V páru s prstencovým zatměním Slunce, které si 14. října užijí především pozorovatelé na americkém kontinentu, se dostane také na Evropu. Dva týdny poté, co Měsíc zakryje Slunce na opačné straně zeměkoule, se při pohledu od nás, ze střední Evropy, ponoří náš nebeský průvodce do zemského stínu. Evropa společně i s Asií a Afrikou budou mít po určité době opět mimořádně příznivé postavení pro sledování celého průběhu částečného zatmění Měsíce.
Jedinou drobnou vadou, zmíněnou již výše, je skutečnost, že se bude jednat o zatmění částečné, a navíc skutečně velice malé. V maximální fázi úkazu bude v plném stínu pouhých 6 % měsíčního disku. To odpovídá velikosti zatmění 0,122. Co výše uvedená čísla velikosti zatmění znamenají? Šestka představuje procentuální vyjádření části disku Luny zastíněné Zemí. Něco jiného pak je hodnota 0,122, která je také občas uváděna jako procento (12,2%). V tomto případě se jedná o hodnotu udávající, jak hluboko se stín dostává do průměru kotoučku Měsíce.
Tolik tedy na úvod k velikosti, či lépe malosti zatmění. Vše další už je možné popisovat pouze superlativy. Úkaz se odehraje v závěrečných hodinách volného dne státního svátku 28. října. Měsíc, těsně před okamžikem úplňku, se vyhoupne nad ideální východoseverovýchodní (A=70°) obzor krátce po půl šesté večer. O pouhých přibližně 10 minut později, na opačné straně obzoru, zapadne Slunce. Polostínová fáze zatmění začne ve 20:01:47 SELČ, tedy až když Měsíc vystoupá dostatečně vysoko na tmavou oblohu (h=22°; A=96°). Něčeho neobvyklého si ale začneme v praxi všímat až o další hodinu a půl později. To se totiž již bude blížit začátek zatmění a pozorní pozorovatelé zaznamenají, že spodní, jihovýchodní okraj Měsíce lehce tmavne. Současně i celá Luna už v těchto chvílích nebude zářit tak jasně jaké při obvyklém úplňku. Přesně ve 21:35:18 SELČ se jižního okraje disku dotkne první plný stín. Začíná částečné zatmění!
Přesný okamžik úplňku 28. října 2023 připadá na čas 22:14:03.9 SELČ, což je současně také doba největší fáze zatmění a odpovídají tomu i parametry uvedené v úvodu článku. Jak by měl v tu chvíli vypadat Měsíc na obloze, ve výšce 42° nad jihovýchodem, je patrné z obrázku vygenerovaného v programu Stellarium. V dalších desítkách minut se začne zástin Měsíce opět pomalu zmenšovat a stín lunární disk opustí ve 22:52:39 SELČ. To bude konec částečného zatmění. Ještě další hodinu a půl bude pak Měsíc opouštět oblast polostínu. Toho si ale už budou mít šanci všimnout pouze citlivá specializovaná zařízení zaznamenávající změny jasu. Celý úkaz, s plným výstupem Měsíce z polostínu, skončí až po půlnoci v 00:26:20 SELČ, tedy v neděli 29. října.
V horní části připojeného obrázku je graficky znázorněn celý průběh zatmění a všechny hlavní fáze průchodu Měsíce zemským stínem. Uvedené časy jsou ve světovém čase UT. K převodu na užívaný středoevropský letní čas, který pro letošní rok skončí svou platnost jen několik hodin po konci zatmění, je nutno přičítat k uvedeným hodnotám dvě hodiny. Tmavý kruh uprostřed (UMBRA) představuje plný zemský stín a šedá oblast okolo (PENUMBRA) je polostín. Mapa v dolní polovině schématu ukazuje viditelnost zatmění ve světě. Z oblasti ve světlé zóně lze pozorovat zatmění v celém průběhu nad obzorem za noci. Naopak v tmavé zóně je Měsíc během zatmění pod obzorem a na této zemské polokouli je den. Místa, odkud je pozorovatelná jen určitá část úkazu, jsou ohraničena liniemi procházejícími místy, na nichž daná fáze zatmění probíhá právě na obzoru při východu Měsíce večer za soumraku (v levé hranici oblasti viditelnosti) nebo při jeho západu ráno za rozbřesku (v pravé hranici).
