Slovo expedice kdysi dávno označovalo výpravu do dalekých a neznámých krajů. Akce, o které zde bude řeč, je vzdáleným potomkem těchto cest do neznáma, a proto nese toto slovo ve svém oficiálním názvu: Letní astronomické praktikum – Expedice 2023. Zkráceně prostě Expedice.
Letošní Expedice byla už 62. pořádaná astronomickou institucí v západočeském regionu. A když se takhle ohlížíme do historie, je třeba zmínit, že na stejném místě, u obce Bažantnice, zakotvila Expedice už po čtyřiadvacáté.
Ten původní význam slova „expedice“ se nejvíce projevuje na začátku akce, kdy se do areálu fotbalového hřiště stěhuje značné množství vybavení. To máte: dalekohledy, stativy, kabely a prodlužovačky, hvězdné mapy, protokoly, elektronika, červené baterky a spousta dalších drobností. Je potřeba přivézt a smontovat i regály, kam se to všechno uloží. Dále stany, karimatky a spací pytle, ty si vozí účastníci své vlastní, stejně jako teplé zimní oblečení, protože i v srpnu je v noci někdy docela zima.
Od letních táborů se Expedice odlišuje zcela netypickým denním rytmem. Protože jde o akci zaměřenou na pozorování noční oblohy, začíná hlavní program večer se soumrakem. Za jasných nocí se pozoruje od večera až do svítání. Pozorovací noc dělí na dva „poločasy“ půlnoční svačina, která je ovšem „půlnoční“ jen podle názvu. Podává se totiž obvykle od půl druhé v noci.
Naštěstí po pozorování se vstává až v půli dopoledne. I tak není neobvyklé, že někdo dohání spánkový dluh přes den, třeba v houpací síti, jen tak na louce, nebo třeba na dece u rybníka.
Astronomie se zde pěstuje i přes den. Dalekohledy vybavené filtry míří na Slunce, pozoruje se zde fotosféra a v ní sluneční skvrny a fakulová pole. Dále je k dispozici dalekohled vybavený filtrem na speciální vlnové délce H-alfa. Vzhledem k tomu, že se Slunce blíží k maximu 24. cyklu své aktivity, byla jeho aktivita letos opravdu vysoká. Fontány erupcí lemovaly sluneční disk z mnoha stran a aktivní oblasti, tedy sluneční skvrny, fakulová pole a filamenty – to všechno se den za dnem měnilo a díky rotaci Slunce též stěhovalo přes tvář naší hvězdy.
Hlavní je ale noční pozorování, a to se pochopitelně odehrává po setmění. Pozorovacích programů na Expedici bylo jako každý rok několik. Vizuální pozorování meteorů je velmi tradiční disciplínou. Vlastně kvůli meteorům se Expedice koná pokud možno v půlce srpna. Letos se hezky sešlo maximum roje Perseid a nov Měsíce. Maximální frekvence z devadesátých let, kdy byla v přísluní mateřská kometa tohoto známého roje, už to sice nejsou, ale pořád se jedná o jeden z nejhezčích meteorických rojů. Nově je také pozorovatelný roj kappa Cygnidy, ten zas má výhodu radiantu téměř v zenitu. Statistiky pozorování jsou podrobně rozebrány jinde, zde uveďme jen několik čísel: během šesti nocí bylo za téměř 110 osobohodin pořízeno víc jak 2 000 záznamů o meteorech.
Dále se zde pozorovaly deep-sky objekty, tedy všemožné mlhoviny, galaxie a hvězdokupy, skrývající se pod zkratkou AAPO, a také dvojhvězdy. Pozorovatelé si mohli procvičit hledání objektů podle mapy a v případě úspěchu porovnat vzhled v různých přístrojích. Několik zkušenějších jedinců se věnovalo i astrofotografii a testoval se dalekohled Unistellar s elektronickým okulárem. Podařilo se pozorovat dvě komety a také dva pozitivní zákryty hvězd planetkami.
Pozorovatelné byly všechny čtyři vnější planety. Saturn pod Pegasovým čtvercem celou noc, Jupiter vycházel až o půlnoci a kulminoval za svítání. Uran a Neptun samozřejmě pouze v dalekohledu. Část astronomů si dala „galileovskou výzvu“, skoro soutěž, ve které měli jednotliví účastníci zjistit co nejvíc o fungování soustavy měsíců Jupitera. Pochopitelně bez toho, že by čerpali informace z knih, internetu, nebo od sebe navzájem. Proto bylo společensky velmi nevhodné při pozorování Jupitera například nahlas komentovat, co je v okuláru vidět, nebo jaká je předpověď příslušných úkazů.
