizení vnitřních prostor se musely uvést do původního stavu. Někam se vracel nábytek, jinde docházelo jen k přesunu v rámci jedné místnosti. Musely se rozmrazit lednice a také se zametaly a vytíraly podlahy.
Poté bylo nutné všechny věci dostat do přistavených vozidel. Největší oříšek bylo naložit služební auto hvězdárny. Povedlo se to až po náročných manévrech, které připomínaly legendární hru Tetris. V průběhu toho již někteří jedinci odjížděli a počet účastníků stále klesal. Po definitivním naložení hvězdárenského Fordu se do něj vmáčklo ještě několik expedičníků a vůz se vydal na cestu do Plzně.
V tu chvíli už bylo možné zbylé účastníky v areálu fotbalového hřiště spočítat na prstech jedné ruky. Poté, co někteří z nich dobalili a odjeli, zůstali poslední dva mohykáni. Ti čekali na příjezd služebního auta, aby jej naložili věcmi, které se do něj nevešly na první pokus. Pak už hřiště v Bažantnici astronomové definitivně opustili a vydali se do restaurace U Krystlů, kde si dali něco mezi obědem a večeří. To byla taková pomyslná poslední tečka za Expedicí 2023.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš
Den 14, neděle 20. srpna 2023… podruhé
Služba v poslední den Expedice má výhodu, že trvá krátce, a zároveň nevýhodu, že je v poslední den. I když jsme šli spát až kolem druhé hodiny ranní, probudil jsem se na zápraží pár minut před pípáním mobilu o půl osmé. Když jsem odemykal myšárnu, napadlo mě, že jsem tuhle místnost ještě asi neviděl zavřenou.
Budíček a snídani jsme vyhlásili v osm hodin. Chleby i vánočky nesly vyšší vrstvy než jiné dny, protože je potřeba dobrat balení pomazánkových másel a marmelád. Vtipkování a debaty o všem možném jako každé ráno.
Program na dopoledne byl jasný: sbalit všechno. A tak zhruba dvacítka expedičníků začala současně odnášet věci ze hřiště, vyndávat věci ze stanů, zametat či umývat přidělenou část společných prostor, balit hvězdárenské vybavení do beden, sklízet stany včetně modrého altánu, nakládat hvězdárenskou dodávku i vlastní auta.
Nakládání věcí do dodávky je za roky Expedic maximálně optimalizováno, jde o centimetry a nejvíc to připomíná hru Tetris. Vše řídí „loadmaster“ (specialista na nakládání) se svazkem papírů v ruce a fotografiemi v telefonu. Nakladači na střeše vozu usazují bedny tak, aby nikde nezbyla žádná mezera. Další dimenzi má pak uložení věcí v nákladovém prostoru. Tam záleží i na výšce jednotlivých předmětů, aby byl objem využit opravdu dokonale.
Pod podlážkami některých stanů se ubytovaly žáby, které teď byly nuceny si jít hledat nový úkryt. Pár stanů bylo přesunuto k usušení podlážek na beton, jiné modely jejich majitelé otočili jako želvičky na záda, ať jim bříška osuší sluníčko. Půdorysy stanů zůstávají dočasně obtištěny na místě jako polygony vybledlé, žluto-bílo-světle-zelené trávy. Lze rozpoznat i obdélníky jednotlivých spáčů, méně ostré obrysy míst, kde leželo vybavení, i vydupaná místa před vchodem. To všechno zmizí za pár dní.
Jak dopoledne postupovalo, slunce začínalo pálit víc a víc a expedičníci začali postupně mizet, takže jich bylo méně a méně. Pro někoho si přijeli příbuzní, ti, kdo tu byli autem, odjížděli po vlastní ose. Michal Bareš zamířil do Plzně na svém kole. Každý odjezd pochopitelně doprovází spousta potřesení rukou, plánů na další setkání a pozdravů.
Krátce před polednem vyrazila dodávka na první jízdu do Plzně. Udělal jsem ještě pár fotek, rozloučil se s pěti kamarády, kteří ještě sklízeli vybavení a vyčkávali druhé obrátky dodávky.
Už mimo Expedici jsme se zastavili na Porajtu, vykoupali se na cestu domů a dali si oběd. Tím jsme se zdrželi natolik, že kolem druhé hodiny odpoledne, se proti nám ve vesnici Nekmíř mihnul „hvězdolet“, tedy hvězdárenská dodávka řízená Lumírem, na své cestě pro druhou várku vybavení.
Jan Mocek, foto Jan Mocek