Zatmění Měsíce je v čase částečné fáze bez problémů pozorovatelné neozbrojenýma očima. Pro lepší zážitek je ale samozřejmě vhodné využít (klidně i malý) dalekohled upevněný na stativu, nebo montáži. Velice vhodným způsobem, jak objektivně zachytit průběh zatmění, je pořízení několika snímků našeho satelitu před, během a po úkazu pomocí DSLR fotoaparátu. Právě takové snímky nám zpětně dovolí porovnat vzhled Měsíce během celé události. Výhodou je, že fotografování Měsíce není nijak náročná disciplína. Přesto je však nutno dodržet určitá základní pravidla. Hlavním předpokladem úspěchu je mít k dispozici dostatečně mohutný teleobjektiv o ohniskové délce minimálně 200 mm, nebo fotoaparát připojit k dalekohledu. Druhou nezbytností je využití kvalitního, pevného stativu (pokud nevyužíváte jako objektiv teleskop na paralaktické montáži s pohonem). Výhodou je vysoký jas Měsíce, který nám dovolí užívat relativně krátké expoziční časy.
Pokud se obecně podíváme na rady, jak fotografovat Měsíc, dozvíme se následující. Při nastavení hodnoty ISO na 400 a užití clony 11 jsou doporučené časy expozic následující: Tenký srpek Měsíce 1/25 s; čtvrť 1/100 s; úplněk 1/400 s. Pokud byste se rozhodli pro ještě nižší hodnotu ISO, bude potřebné expoziční časy prodloužit. Dejte však u nepohyblivé montáže a při dlouhých ohniscích pozor na vliv rotace Země (zdánlivého otáčení oblohy) a vlastního pohybu Měsíce. Při ohnisku 200 mm se rozmazání obrazu projeví už od dvousekundové expozice, a pokud užijete ohnisko 600 mm, budete mít k dispozici pouze časy do 1/2 s. Také lze pochopitelně doporučit, udělat před focením série zatmění několik zkušebních snímků. Pokud budou zkušební záběry příliš světlé, dejte nižší ISO, vyšší clonové číslo nebo kratší čas. Pokud vám naopak budou připadat příliš tmavé, nastavte vyšší ISO nebo menší clonové číslo případně delší čas. V našem konkrétním případě budeme letošní malé zatmění moci fotografovat stejně jako úplněk. Změna jasu bude jen nepatrná. Pokud bude přát počasí, jistě si najděte čas a využijte této velice mimořádně příznivé příležitosti. Mějte na paměti, že na další zatmění Měsíce, v tomto případě úplné, si budeme muset počkat téměř dva roky až do 7. září 2025.
A chcete ještě něco navíc? Až se Měsíc rozzáří na nebi plnou silou, prohlédněte si jeho jihozápadní část, napravo od nápadného kráteru Tycho. Právě tam se zcela nedávno na jeho povrchu udála změna. Družice Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) amerického vesmírného úřadu NASA, která operuje na oběžné dráze kolem Měsíce, zaznamenala pomocí své kamery nový kráter (na vnitřním okraji měsíčního kráteru Pontécoulant G), který má průměr asi 10 metrů, takže jej zcela jistě neuvidíte, ale je tam. A co o novém impaktu víme? Jedná se o jediný úspěch ruské sondy Luna 25, která 19. srpna letošního roku tvrdě dopadla do této oblasti poté, co se vymkla kontrole a dostala se na nepropočtenou oběžnou dráhu.