V průběhu Expedice zaznělo mnoho přednášek na různá astronomická i jiná témata. Obligátní úvod o orientaci na obloze sloužící k zaškolení mladších a začínajících pozorovatelů (a osvěžení znalostí těm ostatním), stejně jako přednáška o expedičních pozorovacích programech, samozřejmě proběhla hned na začátku praktika.
Přednáška vedoucího praktika, která byla určena i pro veřejnost, měla název „Fenomén UFO“. Letáčky zvoucí na tuto přenášku visely na obecních nástěnkách po širém okolí, takže přišlo mnoho obyvatel okolních obcí. Přednáška byla doplněna pozorováním objektů noční oblohy.
O další povídání se postaral jeden z dřívějších účastníků, když nás seznámil se svým koníčkem, reenactingem. V tomto podivném slově se ukrývá připomínání či rekonstrukce historických událostí. V tomto případě se jednalo hlavně o osvobození Plzně na konci druhé světové války.
Jiný den zase neoficiální kronikář povyprávěl o historii Expedic i s bohatým obrazovým doprovodem. Další podvečer potěšilo povídání o souvislosti astronomie a původního románu o hraběti Drákulovi, které mělo mírně humoristický nádech, na rozdíl od vážně míněných popisů dalších pozorovacích programů, například planetkových zákrytů.
Důležitým okamžikem, přímo osou celého dne, byl vždy podvečerní nástup. Obvykle bylo nutné dojít do lesa zatřást houpací sítí a probudit dospávající jedince. Pak už vedoucí akce seznámil všechny s výhledem počasí na příští noc, vyhlásil rozdělení do pozorovacích skupin, probraly se organizační záležitosti a byla jmenována dvoučlenná služba na další den.
Rytmus dnů také udávala jednotlivá jídla. Na obědy a večeře jsme chodili do Hvozdu. Výborné obědy nám tradičně vařili v jídelně místního zemědělského družstva a stejně dobré večeře (a o víkendu také obědy) v hospodě. Cesta z Bažantnice do Hvozdu má něco přes kilometr a půl, ale na rozdíl od předchozích let už se nikdo nebál covidu, a tak nebylo nutné chodit rozděleni na dvě poloviny, ani být odděleni od místních strávníků řadou židlí. Cestu zpět z kopce do tábora si občas někteří zkracovali přes strniště.
Snídani, odpolední svačinu a půlnoční svačinu chystala a vydávala v klubovně, zvané myšárna, dvoučlenná služba daného dne. Nejpozoruhodnější zážitek by pro náhodného kolemjdoucího jistě byla půlnoční svačina v půli pozorovací noci. Typicky jde o čaj a balíček sušenek, ovšem vše se konzumuje téměř ve tmě, přesněji řečeno při slabém svitu červených baterek, aby nedošlo ke ztrátě adaptace očí na tmu.
Nejen u jídla, ale celkem kdykoli, se debatovalo o všem možném i nemožném, například o mimozemských civilizacích, programovacích jazycích, paranormálních jevech, dopravě, politice, školních osnovách a samozřejmě o astronomii a fyzice. Probíraly se zážitky z cest a minulých Expedic, plány na další cesty, mluvilo se o společných známých a bývalých účastnících, převypravovávaly se dávné historky, které, jak čas plyne, se zvolna mění v legendy.
Přes den měli expedičníci stále co dělat. Když bylo teplo, několikrát jsme se jeli vykoupat k Černému rybníku alias Porajtu. Zvažovala se i jiná místa, ale tenhle rybník mezi lesy prostě nemá konkurenci. Uskutečnilo se i několik menších výletů, například do Manětína a na koncert v Nečtinech.
Jak postupuje dvacáté první století, on-line svět trochu rozostřuje hranice Expedice. Nejde jen o to, že hřiště zalévá okem neviditelná záře wifiny, která nás spojuje s neuvěřitelným množstvím vědomostí, informací i zábavy. Často si ale někteří účastníci museli mentálně odskočit do okolního světa a přes internet se učit na zkoušku (vysokoškoláci), nebo se účastnit on-line porad (pracující).
Fotbalové hřiště přímo často zlákalo větší či menší část osazenstva k různým sportovním aktivitám. Kopalo se na branku, pinkalo volejbalovým míčem a velmi populární byla hra „Na jelena“.
Když nefoukal vítr, často se nad hřištěm proháněly větší i menší drony a na betonové ploše jezdil dálkově ovládaný model tanku. Jeden zatažený večer jsme zkoušeli světelné stopy létajících strojů vyfotografovat. Knihobudka na křižovatce průběžně posloužila jako zdroj čtiva několika expedičníkům. Kdo nějakou knihu nedočetl, mohl si ji vzít domů a vrátí ji příští rok. Skupina hravých expedičníků si přivezla deskové hry. Už to nebyla ručně vyrobená Expanze z igelitového ubrusu a špejlí, ale nové moderní kusy. Takové hry se vyznačují složitějšími pravidly, ale zato mají nějaký příběh. A tak na sražených stolech v myšárně bylo možné jeden den potkat zvířátka, šmejdící po kouzelném lese, jindy zase vesmírné vetřelce, terorizující základnu na Marsu.
Jeden účastník neustále brousil, vrtal, piloval, natíral a lepil dřevotřískové díly, z nichž postupně vznikalo tělo dalekohledu v kolébkové montáži.
Často se zpívalo s kytarou nebo ukulele, repertoár byl hlavně trampský a folkový. Hrálo se z ohmataných, letitých, ručně psaných zpěvníků, z desek s vytištěnými papíry nebo z tabletu. Poslední možnost má tu výhodu, že se dá snadno transponovat, v noci u táboráku obrazovka sama svítí a není potřeba další ruky s baterkou. U táboráku, který byl zapálen celkem ve dvou zatažených nocích, se samozřejmě taky povídalo a opékaly se buřty.
Kulisou, v níž se Expedice odehrává, je příroda. Opět jsme mohli vidět vlaštovky, které se už houfují před odletem na jih na drátech ve Hvozdu. Pavouka s cikcak vláknem v pavučině (křižáka pruhovaného) jsme letos nenašli. Po mnoha letech v lese rostly zralé borůvky. Vysoká zvěř občas v noci poštěkávala v okolních lesích. Jeden srnec, vyplašený polními pracemi, se málem srazil se skupinkou účastníků cestou z oběda. Večer létali netopýři a máme podezření, že jeden z pádů dronu při večerním létání způsobila právě kolize stroje s tímto létajícím savcem.
Počasí na letošní Expedici bylo, jako každé léto, proměnlivé. Někdy jasno, někdy mraky, občas déšť nebo bouřka. Jeden fenomén byl však netypický: několik nocí byla sice jasná obloha, ale pozorování bylo doplněno, možná i trochu rušeno, mohutnou bouřkovou činností ve více či méně vzdáleném okolí. Blesky jsou v noci vidět na vzdálenost mnoha desítek nebo i stovek kilometrů, a tak bylo možné sledovat blesky nad Šumavou, Brdy a jednou nízko nad obzorem i kdesi u Pardubic. Jednu noc byly podmínky nejisté a proměnlivé, až vznikl zmatek, jestli je pozorování zrušeno nebo spuštěno. Část lidí začala po půlnoci pozorovat, zatímco ostatní buď už spali, nebo poznámky o tom, že se vyjasňuje, považovali ve svých vyhřátých spacácích za otřepaný vtip.
Konec Expedice je vždycky těžký, nejen proto, že se nikomu nechce domů. Všechno co přijelo se zase musí odvézt. Nakládaní hvězdárenské dodávky proběhlo podle plánků a fotografií, aby se všechno vešlo do nákladního prostoru i na střechu. Je to hotová věda a připomíná hru Tetris. I tak dodávka musí jet do Plzně dvakrát. Odpoledne se pak část účastníků zastavila na společnou obědo-večeři v restauraci U Krystlů, kterýmžto rituálem Expedici definitivně ukončili.
Obdélníky vybledlé trávy zbyly na místech, kde stály stany. Hvězdy, srnky i borovice tu zůstaly zase samy. Jak se střídají roční období, můžeme si představovat, jak to v Bažantnici vypadá. Opadá listí, tráva zežloutne, noci budou dlouhé, studené a zatažené. Pak všechno přikryje sníh, na jaře zase roztaje, bláznivě zelená tráva začne růst, v dubnu ji ozdobí žluté pampelišky a v předletí vzduch naplní chmýří topolů. A pár týdnů po letním slunovratu se zde zase objevíme my, astronomové, na další Expedici.
